„Jak to máš domů daleko?"
„Autem cca patnáct minut. Je to necelých dvacet kiláků přes dálnici," zamyslel se Taehyung.
„Tak to budeš mít pěknou procházku," zašklebil se na něj Hoseok, zavřel kufr svého auta, kam hodil kabely a posadil se za volant.
„Počkej, snad mě tady nenecháš!" otevřel znovu dveře u řidiče Taehyung a zadíval se na Hoseoka, který zapojil telefon na aux a pustil si písničky.
„Co?" zadíval se na něj, nastartoval a zařadil tam jedničku. „Uhni, nebo tě přejedu."
„Prosím, mohl bys mě odvézt? Zaplatím ti. Je jedenáct večer, teď už nic nepojede."
„Taxík?"
„Prosím."
„Je to hroznej pocit, když mě musíš prosit, co?"
„Neznám horší," odpověděl se smíchem Taehyung a slabě si povzdychl.
„Tak dělej."
Taehyung rychle přikývl, ze svého auta si vzal tašku přes rameno, ve které měl věci na hokej a zapadl k Hoseokovi do auta. Své auto na dálku zamkl a připoutal se.
„Nebudeme o tom mluvit."
„To nebudeme," přikývl Hoseok. „Ale musím ještě natankovat, tak si víc přitáhni tu mikinu, ať na tebe není vidět. Víš, jak to je. S tebou v autě zrovna viděnej bejt nechci, zvlášť po dnešku."
Taehyung mlčky přikývl a udělal tak, jak mu bylo řečeno. Ani on zrovna netoužil po tom, aby byl viděn s Hoseokem. Bohužel v této situaci byl Hoseok jeho jediná naděje.
Hoseok se rozjel a na nejbližší benzince přibrzdil.
„Zatím mi nastav navigaci," hodil po něm svůj telefon a šel natankovat.
„Kartou prosím," oznámil obsluze benzinky, když platil.
„Je to tam. Moc gratuluji," usmál se na něj prodavač.
„Nevím k čemu, ale děkuji?" nechápal Hoseok a doufal, že nemyslel Taehyunga, který se krčil na místě spolujezdce.
Kšiltovku měl vraženou do očí a až ke rtům měl vytaženou mikinu. Hlavně byla tma, nemohl ho poznat. Udělalo se mu špatně.
„Ke kvalifikaci," usmál se na něj chlapík.
„Ah, děkuji," nervózně se pousmál a odešel.
Zřejmě myslel, jakože získali teď dostatek bodů a když vyhrají příští zápas, budou mezi prvními čtyřmi a nebudou muset do vylučovacího předkola play-off.
Posadil se do auta a mlčky se rozjel. Taehyung dal Hoseokův telefon do stojánku, aby viděl na navigaci. Oba měli starší auto bez zbytečné elektroniky. Čím víc elektroniky v autě, tím víc problémů k řešení. Zabralo to vždy hromadu času a Hoseok to nesnášel. Miloval se hrabat v motorech, měl doma několik aut. Civica šesté generace a jeden osmiválec od Dodge. To byl jeho poslední projekt. Dodge Charger z roku 1969. Naprostý skvost, Hoseok z něj byl nadšený. Sehnal ho za pár korun, bylo celé prohnilé, ale motor fungoval. Aktuálně měl motor vyhozený venku a převářel plechy. Bylo na něm ještě hrozně moc práce, ale těšil se na výsledek.
„Ty bydlíš v hrozný prdeli," prolomil ticho Hoseok, když se podíval do mapy, kam vlastně jedou.
„Je tam klid," pokrčil rameny Taehyung. „Lepší než být v bytě."
„Byt je fajn," nedal se Hoseok.
Věděl, že jediné, na čem se kdy oni dva shodnou, budou asi auta. A to jen v úplném minimu. Hoseok měl byt, Taehyung musel mít barák. Hoseok studoval španělštinu, Taehyung musel němčinu. Vždycky pravý opak než ten druhý.
Byla pravda, že Hoseok hrozně moc chtěl barák, aby si tam mohl nechat udělat garáž a do ní si parkovat svoje miláčky. Tenkrát sehnal jen byt a Taehyung měl barák. Pak už to bylo jednoduché, přeci nebude mít to stejné jako Taehyung. Místo toho si raději nechal postavit obrovskou garáž hned za barákem, kde byl volný plácek.
Nastalo ticho a cesta k Taehyungovi domů byla nesnesitelně dlouhá.
„Dneska to byla vcelku dobrá hra," špitl Taehyung a Hoseok se na něj překvapeně podíval.
„Máš pravdu, docela to byla fajn hra," přikývl po chvíli ticha Hoseok.
Když se nad tím zamyslel, opravdu tak jak hráli, tak by se mělo hrát. Do poslední chvíle nebylo jisté, kdo vlastně bude vítěz.
„Ten chlapík na benzince mi gratuloval ke kvalifikaci," řekl po další chvíli ticha Hoseok. „Nevím, jestli byl víc zmatenej on nebo já."
„Nemyslel jako že budete v top 4 teď?"
„Já právě nevím, ale ještě jsem se do tabulky nedíval. Nějak jsem na to neměl chuť," přiznal Hoseok.
„Mrknu se."
Hoseok nechápal. Opravdu mezi nimi nebyla přátelská atmosféra, nebyl v Taehyungově přítomnosti uvolněný. Dával si pozor na to, co říkal. Ale neměl potřebu ho zabít. Na čele neměl naběhlou žilku a nevařila se v něm krev. Pojďme si říct, že to již dneska zažil a taky si pojďme říct, že neměl v plánu si tohle v nejbližší době zopakovat. Možná chtěl sám sobě ukázat, že je morální a empatický. Že vlastně není až takový hajzl, jak si o něm někteří lidé myslí.
Samozřejmě to, že vezl Taehyunga domů, že mu pomohl – to by nepřiznal ani kdyby ho mučili. A moc dobře věděl, že to samé platilo i v Taehyungově případě. Byl si vědom toho, jak Taehyungovi slova „prosím" a „potřebuju pomoct od tebe" nešla přes jazyk. Bylo vidět, jak je zoufalý a neví, co přesně dělat. Nechtěl to takhle a stálo ho to neskutečně moc přemlouvání a nucení se.
„Už chápu, proč ti gratuloval," pronesl po chvíli hledání.
„Uh?" otočil se na Taehyunga a zaparkoval před jeho domem.
„Kvalifikoval ses do nároďáku. Velký nadpis všude na netu. Jung Hoseok bude členem národního týmu na mistrovství světa."
„Cože? Vždyť jsme nevyhráli."
„A teď ta lepší zpráva. Kim Taehyung bude kapitán národního týmu, který nás bude reprezentovat na mistrovství světa."
„Cože?!"
„Právě!"
„Do prdele, my dva nemůžeme být spolu!"
„To nemůžeme, se zabijeme."
„Já vím!"
„Do prdele, co budem dělat?"
„Řekneš, že nenastoupíš," pokrčil rameny Taehyung.
„No to teda neudělám!" prudce se na mladšího chlapce otočil Hoseok. „Tys byl loni, letos jedu já."
„Já jsem ale kapitán," zkřížil si ruce na prsou Taehyung.
„To mě nezajímá."
„Kdyby mě všechno nebolelo, dal bych ti ještě po držce," zavrčel Taehyung a Hoseok přikývl.
„Nápodobně."
A/n: Hello!
Tak jsem dneska s ne uplne velkym potěšením zjistila, ze je patek. Ja mela za to, ze je středa. Zitra jdu na maturak, nemam co na sebe. Takze dnes budu delat módní přehlídku a doufat, ze se do tech veci vejdu 😂😂
Snad se dil libil, ja uz mam rozepsany dalsi, tak jdu pokracovat.
Mejte se krasne!
Bye!
