„Jak si můžeš být tak jistý?"
„Protože... teda nevím," opravil se rychle Taehyung a Jimin se zašklebil.
„Teda nevíš, jo?"
A Taehyung měl chuť se jít zahrabat někam hodně hluboko do země a už nikdy nevylézt ven.
Protočil očima a dělal, že ho vůbec neslyšel. Vydali se směrem k Taehyungovému autu, protože Jimin většinou chodil pěšky. Bydlel necelý kilometr odsud.
„Kam půjdeme?" zazubil se na tmavovláska Jimin.
„My někam jdeme?" nazdvihl obočí Taehyung a Jimin se na něj zamračil.
„Hele, musíme ti trochu zlepšit den, protože jestli je Hoseok mrtvej, tak to bude hlavně na tobě..." pokrčil rameny Jimin a měl co dělat, aby se hlasitě nerozesmál, když viděl Taehyungův výraz.
„Cože?"
„Nic, sedej do auta," mávl nad ním rukou Jimin.
„Počkej, ale to je moje auto..." nechápal Taehyung.
On vždy věděl, že Jimin byl vcelku držka a oprsklý jak lázeňská veverka, ale netušil, že až tak. Co ho ale fascinovalo, bylo to, jak se dokázal s každým hned bavit, jako kdyby se znali deset let a měli skoro vše společné. S Jiminem se holt člověk nenudil. Trochu mu připomínal Chanyeola, to byl zase jeho známý, který byl povahou jako Jimin. Akorát u Chanyeola to nepůsobilo tak jako... dětsky roztomile, protože Chanyeol měl na rozdíl od Jimina skoro dva metry.
„No však jo, vidíš tady někde moje?" zasmál se Jimin a jestli si Taehyung předtím myslel, že ho od Jimina nic nepřekvapí, opět mu podkopnul pevnou půdu pod nohama.
Rozhodl se to již nekomentovat, neměl proti Jiminovi nejmenší šanci. Hodil tašku s věcmi do kufru a zapadl na místo řidiče.
„Tak kam by královna ráda jela?" ušklíbl se na Jimina, který se málem zakuckal.
„N-no," odkašlal si, ale během vteřiny se vzpamatoval. „Co kavárna Dobrý kafe? Jeďte, milý sluho."
(A/n: Dobrý kafe je v Pardubicích a naprosto božský snídaně, Linda může potvrdit, a ještě lepší kafe... zákusky... vše boží... :D)
Taehyung se jen zasmál a do telefonu zadal název kavárny, protože neměl nejmenší tušení, kde se nachází.
„To já bych tě navedl," bránil se Jimin, když Taehuyng vložil telefon do stojánku.
„Ale já potřebuju silnici, ne cestu pro pěší," mrkl na něj Taehyung a Jimin se rozesmál.
Měl radost, že druhý chlapec začal více komunikovat a vypadal, že byl i duchem přítomný. Na tréninku to byla opravdu tragédie a takhle špatně snad nehrál ani v druhé třídě na základní škole, když měl zlomenou ruku.
Co mu dělalo větší starost byl Hoseok. Trenér řekl, že od Hoseoka dostal zprávu, že z rodinných důvodů potřebuje týden volna, který určitě dožene, ale že aktuálně není ve stavu, kdy by se mohl tréninků účastnit. Napadlo ho, že to Hoseok vymyslel, aby mohl být se Soonmin, ale bylo to zvláštní. Měl pocit, že Soonmin dnes ráno viděl, ale mohl se splést. Šel si ráno zaběhat do parku, který byl kousek od Hoseokova bytu. Kdyby byl Hoseok ve městě, určitě by se Jiminovi ozval. Poslední zprávu, kterou od něj měl, byla, že se staví u rodičů, až pojedou se Soonmin domů. Chtěl jim tu radostnou zprávu poté ohlásit. Jimin vlastně ani nevěděl, jak zasnoubení dopadlo. Avšak, přišlo mu, že Taehyung to věděl až moc dobře.
„Haló? Seš tady?" drcnul do Jimina Taehyung.
Chlapec se po něm překvapeně podíval a Taehyung se zašklebil.
„Kde jsi byl?"
„Uhhh, přemýšlel jsem nad Hoseokem," přiznal po chvíli.
„Jsem si jistej, že bude v pohodě, má fakt tuhej kořínek..." zakroutil jemně hlavou a rty se mu zkroutily do jemného šklebu, při vzpomínce na jejich první soustředění, které se proměnilo spíš v boj o přežití.
„Já vím, ale co když mu řekla ne? Já měl pocit, že jsem ji dneska potkal..."
„Tak už jsou zpět ve městě?"
„To určitě ne, to by nevycházelo..."
„Hele, ale měl jsi jen pocit, nebylo to na sto procent... tak buď v klidu. Beztak jí byla jen podobná. Kde mám nechat auto?" zatočil směrem ke kavárně.
„Tady je přímo parkoviště," odpověděl Jimin a jemně pokýval hlavou na souhlas s Taehyungovými slovy.
„To patří k tomu?" ověřil si Taehyung.
„Jo," přikývl.
Taehyung zaparkoval a z kastlíku si vzal koženou peněženku. Vrazil si ji do zadní kapsy kalhot. Vstoupili do kavárny a posadili se do levého rohu. Měli krásný výhled do celé kavárny, ale zároveň na ně nebylo moc vidět. V tichém hovoru o tom, co si dají, projížděli nabídku.
„Já si asi dám i oběd, nechce se mi vařit," uznal nakonec Taehyung a očima projížděl nabídku rychlých jídel.
Sice byla malá, ale i tak si zvládl vybrat. Přeci jen, byla to kavárna, ne restaurace.
„Jo, já taky," souhlasil Jimin. „Mají tady naprosto luxusní snídaně a k obědu... super je dýňová polévka, i ta mrkvová je úžasná. A jejich vepřová panenka s pepřovou omáčkou nebo losos se zeleninou."
Taehyung se tiše zasmál. Jak šlo o jídlo, z Jimina opadly všechny starosti a měl úsměv od ucha k uchu.
Objednali si a řeč přišla na nadcházející mistrovství. Společně koukali na videa, protože tak nějak tušili, proti kterým hráčům budou hrát, tak si alespoň zkontrolovali jejich formu. Projížděli tabulky výsledků a u některých mávli rukou, u některých se jim na čele vytvořila vráska od mračení, protože si vedli lépe než loni a už teď věděli, že to nebude zrovna jednoduché.
Donesli jim polévku a Jimin se do ní rovnou pustil. Jak ho pálila pusa, musel foukat a měl čas se rozhlížet kolem. Nic nekomentoval a užíval si příjemně pikantní chuť polévky. Když šlo o jídlo, které bylo fakt dobré, i Jimin byl ticho.
„Hele, není támhle Soonmin?" probral se najednou Jimin a odložil lžíci od mrkvové polévky.
Taehyung se otočil a následoval jeho pohled.
„Možná?" pokrčil rameny a snažil se dělat, že ho to vůbec nezajímá, i když opak byl pravdou.
Hořel zvědavostí.
„Počkej, kam jako jdeš?!" chytil Jimina za paži, když se druhý chlapec zvedl a vydal se směrem ke stolu, kde seděla dívka.
„Zjistit, proč ten chlap není Hoseok!" rozčílil se Jimin a vyškubl se mu.
„Do prdele, Jimine, počkej, nevíš, jestli to je vůbec ona. Může to být třeba její bratr kurva!" vyskočil na nohy a snažil se ho dohnat.
„Ale je, já ji znám. Nemá bratra."
Bylo vidět, že byl opravdu naštvaný.
„Jimine, do prdele, sakra," zkoušel ho zastavit Taehyung a nějak nepočítal s tím, že Jimin zastaví.
Narazil mu silou do zad, zamotaly se mu nohy a chytil se Jimina kolem krku, jinak by skončil na zemi. Ještě, že byl Jimin skoro o hlavu menší než on. No, pro Jimina to zrovna výhra nebyla, protože to nečekal a sesunul se na zem (s Taehyungem na zádech) a překlopil na sebe stolek, u kterého seděla Soonmin. Byl celý mokrý od zázvorové limonády a Taehyung měl ve vlasech semínka marakuji z druhé limonády a tomu všemu nasadila korunku zelenina ze zeleninového salátu, která se vysypala na oba.
„Tak se zase vidíme," odkašlal si Taehyung a Jimin se na něj překvapeně podíval.
