„Počkej, kam jako jdeš?!" chytil Jimina za paži, když se druhý chlapec zvedl a vydal se směrem ke stolu, kde seděla dívka.
„Zjistit, proč ten chlap není Hoseok!" rozčílil se Jimin a vyškubl se mu.
„Do prdele, Jimine, počkej, nevíš, jestli to je vůbec ona. Může to být třeba její bratr kurva!" vyskočil na nohy a snažil se ho dohnat.
„Ale je, já ji znám. Nemá bratra."
Bylo vidět, že byl opravdu naštvaný.
„Jimine, do prdele, sakra," zkoušel ho zastavit Taehyung a nějak nepočítal s tím, že Jimin zastaví.
Narazil mu silou do zad, zamotaly se mu nohy a chytil se Jimina kolem krku, jinak by skončil na zemi. Ještě, že byl Jimin skoro o hlavu menší než on. No, pro Jimina to zrovna výhra nebyla, protože to nečekal a sesunul se na zem (s Taehyungem na zádech) a překlopil na sebe stolek, u kterého seděla Soonmin. Byl celý mokrý od zázvorové limonády a Taehyung měl ve vlasech semínka marakuji z druhé limonády a tomu všemu nasadila korunku zelenina, ze zeleninového salátu, která se vysypala na oba.
„Tak se zase vidíme," odkašlal si Taehyung a Jimin se na něj překvapeně podíval.
„Ráda vás oba vidím," zakývala hlavou Soonmin se semknutými rty a snažila nevypadat vyděšeně. „Máme na sebe docela štěstí."
„To bych řekl," přikývl Taehyung a otřel si z obličeje jogurtovou zálivku. „Měla byste ale vidět svůj výraz."
Narážku na jejich poslední setkání doplnil o úšklebek.
Seděli na zemi, na nich ležel stolek a byli špinaví od pokrmů a nápojů na stole. Jimin nevěřícně koukal kolem sebe a snažil se zpracovat to, co se právě událo.
„Spíš byste měl vidět sebe."
„Jak kdyby se vám to nikdy nestalo," pokrčil rameny Taehyung a i když se moc moc chtěl zahrabat, nedal to na sobě znát a zachoval si kamennou tvář.
„Nestalo a doufám, že nestane," tiše se zasmála.
„Kde je Hoseok?" vzpamatoval se konečně Jimin.
„Nevím," zakroutila hlavou. „Nepsal mi."
„Mně taky ne," zamračil se na ni. „Co se stalo? Kde je?"
„Jimine, v klidu," snažil se ho usměrnit Taehyung, protože na hlase cítil, že začínal být jemně hysterický.
„Nejsem v klidu a nebudu!" rozhodil rozrušeně rukama Jimin. „Kde je Hoseok?"
„Opravdu nevím," kroutila hlavou Soonmin.
Všechno přerušila servírka, která přiběhla s hadrem a jestli jsou chlapci v pořádku. Taehyung se jí snažil odpovídat, a přitom nějakým způsobem uklidnit naštvaného Jimina.
„Jak jako nevíš?" nechápal Jimin a servírku naprosto ignoroval.
V tuhle chvíli pro něj byla jen spousta otázek na Soonmin a nic jiného ho nezajímalo.
„Jimine, my už spolu nejsme..." vydechla po chvíli načež se zarazil i Taehyung.
„Cože?" vyprskl Jimin.
„Vždyť jste mu řekla ano!" vykulil na ni oči Taehyung.
„Jak to ty můžeš vědět?!" otočil se na Taehyunga Jimin.
„Protože tam byl," usměrnila je oba Soonmin. „A proto taky ví, že Hoseok neskákal dva metry vysoko."
„Cože, sakra?"
„Byl to takový náročný den..." přiznal Taehyung.
„Tys s Hoseokem mluvil?" ověřil si Jimin.
Taehyung mlčky přikývl.
„Počkat... u vás teda spal tu noc?" tentokrát vykulila oči Soonmin.
„Uhmmmm," nervózně se podrbal v mokrých vlasech Taehyung.
Do toho všeho se je servírka snažila alespoň tím hadrem trochu utřít. Taehyung vlastně přemýšlel, kdo se hroutil víc. Jestli oni nebo ta servírka, kterou všichni ignorovali.
„Vy jste spolu spali?!" vypískl Jimin. „Já to věděl, že je Hoseok teplej!"
„Počkej, cože?!" seděla s otevřenou pusou Soonmin.
„Cože?!" kroutil hlavou Taehyung. „Spal u mě, ale rozhodně ne se mnou."
„Panebože."
„Jak jako jsi věděl, že je teplej? Není teplej," obořila se na Jimina Soonmin.
„Jo, není teplej," podpořil ji Taehyung a Jimin jen protočil očima.
„Já se moc omlouvám, ale mohl byste – ," přerušila je druhá servírka, které bylo líto té drhé, která nevěděla, co se děje a nikdo ji nevěnoval pozornost.
„Oh, pardon," omluvně se usmál Jimin. „Já jsem zakopl a nějak se to semlelo... zaplatíme škodu."
„Mluv za sebe," zamračila se na něj Soonmin a on jí pohled opětoval.
Zůstali nakonec sedět u stolu s Jiminem a Taehyungem, kteří již měli studenou polévku a relativně drahý účet.
„Já asi nechápu, co se tam před pár minutami stalo..." kroutil hlavou Jimin. „Ty," ukázal na Taehyunga, „se s Hoseokem v pohodě bavíš, jste kámoši, ale na veřejnosti děláte, že se nesnášíte... A ty," ukázal na Soonmin, „ses s ním rozešla den po zásnubách?"
„Já a Hoseok kamarádi nejsme. Náš vztah je čistě pracovní a nepatří k mým oblíbencům. Kdyby nebyla dohoda s trenérem, ani s ním nespolupracuji. Pouze se tolerujeme v práci a tohle byla taková shoda špatných náhod a Hoseok vypadal tak zoufale, že jsem asi neměl na vybranou, no."
„A já se s Hoseokem rozešla den po zasnoubení, ale vysvětlili jsme si to, probrali jsme to a prostě jen potřebuje pár dní, aby to vše vstřebal..."
„Tyvole," kroutil hlavou Jimin a snažil se to vše pobrat. „Tohle je šílený."
„Jo, prosím.... Neříkej Hoseokovi, že víš, že byl u mě," poprosil ho Taehyung. „Nechci, aby se šířilo něco, co není pravda a nestojím o pozornost a drby."
„Mě také Hoseok poprosil, aby se nikde nic nešířilo," souhlasila Soonmin.
Jimin jen mlčky přikývl: „Nikdy se nic nestalo."
Dojedli v takovém trapném tichu. Všichni byli ztraceni ve vlastních myšlenkách.
„Možná jsme měli jen jít na to pivo," drcnul do Jimina Taehyung a ten se slabě zasmál.
„Asi jo."
Došli k autu, aby si tam Jimin vzal věci, protože bydlel za rohem, chtěl to dojít. Paradoxně, cesta pěšky byla mnohokrát kratší a rychlejší, než kdyby jel autem.
„Hele," vyplašeně se podíval na Taehyunga.
„Co?"
„Volá mi Hoseok na facetime."
„A sakra... zavři dveře, já tady vůbec nejsem."
