Hoseok s Jiminem se hned po tréninku sbalili a vyrazili do města. Hoseok chtěl koupit prstýnek a Jimin byl jeho odborný asistent, aby vybral hezký.
Taehyung to nijak nekomentoval. Nebyla to jeho starost a ani nebude. Nebude se pouštět do žádných velkých akcí. Nic mu do toho nebylo. A už vůbec mu nic nebylo do Hoseoka. Jediné, o co se u něj zajímal, bylo, aby hrál, tak jak má a společně dostali puk do branky. Ve druhém případě, kdy se o něj musel zajímat, bylo, když hráli proti sobě a on musel sledovat, v jaké je druhý kondici a jakou vymýšlí taktiku, aby nad ním měl nějakou výhodu. Tady za tímto veškerá interakce Hoseoka s Taehyungem končila a on si toho byl až moc dobře vědom.
Sbalil si věci do velké sportovní tašky a vydal se k autu. Venku bylo krásné počasí, svítilo sluníčko, příjemně hřálo. Čím dál více se k rodičům těšil. Měli rodinný domek v Busanu, kam se odstěhovali na důchod. Domek se nacházel kousek od pláže a Taehyung se již nemohl dočkat, až si lehne na pláž a bude relaxovat. Na koupání v moři to nebylo, voda tam byla vcelku studená i během léta.
Pohled mu spočinul na chlapcích, kteří společně nastupovali do Hoseokova auta. Něco spolu vehementně řešili a Taehyungovi bylo jasné, o co šlo. Nastoupil do svého auta, naladil hudbu – protože to byl základ – a i s Dolly Parton a jejím 9 to 5 v uších, vyrazil domů.
Doma toho moc k balení neměl, stačilo jen pár věcí. U rodičů měl zřízený svůj pokojík s nějakým rezervním oblečením. Zastavil na benzínce, aby si dotankoval a mohl vyrazit.
Hoseok s Jiminem procházeli různá zlatnictví v centru. Měl již vybraných pár favoritů, ale pořád to nebylo to, co si představoval. Nějak doufal, že potká prstýnek, u kterého si řekne: „To je on."
Zatím nacházel jen takové, které se mu líbily a věřil, že se budou líbit i Soonmin, ale nebylo na nich nic speciálního. Neměl přehnané nároky, chtěl nějaký jednoduchý z bílého zlata. Lákalo ho i růžové zlato, ale nebyl si jistý, zda by se Soonmin hodilo i k ostatním šperkům. Dostal od své sestry přesnou instruktáž a shodli se na tom, že bílé zlato bude nejlepší a Soonmin bude nejvíce slušet.
***
Taehyung dorazil domů. Zaparkoval před domem svých rodičů a cítil, jak z něj svým způsobem opadl všechen stres, ale zároveň se mu navalil takový nepříjemný tlak na hrudi. Dlouho tady nebyl. Dlouho se s nimi neviděl. Byl pracovně tolik vytížený, že to nebylo v jeho silách. Oni to chápali a podporovali ho.
Vystoupil z auta a s hlasitým výdechem, kdy ani nevěděl, že ho zadržoval, zavřel dveře a vytáhl tašku s věcmi.
Zazvonil na zvonek, klíče neměl. Bál se, že by je zapomněl nebo v horším případě je někde ztratil. Měl je tady nechané na věšáku, byly to rezervní klíče. A když tady byl, používal je on.
„Tae!" skočila mu mamka kolem krku.
Tiše se zasmál. Teď, když ho objala - to byl přesně ten pocit, že je doma. Teprve až teď byl. Hned musel narukovat a pozdravit zbytek rodiny. Hned poté ho usadili ke stolu a se slovy „ty jsi nějaký hubený", „vaříš si nebo seš línej?", „pojď, trochu tě za ten víkend spravíme" mu mamka dala před nos večeři.
„Ano, vařím si, mami, neboj," zasmál se a pustil se do jídla.
„No, jen aby," zakoulela očima a Tae na ni vyplázl jazyk.
„Hele, nevíš, Seungjo má ještě tu hospodu?"
„Tu na pláži?"
Taehyung mlčky přikývl v odpověď.
„Jo, tu má. Teď se mu začalo fakt dařit, má už několik zaměstnanců a bude otevírat další někde na druhé straně pláže a myslím, že i ve městě. Tak za ním zajdi! Dneska by tam měl být, potkali jsme se dnes v obchodě."
„Tyjo, to je super. Dojím a půjdu," zazubil se.
Seungjo byl Taehyungův kamarád z dětství. Bydleli vedle sebe už jako malí, poté se Seungjo i s rodiči odstěhovali do Busanu. Jeho rodiče otevřeli restauraci, ale protože je to neuživilo, měli jen omezený provoz, museli ještě pracovat. Seungjo to po nich převzal, celé zrekonstruoval a co Taehyung slyšel naposledy, začalo se mu dařit.
Zvedl se od stolu, převlékl se do něčeho pohodlnějšího. Zvolil černé kraťasy, černé pantofle, protože přeci jen, půjde po písku a nerad by měl písek v botách. Doplnil to bílým tričkem, přes které si hodil bílou košili s krátkým rukávem. Tu se rozhodl, že si nechá rozepnutou. Měl rád, když mu vlála ve větru při večerních procházkách po pláži. Rozloučil se s rodiči a vyrazil.
„Dobrý den~" zahlaholil provokativně, když uviděl za barem svého kamaráda.
„No dobrý den!" zvolal Seungjo. „Kdopak nás to poctil svou návštěvou? Reprezentace naší země v ledním hokeji?"
Taehyung se smíchem přikývl a posadil se na bar: „Jak se máš?"
„Nejdřív mi řekni, co si dáš," zaurgoval Seungjo a Taehyung se zaculil.
„Dám si pivo, dík. A teď, jak se máš?"
„Vidíš sám," usmál se. „Je to krásný, daří se. Hledám ještě nějaký pracovní síly. Kdyby tě náhodou přestal bavit hokej, dej vědět."
„To zatím v nejbližší době nebude," zašklebil se Taehyung a společně si přiťukli.
„Máš docela dost lidí," okomentoval to po chvíli Taehyung.
Kolem nich běhala servírka, která Seungjoa opakovaně přesvědčovala, že stíhá.
„Jsem rád, že seš tady. Zrovna pár dní zpět se na tebe rodiče ptali," pousmál se Seungjo.
„Pozdravuj se, zítra se za nimi stavím je pozdravit."
„To víš, seš teď velká hvězda," zašklebil se Seungjo.
„Chceš udělat reklamu?" rozesmál se Taehyung.
„Takovou hvězdu přeci nemůžu odmítnout."
„Tedaaaaa, to mě hřeje u srdíčka," smál se Taehyung.
„Pojď se mnou dozadu," kývl na Taeho Seungjo.
„I ty jeden, nejdeš na to nějak rychle?" nazdvihl obočí Taehyung, čímž si vysloužil ránu pěstí do ramene od Seungjoa a výbuch smíchu od servírky.
A/n; Hello!
Já se moc snazim, ale fakt... cas. Chybu mi cas. Potrebuju, aby den mel tak 48 hodin a stejne by to bylo malo. Snad dil nezklamal a dalsi snad bude o neco drive.
Za chvili vypadnu na dovolenou, kde si snad odpocnu a vratim se v plne sile a do menšího šílenství. Pisu jak dement pres telefon.
Mejte se krasne.
Moc vas miluju, vsechny ❤️
Bye!
