„Připraveni?" zadíval se na skupinu chlapců trenér.
Hoseok, který byl kapitánem - což absolutně nečekal, protože věřil, že Taehyung po tom půjde ještě víc než on, přikývl na souhlas a napil se.
Byla pravda, že Taehyung se obecně stáhl. Jen sem tam s někým prohodil pár slov, ale nikdy se nezdržoval, aby šel s kluky na pivo. Hoseok s ním toužil probrat tolik věcí, ale přišlo mu, že mladší chlapec o nic z toho nestojí a proto udržoval odstup. Přeci jen, stalo se toho opravdu moc. Dlouho se vzpamatovával z rozchodu se Soonmin. I když tomu vztahu chyběla jiskra už dlouho, nečekal, že se to ukončí.
Nechtěl si ani představit jaké to bude, až se bude muset s někým seznamovat. Vše odznova. Kdo vlastně je, zkusit odhadnout, že ho nechce jen kvůli penězům a slávě. Bude se opět muset přetvařovat, první prdnutí, krknutí... Na tohle už byl asi starý a fakt se mu do toho nechtělo.
Zmatek způsobený Taehyungem v hlavě měl pořád, ale všechny předešlé události to přebily a on tomu nevěnoval pozornost. Ani nechtěl... nebo spíš nemohl. Byl to Taehyung, sakra. Byl to nějaký šílený zkrat, kdy oni už nezvládali nějak více ventilovat vzájemnou nenávist.
Byli v Kanadě, Taehyung si mlčky dotahoval brusle a kontroloval, jestli má dobře zapnuté chrániče. V losování vyhráli skupinu B a tohle byl jejich první zápas. Všichni si byli moc dobře vědomí, že toto nebude procházka růžovým sadem. Hned jako první protihráči byli Němci.
Letos nebyl nějak silný tým, ale v minulém roce všechny dost překvapili. A Hoseok nechtěl být těmi, kteří budou překvapeni. Měl nastudováno, jak hráli v předchozích letech, naštěstí taktiku moc neměnili. To bylo pro Hoseoka velké plus.
Připravil komplexní plán, na koho si dát pozor, jak se rozmisťovat na ledě, a dokonce i jak střídat.
Snažil se ze všech sil, aby byl dobrým kapitánem. Ono taky byla pravda, že nic jiného na práci neměl od doby, co se vrátil do prázdného bytu.
„Odpadl jim jeden z lepších hráčů ze zdravotních důvodů, takže to budete mít v pohodě. Ten náhradník toho moc za sebou nemá a žádný ultra talent to taky není, tak hezky v klidu, pozvolna, nasázet to tam co nejdříve a pak udržovat a skórovat i nadále. Je to první zápas, zase se nemusíte úplně zrakvit. Jo, a pokud možno, zvlášť Hoseok s Taehyungem, žádný rvačky... a už vůbec ne mezi sebou," ukázal prstem na oba jmenované trenér a chlapci jen mlčky přikývli.
Nemělo cenu nějak oponovat nebo se pouštět do větších akcí.
Doladili poslední zbytky výstroje, na hlavu nasadili helmy, do ruky vzali hokejky a vyrazili na led.
Mohli slavit první úspěch. Zápas vyhráli 7:5. Bylo to těsné a všichni byli neskutečně vyčerpaní. Avšak velká dávka adrenalinu, která jim proudila v žilách, tu únavu nedovolovala pociťovat.
„Jen tak dál!" smál se Hoseok a zářil jako měsíček na hnoji.
Po dlouhé době pociťoval, že je opravdu šťastný a nemusí úsměv jen předstírat. To se poslední dobou dělo docela často. Často se ztrácel ve svých myšlenkách, ale teď si byl jistý, že je přesně teď a tady a žije okamžikem.
„Kam to půjdeme oslavit?" zeptal se Jimin vesele, když konečně vylezl ze sprchy.
Hoseok, pro změnu, tam ještě byl.
„Kousek od našeho hotelu je docela pěkná hospoda," navrhl Kyungsoo a Jimin uznale pokýval hlavou.
Šli nakonec tam, kam navrhl Kyungsoo. Hoseokovi se ten nápad líbil, sám po té hospodě pokukoval. Byla asi dva kilometry od jejich hotelu. Ta hotelová hospoda, nebo spíš bar, jim přišla až moc nóbl.
Všichni se rychle převlékli do něčeho pohodlného a mohli vyrazit. Taehyung, který se snažil nenápadně odpojit a zmizet, dokud bylo ještě světlo, měl celkem smůlu. Zapletl se mezi Jimina s Kyungsooem a Chanyeolem, kteří ho nepustili. U stolu pro jistotu chytil místo vedle Hoseoka a měl chuť se propadnout a zmizet co nejdál od něj.
Bylo pět hodin odpoledne, další zápas měli zítra až v sedm odpoledne. Stíhali to oslavit a ještě se vyspat. Hlavně, zítra hráli s Ukrajinou, takže si věřili, že to bude v pohodě.
Padla osmá hodina večer a Taehyung se opět snažil nenápadně zmizet.
„Seď," nakázal mu Hoseok a Taehyung se na něj překvapeně otočil.
„Co mi máš co říkat, co mám dělat?" nechápal mladší.
„Je mi jasný, že se chceš vytratit," pokrčil rameny Hoseok.
„Jsem dospělý a zatím i svéprávný, takže si můžu dělat, co chci," mrkl na něj Taehyung a Hoseok zakroutil hlavou.
„Buď tady a neser," zavrčel Hoseok a Taehyungovi z toho přejel mráz po zádech.
„Hoseoku, za chvíli se stmívá a všichni jsou už dost..." opřel se o židli a odpustil si zakňourání jako malé dítě.
„Však jdeš domů se mnou," pokrčil ledabyle rameny Hoseok.
"Počkat, cože?" vykulil oči Taehyung.
„Nenuť mě se opakovat," mrkl na překvapeného chlapce Hoseok a když se Taehyung s kroucením hlavy odsunul od stolu, starší dal předloktí na jeho židli a zasunul ho zase zpět. „Řekl jsem, ať mě nezlobíš, Tae."
A/n: Hello!
Aktuálně, při psaní, jsem na cestě z dovolené. Nějak rychle to uteklo, uh. Zítra do práce, to mě jebne.
Každopádně, pardon za chyby, psáno na mobilu. Další dil netusim kdy bude, protože jsem spala 2 hodiny a musím se doma trochu vyspat (možná) a jet za koněm, bobinek už mi taaaaaak chybí.
Chlap mi přijede až bůhví kdy, ale znáte to... zvířátka na prvním místě. 😂
Snad se díl líbil a nezklamal.
Děkuji za přečtení.
Miluju vás!
Bye!
