„A co teď?" zeptal se Hoseok, když delší dobu leželi vedle sebe a mlčeli.
„Přemýšlím nad tím," pokýval hlavou Taehyung. „Celý se to tak nějak... zkomplikovalo."
„Mno," skousl si spodní ret Hoseok. „Docela jo."
„Nečekal jsem, že to nabere až takových obrátek," přiznal Taehyung. „Ale nemůžu říct, že bych toho nějak hodně litoval."
„To jsem taky nečekal. Nechápu, kde se to vzalo," souhlasil Hoseok. „Bylo to...uvolňující."
Taehyung se tiše zasmál.
„Spíš asi teda přichází další otázka," na chvíli se odmlčel Hoseok. „Co teď?"
„To je dobrá otázka," pokrčil rameny Taehyung. „Srovnáš se s pocitem, že mě děsně miluješ?"
„Obávám se, že to nevyjde, protože jsem si právě ublinkl, jen jsi to řekl," zasmál se Hoseok a Taehyung se na něj zamračil.
„Dokud to nepřiznáš," zvedl se z postele a zabalený do peřiny odcházel do koupelny. Cestou posbíral své oblečení, otočil se na Hoseoka a prstem sjel celé své tělo schované pod peřinou. „Máš útrum."
„Ale Tae," zakroutil hlavou Hoseok a zakryl si alespoň intimní partie, když mu Taehyung odešel s jeho dekou.
Počkal, než se mladší zabouchne v koupelně a oblékl si alespoň spodní prádlo. Cítil, že potřeboval sprchu. Musel si to promyslet. Nevěděl, jestli tohle chce, aby byla jednorázovka nebo zda si to bude chtít zopakovat. Případně, bude chtít mít s Taehyungem ještě něco víc? Třeba vztah?
Při té myšlence se trochu ošil. Nedovedl si to představit. Vidět Taehyunga každý den a trávit s ním čas. Dobrovolně s ním trávit čas. Jakmile skončí mistrovství, budou zase hrát proti sobě.
Zároveň, čím více nad tím vším přemýšlel, uvědomoval si, že mu po boku mladšího chlapce bylo tak nějak dobře. Tak nějak lépe než třeba vedle Soonmin. Cítil se lépe, když viděl, že je Taehyung na dohled. Nebyl tak nervózní, že nevěděl, kde je. Co ho trápilo byla ta neskutečná frustrace a nepříjemný tlak na hrudi, který měl doteď, když někde s mladším chlapcem byli.
Nedokázal popsat ten pocit, který zažíval, když to vše odeznělo a oni vedle sebe jen dlouhou dobu leželi v posteli. Když mohl pozorovat obličej mladšího, který ležel v jeho objetí.
Posadil se na postel a obličej schoval do dlaní. Rukama si nervózně projel vlasy a jemně za ně zatahal. Musel si všechno nechat projít hlavou, ale tlačil ho čas. Za chvíli Taehyung vyleze ze sprchy a on to bude muset rozseknout. Nechtěl, ale musel. Věděl, že v tomto bude muset převzít iniciativu, protože mladší ji přebíral akorát na ledě. V životě mu to moc nešlo. Nebo spíš, nechtěl na sebe zřejmě upozorňovat a svým způsobem se tak chránil před okolím.
Hoseok si toho již všiml, že Taehyung byl iniciativní pouze jen jednou a to bylo, když spolu měli strávit noc na soustředění. To vše pramenilo ze vzájemné frustrace jeden z druhého a Hoseok si byl jistý, že ani jeden z nich v tu chvíli nebyl schopný nějak normálně přemýšlet. Tenkrát měli oba mozek v mlze a zkreslené smysly, kdy ani jeden z nich nevěděl, co se děje nebo proč se to děje. Nedokázali se ovládat.
To z nějakého důvodu měl Hoseok i dnes. Jak moc si přál racionálně přemýšlet, mladšímu chlapci vytknout, co udělal a celé to uzavřít s tím, že se nebudou dohadovat a budou spolu ještě chvíli spolupracovat.
Moc si to přál.
Jenže pak nevěděl jak, nevěděl proč, ale najednou byl na něm, byl neskutečně vzrušený a všechny tyhle myšlenky šly stranou.
Taehyung, na druhou stranu, si vždy vše nechal líbit (kromě urážek, to se uměl pěkně hlasitě ozvat zpět a kolikrát to skončilo rozbitým nosem). Nikdy ho nezastavil, když měl Hoseok jeden ze svých splínů a kolikrát si Hoseok říkal, zda je překvapený z Hoseoka nebo sám ze sebe.
Protože Hoseok byl ve většině případů překvapený z obojího a nedokázal si své chování a tu potřebu se dotýkat Taehyunga, nijak vysvětlit. U jiného chlapce tohle nikdy nezažil – až ho to děsilo, protože se jednalo o jeho úhlavního nepřítele.
Uslyšel cvaknutí dveří a z koupelny vylezl vyvoněný Taehyung. Vlasy měl ještě mokré.
„Tae," začal Hoseok nerozhodně, ale když mladšího chlapce spatřil, měl tak nějak jasno.
Tohle nechtěl vidět naposledy. Tohle chtěl vídat každý den. Skousl si spodní ret a nervózně spojil ruce.
„Hm?" nazdvihl obočí mladší chlapec.
„Možná mě odmítneš a pokud tak uděláš, určitě to pochopím, protože to není úplně ideální a já nejsem úplně ideální – což ty taky nejsi, jen tak mimochodem – ale já, no víš. Já si myslím, že bys byl asi ideální pro mě. A tak mě napadlo, no, jak to říct... Jo, co se víc poznat? Zajít někam ven? Jako rande?" mluvil tak rychle, že se mladší musel pekelně soustředit, aby mu vůbec rozuměl.
Neustále si hrál s prsty, jak byl nervózní.
„Já jsem nad tím taky přemýšlel, protože, přeci jen, jsme kolegové..." začal mladší a Hoseok souhlasně pokýval hlavou.
„Chápu, nebylo by to vhodné," skousl si spodní ret Hoseok a postavil se na nohy. „Jdu do sprchy."
Nečekal na odpověď a zaplul do koupelny. Opřel se o umyvadlo a snažil se to vše rozdýchat. Měl nejdříve nechat mluvit Taehyunga, alespoň by se takhle neztrapnil.
Dveře do koupelny se otevřely a mladší chlapec se jedním ramenem opřel o futra.
Hoseok se na něj zamračil přes svůj odraz v zrcadle.
„Asi jsem ochotnej to prubnout a uvidíme po tom rande. Ale nerad bych, aby se to někde šířilo," zašklebil se na Hoseoka, který jen vykulil oči a strašně moc se snažil uklidnit své silně bušící srdce, které se chystalo vyskočit ven soudě dle intenzity tlučení.
A/n: Hello!
Snažím se, snažím se.
Rozhodla jsem se, že je nebudu trápit. Ještě to ale není ofiko konec, takže móžná, se něco stane. Možná se už nestane nic. Kdo ví... :D
Snad se díl líbil a nezklamal.
Já půjdu ještě na chvíli pracovat a pak fičím na trénink. V sobotu jsou závody, takže fuuu.
V pátek mám dost náročnou schůzku v práci, kdy jako nejmladší z firmy jedu obhajovat fakt velký věci s docela velkými zvířaty ve firmě. Tak doufám, že to vyjde. Moc doufám. Makám na tom, co to jde.
A moc se snažím nehroutit. :D :D
Hned po schůzce, z které budu odcházet s tím, že nic neumím (na to mě připravil šéf, že on tak odjíždí vždy a je to normální, ať se vůbec necítím špatně), mě čeká škola až do večera. V sobou ty závody, pak pokud přežiju, oktoberfest, takže to bude pecka. :D A v neděli až bude volno. :D
Už nebudu vykecávat, musela jsem si jen trochu postěžovat, protože moje nervy teď fakt hrajou. A chlap na ně nezapomíná pravidelně brnkat, abych náááhodou nevyšla ze cviku. :D
Tak díky za přečtení. <3
Bye!
