Jimin šel na vhazování. Postavili se na svá místa a hra mohla začít. Vhazování vyhrál Jimin, rychle se na bruslích rozjeli, aby se mohli co nejdříve i s pukem dostat k soupeřově bráně.
Hoseok se snažil, aby skórovali hned ze začátku a vytvořili si tím menší náskok. Bylo mu jasné, že Taehyung mu tu výhru nedá jen tak. Byl však rozhodnutý vyhrát. Musel.
Smykem zabrzdil a hokejkou střelil do puku, který se vysokou rychlostí rozletěl směrem k Jiminovi. Jimin pohotově zareagoval a puk poslal směrem na bránu. Hoseok se mu rychle rozjel na pomoc. Byl v bráně. Střelili jejich první gól! Nestihl dobrzdit a lehce vrazil do bránícího protihráče. Ten si nedal nic líbit a chtěl do Hoseoka vrazit nazpět. Ten již však byl na Jiminových zádech a šťastně ho mlátil do helmy.
Měli posledních pár minut do konce první třetiny. Byli zpocení a uhnaní. Druhý tým do hry dával opravdu vše. Taehyung, skóroval jednou. Bylo to vyrovnané a v Hoseokovi se vařila krev. Věděl, že to přijde, ale doufal, že to bude o něco později.
Bránili jeden z Taehyungových nájezdů, mladší chlapec neukorigoval své brusle a plnou silou narazil do Hoseoka, který to neustál a společně po ledu dojeli až k mantinelům.
„Co děláš, ty vole?!" zavrčel na něj Hoseok a mladšího ze sebe shodil.
„Nesahej na mě, ty vole," drcnul do něj Taehyung a sbíral se na nohy.
Hoseok ho napodobil a přiblížil se k Taehyungovi blíže. Okamžik, na který všichni čekali, přišel. Než stihl dorazit rozhodčí, aby od sebe chlapce rozdělil, byli v sobě. Taehyung do Hoseoka drkl hrudníkem, ten si to samozřejmě nenechal líbit a rovnou do něj strčil. Během chvíle letěla jedna helma, druhá helma. Oba se řezali hlava nehlava, Hoseokovi ze rtu tekla krev, Taehyungovi z nosu. Vlastně to nebylo nic neobvyklého. Jejich spoluhráči souboji mlčky přihlíželi a nikdo z nich se neopovažoval do toho vstoupit. Nikdo jiný se ani nerval, pouze oni dva. Rozhodčí se je snažili rozdělit, ale po chvíli, kdy jeden z nich málem skončil se zlomeným nosem, to vzdali.
Na ledě již byla rozmazaná krev obou chlapců, kteří souboj stále nevzdávali. Taehyung měl všude po obličeji rozmazanou krev. Hoseok na tom nebyl jinak. Oba měli krvavé klouby a Hoseok věřil, že bude mít dost modřin. Když dostal jednu dobře mířenou do břicha a lehce se ohnul, vzápětí mu přistála další rána na čelist a donutila ho, aby se znovu narovnal.
To si samozřejmě nemohl nechat líbit, do Taehyunga najel celou svou vahou a natiskl ho na mantinel. Sebral poslední zbytky síly a praštil ho do břicha. Taehyung, překvapený Hoseokovým návalem energie, se skrčil a snažil se krýt si obličej, kam mířila další Hoseokova rána. Taehyung vyplivl krev, která se mu hromadila v ústech a snažil se od sebe staršího chlapce odstrčit. Mezitím se na led dostali i sekuriťáci, kteří od sebe chlapce odtrhli.
Oba ztěžka vydechovali, hrudníky se jim zvedaly v nepravidelných intervalech. Po oblečení měli krev a v žilách jim proudila vlna adrenalinu, která způsobovala, že kdyby to šlo, ve rvačce by ještě pokračovali.
„Tohle není konec," ušklíbl se na staršího chlapce Taehyung a sykl bolestí, když mu zdravotník dezinfekcí čistil roztržené obočí.
„Si piš, že není," zavrčel jeho směrem Hoseok a snažil se uklidnit zběsilé bušení srdce a nepravidelný dech.
Ve spáncích jim tepalo, sotva dýchali, ale ani to jim nezabránilo, aby se přestali probodávat vražednými pohledy.
„Ty ses dočista zbláznil!" vyhrkl na Hoseoka Jimin, když seděli v šatně.
Třetina se dohrála bez Taehyunga s Hoseokem a rozhodčí si nyní vzali patnáct minut pauzy, aby zhodnotili, zda oba chlapce vyloučí, nebo co bude dál. Zároveň se čekalo na vyjádření zdravotníka, jestli chlapci budou schopni ve hře pokračovat.
„Proč?" zvedl pohled k mladšímu chlapci Hoseok.
„Co to bylo za rvačku? Já vím, že se nesnášíte, ale tohle bylo trochu moc, nemyslíš?! Podívej se, jak vypadáš," rozhodil rukama Jimin a posadil se vedle Hoseoka.
Ten měl již obličej očištěný od krve, v nose měl nacpaný kapesník a doufal, že krvácení co nejdříve přestane. Taehyung si odnesl sešité obočí a špinavé oblečení. Jeho nos vypadal dost podobně jako ten Hoseokův.
„Vždyť žiju," protočil očima Hoseok a vzápětí toho zalitoval, protože se mu hlavou rozjela nepříjemná bolest.
„Dlouho ale žít nebudeš, jestli to mezi sebou okamžitě nezklidníte," zabručel na Hoseoka trenér.
„Ale on si to zasloužil," zkusil to opatrně, ale ostatní jen zakroutili hlavou.
„To nepopírám," pokrčil rameny Jimin. „Ale chceme do výběrka, tak se musíme chovat slušně."
„Asi máš pravdu," povzdychl si Hoseok a rozseknutý ret si otřel kapesníkem.
„Stejně do konce zápasu bude minimálně jedna strkanice, nevydržíte to. Pokud vás teda nevyloučí," zasmál se Chanyeol.
„Myslíš, že nás vyloučí?"
„Co vím, tak to šli řešit, toho jednoho rozhodčího jste málem ubili a byl hodně naštvaný," pokrčil rameny černovlásek.
„A do prdele, já ani nevěděl, že mezi námi byl rozhodčí. Všude jsem měl Taehyunga."
„Tak si dej pozor, aby ses do něj nezamiloval," začal se smát Jimin.
Vysloužil si od Hoseoka ránu do ramene a zvuky zvracení.
A/N: Hello!
Dlouho nic nebylo, pardon. Jsem hrozná a je toho fakt hodně. Potřebuju se zase pořádně rozjet, chytit slinu a slibuju, že budu psát co nejvíce. Fake it till you make it mi taky stojí a jsem zoufalá. Vše, co napíšu, se mi nelíbí. No, je to tady, snad se bude líbit alespoň vám!
Mějte pěkný den, já teď končím v práci a jedu ještě učit.
Bye!
