Odložil flašku, v kuchyňce napustil do skleničky studenou vodu a vydal se za mladším chlapcem. Nechtěl, ale musel. Byla to spíš taková ta morální povinnost. Odolal touze do Taehyunga kopnout a postavil vedle něj sklenku s vodou.
„Je mi strašně zle," zakňoural Taehyung a Hoseok by přísahal, že viděl v jeho očích slzy, ale svedl to na opilost, že měl již vidiny.
„Nediv se, víš, kolik jsi toho vypil?"
„Ty taky," zakroutil hlavou Taehyung a na chvíli zase schoval hlavu do záchodu. „Jdi pryč."
Hoseok protočil očima a natáhl se pro ručník. Najednou skoro vystřízlivěl.
„Máš něco jinýho na sebe?"
„Vypadám na to?!" zabručel Taehyung a zadíval se na pozvracenou košili.
„No tak počkej, dojdu do auta."
Neodpustil si ještě jedno protočení očí Hoseok a vydal se ven z hotelového pokoje. V autě vždycky vozil několik čistých triček a tepláků nebo kraťasů. Byl to zvyk, který měl od mládí. Z doby, kdy mu Taehyung ukradl věci a on pak musel jít nahý přes celý stadion, protože zůstal v šatně poslední a neměl náhradní oblečení.
Tenkrát myslel, že Taehyunga zabije. Opravdu, v jejich věku, kdy jim bylo nějakých patnáct, je od sebe museli odtrhávat dva dospělí sekuriťáci. Mladší chlapec měl opravdu, ale opravdu na mále, že skončil jen s vyraženými zuby a nějakými odřeninami. Oba skončili s ředitelskou důtkou, každý na své škole. Ředitelé škol již vzdali vyšetřování, kdo za to mohl, rovnou ji dali oběma. Proto dvojky z chování na vysvědčení byly přítomny prakticky po celou dobu jejich studia.
Byl rád, že trefil, protože dlouhá chodba mu byla jaksi úzká a sem tam se ramenem nechtěně opřel o jednu stranu zdi, po chvíli zase o tu druhou.
Doplazil se k autu a snažil se vydýchat nepříjemný pocit v žaludku. Pohledem vyhledal případný květináč nebo koš, kam by to mohl poslat, kdyby bylo nejhůř. Když nic takového neviděl, rozhodl se, že se musí sakra snažit to udržet v sobě.
Vzal tašku přes rameno, která se válela na zadních sedačkách a rychlým krokem se vrátil zpět na pokoj. Našel Taehyunga, který ležel zhroucený u záchodové mísy a objímal ji jakoby to byla největší láska jeho života. Držel se tak pevně, až měl úplně bílé klouby na rukou.
„Jak ti je?" zeptal se Hoseok a položil tašku na zem.
„Co myslíš? Je mi tak dobře, nejradši bych si šel zaskákat na trampolínu," protočil očima Taehyung.
Hoseok se zaksichtil a z tašky vytáhl čisté černé tričko a šedé tepláky. Jak tak nad tím přemýšlel, Taehyung byl o něco menší než on, asi mu budou velké.
„Já už nemůžu," povzdychl si Taehyung a položil si hlavu na mísu.
„Pojď sem," podřepl si k němu Hoseok a začal mu rozepínat knoflíčky u pozvracené košile.
„C-co to děláš?" zadíval se na něj vyděšeně Taehyung.
„Vím, že je to mezi náma divný, ale chci ti pomoct," zabručel Hoseok a Taehyungův obličej neopouštěly vyděšené oči.
Hoseok se snažil, aby byl co nejopatrnější. Sundal Taehuyngovu košili a hodil ji do sprchového kouta. Namočil ručník a lehce Taehyunga otřel v místě, kde měl zvratky. Nechápal, proč to dělal, ale zřejmě to byla ta morální povinnost prostě.
Pracoval mlčky. Taehyung se trhaně nadechoval, Hoseok na tom nebyl o moc lépe. Tohle celý bylo strašně divný. Tohle se přece nemůže dít. Oblékl Taehyungovi svoje tričko a nechal ho, aby si sundal spodní prádlo a vlezl si do šedých tepláků. Myslel si to dobře, byly mu o něco větší, ale když je zavázal pořádně na tkaničku, ani je neztrácel.
Hoseok se sám rychle převlékl a mlčky doplnil Taehyungovi vodu. Špinavé prádlo hodil do sprchového kouta a opláchl ho teplou vodou, dokud to všechno nebylo zaschlé.
„Co to sakra děláme," dostal ze sebe Taehyung a zády se opřel o chladnou zeď koupelny.
„Nemám nejmenší tušení," zasmál se Hoseok a natáhl k němu pravici, aby mu pomohl na nohy.
Společně se posadili na gauč a upíjeli vodu. Bylo mezi nimi takové příjemné ticho. Oba byli ztraceni ve svých myšlenkách a snažili se pobrat to, co se právě teď stalo.
Cítil, že na něj dopadla těžká hlava mladšího chlapce. Za normálních okolností by ho od sebe ihned odstrčil, ale teď? Teď zůstal sedět, v jedné ruce sklenička s vodou, vedle sebe flaška rumu. Opatrně rozdělal rum a trochu upil. Snažil se nehýbat, aby mladšího neprobudil. Co se to s ním dělo, netušil.
Vlastně si vzpomněl, že celý den nebyl na telefonu a od dobrých dvanácti byl s Taehyungem. Vydrželi spolu téměř celý den, Teď bylo kolem desáté večer.
A/n: Hello!
A máme tady další díl! Tak co myslíte, že se stane?
Docela mě teď to psaní chytilo, tak mám radost. Mám teď doučovat, ale borec mě začal zničehonic ignorovat, takže začínám být lehce nasratá :D Jakože... sedím tady kvůli němu a čekám, on pro jistotu nereaguje, na schůzku se nepřipojuje... :D
Ufff, to nevadí :D
Taky mám jednoho děsně úžasnýho klučinu na doučko. Připravuji ho na maturitu z chemie a nedělám si legraci, zatím asi takové nejtěžší, co mě v následujících měsících čeká. Podle jeho maminky je to nadšení oboustranné, takže já jsem ráda, že jsem ho svojí ukecaností nevyděsila, znáte mě... já jsem taková málomluvná a vůbec ze mě lidem nehučí v hlavě :D
Na zítra mi držte palce, bude mě čekat test z biologie a z chemie, takový předpřijímačkový. Haha, mám trochu nervy, ale to snad nějak půjde :D
Snad jsem teď tuhle povídku nezkazila, spíš chci ukázat, že i když se nesnáší, jsou dospělí a nějakým způsobem spolu dokáží fungovat. Sama nevím, kam nás tohle zavede, ale nebojte. Dětinské hádky a bitky nás určitě neopouští a na 100 % se v povídce nejednou ještě objeví.
Doufám, že se dílek líbil a já asi půjdu pokračovat v psaní, protože chlapec má již skoro 30 minut zpoždění :D
Mějte krásný večer!
Bye!
