Ráno se probudil s bolestí hlavy. Všechno měl v mlze. Měl na sobě červené pyžamo a vedle na gauči ležel schoulený Taehyung. Snažil se zaostřit, jestli to byl opravdu on. Nebyl si jistý už ničím.
Slabě si povzdychl a pokusil se ignorovat bolest hlavy a celého těla. Pohledem zabrousil na stolek, na kterém bylo několik vypitých lahví.
„Uhhhh," nahlas vydechl, když se je snažil spočítat. „Tyvole."
Posadil se a sledoval Taehyunga, který se zamrvil, div nespadl z gauče.
„Co tady děláš?" zachraptěl směrem k Hoseokovi. „Proč spím na gauči? A tyvole, proč mě tak bolí hlava?"
Hoseok jen kývl směrem ke stolu s lahvemi.
„Kurva," vypadlo z Taehyunga. „To snad ne."
Schoval si obličej do dlaní a promnul si spánky. Tohle bude náročný den.
Dnes už měl v plánu se vracet domů, ale určitě nepojede. Volno si o jeden den protáhne, nezvládl by to odřídit.
„Mě je zle," zívl Taehyung a Hoseok přikývl.
„Já se musím nějak vrátit zpátky," podepřel si hlavu Hoseok. „Kolik je?"
„Půl jedenáctý," zděsil se Taehyung.
„Tyvole, jsem mrtvej," vyskočil na nohy Hoseok. „Nemáš něco na bolest?"
„V šuplíku," kývl Taehyung na noční stolek. „Co se včera dělo?"
„Já netuším, mám nějaký útržky z pláže, ale tam to končí..."
„Mám to podobně," potvrdil Taehyung. „Takže se to nestalo."
Hoseok přikývl na souhlas a vzal si jeden lék na bolest. Zapil to vodou z koupelny. Převlékl se do oblečení, ve kterém včera přišel.
„Tady je všude písek a naše oblečení na zemi a pěkně v něm obalený," kroutil hlavou.
„Děláš si prdel?" postavil se na nohy Taehyung a šel se podívat.
„Nic se nestalo," kousl se do rtu Hoseok.
„Já vím, že ne. Seš zasnoubenej, vole," odpálkoval ho Taehyung. „Hlavně mezi námi dvěma se nemá ani co stát."
„Jo, nemá, no," přikývl Hoseok.
Společně se vydali ven z pokoje, aby Taehyung mohl vyhodit Hoseoka a navést ho, kudy se dostane zpět k hospodě.
„Tak měl společnost!" slyšel Taehyung, když vylezli z pokoje.
„Není to Jung Hoseok?!"
„Je?!"
„Blbost! Co ten by tady dělal?!"
Taehyung se zastavil a trhaně vydechl.
„Lepší den pro rodinou sešlost nešlo vybrat..."
Hoseok, který stál za ním, se slabě zasmál.
„Dobré ráno," pozdravil celou rodinu Kim, která seděla v obýváku a sledovala televizi.
Taehyung tu měl i sestřenice, sourozence a spousta dalších lidí, které ani sám Taehyung neznal.
„To vy dva jste včera zaútočili na bar?" zasmála se Taehyungova mamka.
„Votočili jste to tam vzhůru nohama a skoro nic nenechali," přidal se jeho tatínek.
„To není pravda," bránil se Taehyung.
„Počkej, ale proč je tady u nás Jung Hoseok?" ozval se Taehyungův bratr. „Myslel jsem, že se nemáte rádi a mezitím spolu spíte?"
„Cože?" řekli Taehyung s Hoseokem jednohlasně. „Kdo s kým spí?"
„Drž hubu!"
Málem se do sebe pustili jen díky tomu, že je sjednotily odpovědi.
„Nechali jsme se trochu unést alkoholem a víc se o tom nechci bavit. Nic nebylo, nebude, jen tu přespal a už nikdy nebude. Měli jsme nějaké probírání kvůli týmu a z nějakého důvodu spolu nevydržíme střízliví, aniž bychom se nepozabíjeli. A víc snad není potřeba říkat. On už odchází," mluvil tak ledově, až Hoseoka lehce píchlo u srdce.
Ne, že by Taehyung neměl pravdu – v některých věcech ji opravdu neměl, ale to nebylo úplně důležité. Spíš asi Hoseoka mrzely ty věci, ve kterých Taehyung pravdu měl. Proč ho to mrzelo, sám nevěděl a nebyl si jistý, jestli na tu otázku někdy najde odpověď. A ve výsledku, možná ji raději ani hledat nechtěl.
„Nerad to přiznávám, ale Taehyung má pravdu. Já vás moc rád poznal, ale budu muset běžet," drknul do Taehyunga před sebou, aby mu dal najevo, že by bylo fajn se pohnout a konečně zmizet.
Taehyung pochopil a rychle se rozešel. Hoseok ho následoval a oba se snažili uniknout vševědoucím pohledům od rodiny Kim.
„Byli jste vcelku hlasití, pořád jste se smáli. Zkuste to i teď," zavolala za nimi Taehyungova mamka.
„Mami!" obořil se na ni Taehyung.
„Ráda jsem tě poznala, Hoseoku! Snad k nám zavítáš častěji," usmála se na něj a zamávala mu.
„Nápodobně, ale s další návštěvou bych raději nepočítal, pokud chcete, aby domek zůstal stát tak, jak je," zašklebil se na ni a rychle zmizel za Taehyungem ven.
„Tyvole," vydechl Taehyung, když za sebou zavřeli dveře.
„To jsi mě chtěl představit celé rodině?" zašklebil se na něj Hoseok a mladší chlapec jen protočil očima.
„Už vypadni, čau," otevřel mu branku.
„Tak v pondělí, zlato," poslal mu vzdušnou pusinku Hoseok, kterému trochu otrnulo.
„Už zmiz," znovu protočil očima a branku těsně za Hoseokem zavřel, div staršího neskřípl.
Hoseok se pobaveně zasmál a podle navigace vyrazil zpět na hotel. Cestou ho nějak opouštěl elán, musel se vrátit za Soonmin a neměl nejmenší tušení, jak to vysvětlit.
A/n: Hello!
Rychlovka z práce, mám to napsaný asi za 20 min, snad tam nejsou chyby :D Frčím ještě ven, už jsem trochu v presu, ale snad to půjde :D :D
Doufám, že se díl líbil.
Bye!
