„Já tě zabiju!" křičel a snažil se pod hromadou látky dostat k Hoseokovi, který se ani nezvládal bránit, protože nedokázal ovládnout smích a musel si utírat slzy smíchu.
Ležel pod hromadou látky, která ho vztekle mlátila, ale on to nezvládl zastavit. Hlavně to ani nebolelo, protože ho Taehyung mlátil přes peřinu, která to vše tlumila.
„Ty seš tak mrtvej," sesunul se Taehyung na něj a schoval se víc do peřiny.
Byl unavený, v hlavě mu hučelo. Tenhle ranní výkon ho vyčerpal ještě více. Hoseok pod ním se přestal smát a maličko uhnul bílé prostěradlo, ve kterém byl Taehyung zamuchlaný.
„Nemáš zamykat," mrkl na něj starší a vzápětí toho zalitoval, když si všiml Taehyungova bolestného výrazu, který se změnil na překvapený.
„Cože?" nechápal mladší, ale z klína staršího se nezvedl.
„Ale nedělej," drcnul do něj Hoseok. „Zvedni se, přijdeme pozdě."
Mezi ně dopadla taková zvláštní atmosféra. Vzduch zhoustl a Hoseokovi se začalo špatně dýchat. Taehyungova blízkost tomu moc nepomáhala.
Taehyung se mlčky svezl na něj a přemýšlel, jak se ze své ušité róby dostane ven, aniž by to celé musel roztrhat. Hoseok, nabažený vidinou naštvaného Taehyunga a lehce vyděšený koncem celé události, kdy sám sobě nemohl přiznat, že Taehyung sedící na jeho klíně mu vlastně vůbec nevadil, vyskočil na nohy a vzal roha. Už takhle měl zpoždění a možná snad ani nechtěl vědět, jak velké bude mít Taehyung.
Doběhl ke skupince chlapců, kteří již čekali na jejich příchod.
„Jdeš pozdě!" zavolal na něj trenér naštvaně. „Kde je Taehyung?"
„Převléká se," odpověděl Hoseok a rozhodl se, že o svém kousku nikomu nepoví.
„Vypadáš, že jsi celou noc nespal," zašklebil se Jimin. „Taehyung měl to prádýlko?"
„Jimine, nech ho, chudáka," zachránil ho před odpovědí Kyungsoo.
Hoseok se na něj vděčně pousmál a doufal, že to dnes bude volnější. Byl nevyspalý a nebylo mu zrovna nejlépe. Během chvíle se dovalil rozcuchaný Taehyung.
„Jdeš pozdě! I s Hoseokem se za mnou pak stavíte," kývl na něj trenér a Taehyung mlčky přikývl.
Hoseoka probodl vražedným pohledem a Hoseok mu pohled samozřejmě vrátil. Už teď věděl, že by se měl mít na pozoru, protože Taehyung si pomstu vychutná.
„Jimine? Nemohl bych dneska přespat u vás?" zkusil to, když vyběhli.
„Jakože... odpolední šlofíček asi dobrý, ale v noci ne. Chceme se taky vyspat a ty postele jsou fakt mrňavý," odpověděl mu Jimin smutně.
Hoseok jen mlčky přikývl a pokračoval v běhu. Během chvíle byli zpět, běželi jen nějakých sedm kilometrů, které ho i tak zabíjeli skrz ten fakt, že byl hodně nevyspalý. Nevěděl, jestli to risknout a jít se natáhnout až se vrátí nebo to zkusit vydržet až do večera.
Vrátili se zpět do resortu a trenér si je zavolal k sobě.
„Proč bylo to zpoždění?" zeptal se a založil si ruce v bok.
„Já v noci moc nespal," dostal ze sebe Hoseok a čekal, že teď přijde jeho chvíle, protože ho Taehyung napráší.
„Špatně jsem si nastavil budík," odpověděl Taehyung ledabyle a Hoseok věděl, že je mrtvej.
„Než jsme se vystřídali v koupelně a tak..." kývl hlavou Hoseok a Taehyung mlčky přikývl.
„Dneska zůstaneme jen u napomenutí a dáte si běhaní na ovále po večerním tréninku za trest. Pokud se to bude opakovat, budeme to řešit jinak."
Oba chlapci přikývli a mlčky, ztraceni ve svých myšlenkách se vydali se na chatu, ve které bydleli.
„Jdu první," zabručel Taehyung a vzal si věci do sprchy.
Hoseok se posadil do křesla a zadíval se na peřinu s prostěradlem, které ležely na zemi. Taehyungovo tričko bylo odtrhnuté od kraťasů a trochu poničené, zřejmě to Hoseok přišil opravdu poctivě.
Vytáhl z šití malé nůžky, aby si to mohl odstřihnout. Chvíli si psal se Soonmin a když Taehyung opustil sprchu, rychle tam zaplul. Potřeboval se co nejdříve umýt, aby Taehyung neměl čas něco provést. Vyšampónoval se a namydlil sprchovým gelem. Chtěl si opláchnout šampon, ale nějak to nešlo. Vlasy zůstaly tvrdé a nechtělo se jim. Ještě jednou si hlavu namydlil, ale přišlo mu, že to je horší. Zkusil to vymýt sprchovým gelem, ale taky nic.
Opláchl si tělo od sprcháče a vylezl ven. Rychle se usušil, ručník si uvázal kolem pasu a zadíval se do zrcadla. Vlasy mu trčely na všechny strany, pěkně jak si je namydlil. Byl rudý vzteky, a ještě se mu přitížilo, když v koši objevil lahvičku po vteřinovém lepidle.
Rozrazil dveře do obýváku, kde seděl Taehyung a soustředil se na odstřihávání trička z prostěradla. Jakmile uviděl Hoseoka, nůžky upustil na zem a hlasitě se rozesmál.
„Já tě zabiju," rozešel se rázným krokem k mladšímu chlapci.
Taehyung se složil v křesle a snažil se zakrýt svůj smích.
„Je mi to jedno, já si to klidně odsedím," vrčel Hoseok a vytáhl Taehyunga na nohy.
Mladší se lehce zachvěl, když byl opět naražený na zdi a uvězněný pod Hoseokovým nahým tělem. Jejich obličeje od sebe dělilo pár centimetrů, ale jiná místa byla oddělená jen slabou látkou a ručníkem. I přesto Taehyung cítil všechno.
Ani jeden z nich nic neříkal, jen se probodávali pohledy a snažili se uklidnit svá zběsile bušící srdce. Hoseokovo bušilo z naštvání a šoku, Taehyungovi z překvapení a malého strachu o život.
A/N: Hello!
Jsem zas nemocná, takže pecka. Ale snažím se fungovat, neříkám, že úspěšně.
Ještě mě dnes čekají dvě hodiny doučka, kůň a cvičení. Takže bombastiko, fantastiko.
Jdu zkusit neumřít.
Snad se díl líbil!
Bye!
