„Tak si dávej pozor, aby ses do něj nezamiloval," začal se smát Jimin.
Vysloužil si od Hoseoka ránu do ramene a zvuky zvracení.
„Víš, jak to je vždycky v těch romantických filmech!" přidal se se smíchem Chanyeol.
„Co tím chceš říct?" chtěl nazdvihnout obočí Hoseok, ale pichlavá bolest v obličeji mu to nedovolila.
„No jasný!" smál se Jimin. „Dva se vždycky nesnáší a pak se do sebe zamilují!"
Nezapomněl spokojit ruce a zatočit se na jedné noze. Hoseok jen kroutil hlavou a dělal, že tam není.
„Kam to ten svět spěje," protočil očima a upil své vody.
Zápas dohráli, Hoseok i Taehyung byli na několik minut vyloučeni a následně je nechali pokračovat pod podmínkou, že již nebude další rvačka. A pokud bude, vyloučí je definitivně. To ani jeden z chlapců nechtěli, proto se snažili toho druhého ignorovat a hrát, jak nejlépe dokázali. Což bylo vcelku složité, protože Taehyungovi se při prudším pohybu roztrhly stehy a nad okem mu opět tekla krev, Hoseok zase každou chvíli jezdil na výměnu kapesníků v nose, protože se mu krvácení z nosu nechtělo zastavit.
Oba dva odmítali zdravotníka, protože přeci nebyli žádný baby, a protože jeden pokračoval, musel i druhý. Skóre bylo vyrovnané. Vždy, když jeden tým dal gól, druhý skóroval během následujících pár minut. Na ledě jezdili jak zběsilí. Byla to neskutečná podívaná, přesně tak by měl vypadat hokej. Divoký, energický, tvrdý a neúnavný.
Hoseok se s nikým nebavil. Byl zklamaný, protože Taehyung v posledních pěti vteřinách zápasu skóroval a tím o jeden gól vedl. Schoval si bolavý obličej do dlaní a hodně se bránil tomu, aby se nerozbrečel. On nebrečel, nebyl bábovka, ale tohle byla výjimečná situace a on byl opravdu vyřízený.
„Příště to vyjde," vzal ho Jimin kolem ramen.
Hoseok mlčky přikývl.
„Hráli jste všichni výborně," usmál se na své spoluhráče. „Všichni jste předvedli zatím snad nejlepší výkon za celou sezónu. Jako kapitán na vás nemůžu být víc hrdý."
Nutil se úsměv udržet. Opravdu ze sebe všichni vydali to nejlepší, co šlo. Nikdy nehráli lépe. Lítosti bohužel nemohl zabránit, když Taehyung skóroval svůj finální gól. Kdyby ho nedal, hrálo by se prodloužení a poté nájezdy. V nájezdech měli větší šanci než Taehyungův tým. V Hoseokově týmu bylo více dobrých střelců než v Taehyungově. Bohužel, Taehyung o finálním skóre rozhodl pár vteřin před ukončením.
Všichni již odešli, Hoseok zůstal sedět sám v šatně s tím, že musí ještě něco dořešit se zdravotníky a organizátory. Všem bylo jasné, že kecá a že prostě jen potřebuje být sám a z toho všeho se vzpamatovat.
Hoseoka již nějakou dobu znali a věděli, že nemá cenu mu odporovat. Kdyby ho vytáhli někam ven, celou dobu by se přetvařoval a dělal, že je v pohodě, že se vlastně nic nestalo. Na tohle měl talent. Hoseok tady byl vždycky pro všechny a všem se snažil se vším pomoct a udělat radost, i když sám měl starosti a nevěděl, co dřív, jestli se zhroutit a brečet v koutě nebo to nějak zkusit vyřešit. Vždy dával ostatní před sebe. Byl to nejlepší kapitán, kterého si mohli přát.
Schoval si obličej do dlaní a zhluboka vydechl. Měl by se převléct a osprchovat. Pot mu již zaschl, takže jen smrděl. Jeho plán na letošní rok se mu zhroutil během několika vteřin. Hovory a esemesky od své přítelkyně ignoroval, a když se pípání telefonu stalo nesnesitelné, vypl ho. Nechtěl nikoho vidět, chtěl být sám a mít klid. Zvedl se, aby se mohl osprchovat. Rozhodl se, že odveze auto domů (po menší projížďce po okolí, aby se vyklidnil) a půjde se projít. Chladný, noční vzduch mu jistě udělá dobře na hlavu.
Zřejmě byl na stadionu poslední. Skoro všude bylo zhasnuto. Předpokládal, že ho kluci nahlásili, aby o něm vrátný věděl a nezamkl ho tady. Taehyung na sto procent někde slavil svoji výhru a kvalifikaci do národního týmu. Měl tolik věcí ke slavení. A jestli neslavil, tak už podepisoval smlouvu s trenérem národního týmu.
Povzdychl si a přes hlavu si přehodil kapuci tmavě šedé mikiny. Na obličeji a různě po těle se mu již začaly vybarvovat modřiny po Taehyungově pěsti. Musel uznat, že měl páru, čím byli starší, tím ty rány byly silnější a následky horší. Bude rád, když se zítra zvedne z postele.
„Ty vole, já se tě lekl! Co tady strašíš?!" vykřikla tmavá osoba a tělem narazila do zdi.
Hoseok nadskočil leknutím a z úst mu uniklo tiché vykřiknutí.
„Co tady děláš ty? Do prdele, asi mám infarkt," držel se v oblasti srdce a sledoval druhého chlapce v černé mikině a s kšiltovkou na hlavě.
A/n: Hello!
Mam to napsane již nekolik dni, ale nebyl cas to zveřejnit. Nemam ted tolik casu ani na čtení, ale na vse se chystam.
Kdybyste videli muj kalendář... i me z toho vomejva uz 😂😂😂
Pisu zase jako deges, protoze jsem pres telefon a mam na zveřejnění cca 5 minut, nez poletim na schuzku se šéfem 🤣
Tak mějte pekny den a zvládejte více nez ja!
Bye!
