Procházel se městem a na koho nenarazil. Na Jimina, který se točil kolem lampy.
Vlastně ho to nepřekvapilo. A už vůbec ho nepřekvapilo, když mu mladší skočil kolem krku a během několika málo minut seděl na barové židličce v obklopení Jimina, Yoongiho (který se rozhodl, že na něj dá pozor) a Chanyeola, který Yoongimu slíbil psychickou podporu při hlídání toho děcka jménem Jimin.
„Hoseokie," dostal ze sebe Jimin, který již ležel na stole.
„Ano?" nazdvihl obočí starší chlapec a upil ze svého piva.
„Ty a Taehyung, jo..." začal pomalu, rukou si podepřel hlavu a věnoval Hoseokovi důležitý pohled. „Vy dva..."
Hoseok ho stále sledoval. Lezlo to z něj jako z chlupaté deky a on se vlastně divil, že se mu ta slova povedlo vyslovit. Oceňoval tu snahu při artikulaci, protože alkohol mu docela hodně zamotal jazyk. Jiminovo obočí se svraštilo, když se usilovně snažil dopovědět tu strašně důležitou myšlenku.
„My dva...?" pomohl mu Hoseok, když mladší chvíli naprázdno otevíral a zase zavíral pusu.
„Vy dva..." pokýval hlavou na souhlas. „Se zabijete."
Hoseok se rozesmál: „No nepovídej."
Znovu upil ze svého piva a poplácal Jimina na rameni.
„Ještě ale nic není jisté, ne? On to pouze navrhl, ale vy mu to musíte ještě podepsat," promluvil Yoongi, který se posadil vedle Jimina. „Až Hoseok dopije, tak půjdeme, jo? Seš úplně hotovej."
Jimin se o Yoongiho opřel a ten to okomentoval protočením očí. Mladší, když se opil, byl jak hadrová panenka. On vypadal, že fakt neměl kosti. Válel se po Yoongim a spokojeně se culil.
„Bez Hoseoka nepůjdeme," kýval si hlavou a málem Yoongimu vyrazil zuby.
„Přesně tak," povzdychl si Yoongi a Hoseok se rozesmál.
„Máš pravdu," řekl Hoseok se smíchem „Ještě jsme nic nepodepsali."
„Myslíš, že oba?"
„Jo," pokrčil rameny a pak mu to došlo. „Teda, já jsem určitě nic nepodepsal."
„Tak vidíš, zatím není moc co řešit. Každopádně jsem slyšel, že Taehyungovi kleklo auto. Jonghyun ho viděl, že nemohl nastartovat nejspíš, prý mu někdo pomáhal přes kabely, ale neviděl kdo. Jediný co, že prý měl podobný auto jako máš ty."
„To má tady po republice lidí," zasmál se Hoseok a moc se modlil, aby to neznělo moc nervózně.
„To je pravda. Prý pak s někým odjel, ale nebylo vidět s kým," přikývl Chanyeol.
„Nebavme se o něm, prosím," zkusil to Hoseok.
Srdce mu divoce bušilo a byl nervózní jak malý kluk, který si vzal lízátko bez dovolení a mamka na něj přišla. Rychle do sebe oklopil zbytek piva, aby mohli co nejdříve odejít. Už se o tom nechtěl bavit a opravdu potřeboval klid.
„Půjdeme?" navrhl, když odložil půl litr na barový stoleček a hřbetem ruky si otřel pěnu u rtů.
„Doma na tebe čeká žena, co?" zašklebil se na něj Yoongi.
„Jo, Hoseok je hlídanej," smál se Chanyeol.
„A přesně proto jsem teplej," nechal se slyšet Jimin, když ho Yoongi oblékal do mikiny.
Ostatní se tomu jen zasmáli a nechali Jimina Jiminem. Yoongi ho podepřel, aby neupadl na zem a modlil se, aby mladší chlapec neměl potřebu rozebírat další věci.
„Já si stejně myslím," začal zase Jimin a tím na sebe upoutal pozornost ostatních. „Že Hoseok je taky teplej."
Hoseok jen pobaveně kroutil hlavou. „Mysli si, co chceš, zlatíčko."
Nezapomněl ho praštit do ramene a po rozloučení s ostatními se vydal domů.
Musel jít potichu, aby svoji přítelkyni nevzbudil. Vzal to přes park, aby tím procházku maličko protáhl a protože měl (už dneska vlastně) volno, domů nespěchal. Pokud se bude ještě tak hodinku nebo dvě procházet, bude to naprosto v pohodě a svou ženu potká ve dveřích, když poběží do práce.
Toulal se dlouho a přemýšlel. Jak to všechno bude? Co bude dělat, když Taehyung opravdu nastoupí? Určitě si tu příležitost nenechá utéct, byl by blbej.
Hoseok bude taky blbej, kdyby to odmítl.
A v tom autě se taky nezabili, ne? Nebo to možná bylo tím, že se málem zabili pár hodin zpět na ledě.
Zalezl doma do koupelny a sundal si mikinu i s tričkem. Na těle se mu již vybarvilo několik modřin. Ret měl rozseklý a v té části lehce opuchlý. Vypadal hrozně, ale byl si na sto procent jistý, že Taehyung nevypadal o moc lépe.
A sakra, zas nad ním přemýšlel. Rozcuchal si vlasy a slabě zavrčel. Teď měl Taehyunga v životě víc, než mu bylo příjemné a víc, než by dokázal zvládnout.
A/N: Hello!
Takže se chci omluvit. Trvalo to, jsem fakt strašná :D
Já mám krizi nějako, nemám chuť a ani moc sílu psát. Tady ukazuji jaký mám kalendář, jedu takhle již několik týdnů v kuse a je to náročné. Ale nějak to půjde. A protoze to nejde nahrát, mate smulu 😂
Tak zase za sto let!
Bye!
