Taehyung se do toho nechtěl motat, nebyla to jeho věc. Očekával, že se každou chvílí restaurací ozve nadšený jekot a hlasité „ano, ano", ale nic takového nepřišlo.
„Co si dá ten pár k jídlu?" zeptal se Seungjo a tím vytrhl Taehyunga z přemýšlení.
„Cože?" otočil se na něj.
„Co si dají k jídlu?" zopakoval to.
„Ah, nevím ani. Neptal jsem se," nervózně se podrbal na zátylku a povzdychl si. „Tak já jdu."
Seungjo jen přikývl na souhlas a Taehyung se váhavým krokem vydal ke svému „milovanému" spoluhráči.
Přišel do salonku a zarazil se. Hoseok seděl na zadku a nepřítomně hleděl před sebe. Jeho přítelkyně měla na prstu navléknutý prstýnek a spokojeně se usmívala.
„Máte vybráno?" prolomil ticho Taehyung.
Sám cítil, jak byla mezi všemi hustá atmosféra. Špatně se mu až dýchalo a měl sto chutí se sebrat a odejít ven na vzduch.
„Poprosím o domácí malinovou limonádu, poté si vezmeme kompletní menu číslo tři," odpověděl Hoseok a Taehyung mlčky přikývl a objednávku si zapsal.
„Já bych poprosila ještě o jedno víno," ozvala se Soonmin těsně před Taehyungovým odchodem.
„Ok," kývl Taehyung, napsal si to na papírech a dal se na rychlý odchod.
Papírek položil před Seungjoa a dlaněmi se opřel o bar. „Oni se fakt zasnoubili," nechal se slyšet a nevěřícně zakroutil hlavou.
Seungjo se rozesmál: „A cos čekal?"
„Že mu řekne ne!" pokrčil rameny Taehyung jako by to byla ta nejvíc normální věc, kterou kdy slyšel.
„Proč by mu měla říkat ne?" smál se Seungjo a pokynul mu, aby šel s ním do kuchyně.
„Protože ona Hoseoka podvádí," rozhořčeně se posadil na stůl a sledoval Seungjoa, který začal připravovat předkrm a limonádu.
„Cože? Čekal jsem spíš něco ve stylu: protože to je Hoseok, ale tohle zní také zajímavě. Nevěděl jsem, že se zajímáš až takhle hodně," překvapeně se na něj otočil Seungjo.
„Ale nezajímám, to vůbec ne. Jen jsem omylem byl svědkem něčeho, čeho jsem být svědkem nechtěl," zakroutil hlavou Taehyung.
„A Hoseok to ví?"
„Očividně ne, když ji požádal o ruku..."
„A proč jsi mu to neřekl?"
„A proč by mu to říkal? Však to není ani moje věc. Vlastně ani nevim, proč to tady teď řeším," rukama si pocuchal vlasy Taehyung, „dík," vzal si od Seungjoa hotovou limonádu a dal se na odchod.
Na baru do čisté sklenice nalil víno a rozešel se směrem do salonku.
„Víno," oznámil a položil ho před Soonmin. „A limča."
Odpustil si tichý povzdech, když viděl nádherný třpytivý prstýnek na jejím prstu.
„Děje se něco, že se tak mračíte?" neodpustila si Soonmin poznámku.
„No, mně se nic neděje, ale však to víte, ne vždy se zadaří, a ulhaní lidé jsou všude kolem Vás, i tam, kde byste to nejméně čekala," mrkl na ni a neodpustil si uštěpačný tón hlasu.
Chtěl ji to malinko vrátit.
Než stačila odpovědět, vítězně odešel ze salonku a slyšel Hoseoka, který říkal, že to nějak nechápe.
To, že je musel dát obsluhovat, bylo šílené. Nepouštěl se do žádných větších akcí a snažil se chovat slušně. Seungjo ho poučil, že „náš zákazník, náš pán" a následně si nemohl odpustit poznámku, že nečekal, že si budou s Hoseokem až tak blízcí. Což Taehyung rozhodně nebyl. Jen se prostě objevil ve špatný čas na špatném místě. Kdyby se tam neobjevil, nic takového by se nedozvěděl a žilo by se mu mnohem lépe. Přeci jen – on tohle vědět nechtěl. Hoseok a jeho život ho nezajímal, tak proč ho měl pořád před sebou? Proč na něj musel tolik myslet? A proč před ním nemohl utéct ani sem? Však byl tak daleko od domova.
Hoseok a Soonmin zamilovaně odešli kolem jedenácté hodiny večer. Narozeninová oslava byla také pryč a je čekala jen velká spousta nádobí.
„Tae, nemusíš to mýt," pousmála se na něj Seulgi. „Nemůžeme nechat takovou hvězdu mýt nádobí, už jsi nám dnes pomohl fakt dost."
„Ale prd," zasmál se Taehyung. „Ty si myslíš, že za mě doma někdo myje nádobí a že to neumím?"
„To určitě ne," smála se. „Moc děkujeme."
„Já jsem byl popravdě docela překvapenej, že jste si s Hoseokem neskočili kolem krku a nezadusili se navzájem," nechal se slyšet Seungjo a Taehyung se zasmál.
„Taky jsem překvapený."
„Hele, ale mě přijde, že už je to lepší, ne? Není tam něco jiného? Přijde mi, že na sebe koukáte tak jako... jinak."
„Cože?" zamračil se na něj Taehyung. „To je snad ta největší blbost, kterou jsem kdy slyšel."
„Tyjo, to by bylo ale tak romantický!" spráskla ruce Seulgi až ji z dlaní odletěly bublinky od jaru na nádobí.
„Vymýšlíte blbosti, tolerujeme se jen a pouze kvůli nároďáku a kolikrát to taky není úplně jednoduché. Nic tady nefantazírujte a myjte nádobí, ať jdeme," zakroutil hlavou Taehyung a věnoval se rovnání talířů do myčky.
A/n: Hello!
Další dílek, napsaný rychle v letadle cestou na dovču. Z chůze po horách ve Slovinsku se jaksi stalo válení se u moře na Kapverdách... no, jde to, je tady nádherně. Ráj na zemi.
Snad se dílek bude líbit, mám rozepsaný další, ale máme v plánu hoooodně výletů.
Dnes jsem měla jít na hodinku a půl jezdit na koních po pláži, jenže bruh, já jsem takový "opalovací" typ, že jsem celá rudá. Zadek mám jak pavián a nohy taky. Takže se reálně nedostanu ani do rajtek, nic. Tak mě to mrzí. Snad příště. :D
Teď vyrážíme na další výletík (jsme tady -3 hodiny oproti ČR) a zítra jdeme do žraločí zátoky.
Všem moc doporučuju, v last minute se dá sehnat levněji než Řecko nebo Chorvatsko... :D
Mějte pěkný zbytek dne!
Bye!
