On Our Own

2.

Zdravím všechny co přežili Drag Me Down!
Další díl je tady, tak si ho užijte ^·^ <3

„Jsem doma!" zabouchla Rose vstupní dveře od jejich domu a odhodila tašku k dalším čtyřem, které tam již ležely. Pomyslela na to, jak její mladší sestry dostanou vynadané za to, že válí aktovky v zádveří místo toho, aby je měli v pokoji a dělali úkoly. No, když se nad tím tak zamyslí, možná dostane i ona.

„Ahoj zlato, jak bylo ve škole? Ale nemusíš tak křičet, Doris zrovna usnula. Jo a pohlídej prosím Ernieho, musím jít začít vařit," předala Jay - jak se paní Tomlinson jmenovala - překvapivě celkem klidné půlroční miminko své dceři, která ho s radostí přijala.

„Tak jak jsme se měli, bráško? Byl jsi doma, v klidu, nemusel nic dělat, to bylo super, že? Hrál sis se sestřičkou a s maminkou a papal a spinkal, to se ti líbilo, nemám pravdu? No nemám pravdu, ty kluku velká? Co ti dávají dobrého, že tak rychle rosteš? Ty zeleninové a ovocné a kdoví jaké kaše co vám maminka vaří, nevypadají zrovna lákavě, abych pravdu řekla. Já bych radši spapala tebe, co ty na to?" Ernie se začal smát, když si Rose vzala jeho maličkou ručičku a dělala, že mu ukusuje prsty. Mezitím se přesunula do horního patra a šla pozdravit své ostatní sourozence. Tedy už spíše sestry.

„Čau Lottie, ahoj Fizz, jak bylo ve škole?" usmála se, když vstoupila do pokoje, který holky sdílely. Starší z nich - jedenáctiletá Charlotte, které však nikdo neřekl jinak než Lottie - jen protočila při slově 'škola' panenky a strčila si do uší sluchátka. No jo, děvče už spadlo celkem silně do puberty. Zatímco osmiletá Felicite, neboli Fizzy, se mile usmála a začala povídat o tom, jak se učili násobilku osmi, ale že si ji pořád nemůže zapamatovat. Rose jí slíbila, že jí s tím po večeři pomůže a stále s jejím nejmladším bráškou v náručí se přesunula do pokoje dvojčátek. Těch starších - čtyřletých.

„Lolo!" zvolali Phoebe a Daisy nadšeně, a kdyby nedržela Ernieho, tak jí skočí do náruče minimálně jedna z nich. A nebo rovnou obě.

„Lolo! Podívej, co jsem nakleslila!"

„Ne Lolo! Podívej se, co jsem nakleslila já! Je to klásnější než to její!"

„Nelži! Já to mám pšece pěknější! Mám tam jednoložce!" předháněli se děvčátka a Rose - Phoebe a Daisy jí říkají už od malinka Lola a nevypadá to, že by s tím v nejbližší době přestali - se nad jejich chováním musela jen pousmát. Pamatuje si, jak byli tak malé, jako miminko co právě teď drží v náručí. Když už je o něm řeč, Ernie se právě začal dožadovat pozornosti.

„Ráda bych tu s vámi ještě pobyla princezny, ale musím předat tady mladého pána mamce," rozloučila se s nimi a sešla dolů do kuchyně, kde její maminka právě stála u plotny a míchala něco v třech hrncích zároveň, na čtvrté plotýnce něco dusila pod pokličkou, v troubě každou chvíli kontrolovala, jak je na tom maso, v malé televizi co měli v kuchyni měla puštěný kulinářský pořad, který zdá se že pečlivě sledovala a ještě stihla utěšovat Doris, která usilovně plakala v domácím kočárku. Ženy opravdu umí dělat milion věcí najednou. Jay Tomlinson je toho živým důkazem!

„Jdeš jako na zavolanou, nevadilo by ti prosím, kdybys vzala ty dva na procházku? Celý den nebyli venku a už i Ernie začíná popotahovat, prospělo by jim to. Jestli se musíš učit, tak řekni zlatíčko a já to nějak zvládnu."

Než se Rose nadála, tlačila před sebou kočárek s menšími dvojčaty, vedle ní vesele poskakovali ty starší, přičemž Daisy se držela za ruku Fizzy a Phoebe Lottie, a všichni byli na cestě do parku. Ani neví, jak vlastně nafasovala i své čtyři sestry, ale rozhodně jí to nevadí. Své sourozence miluje a její maminka si určitě potřebovala od všeho odpočinout. Neskutečně ji obdivuje za to, co všechno zvládá. Prostě superžena.

Po dvou hodinách strávených v parku byli všichni unavení a podle hodin byl taky čas na večeři, takže se vydali domů.

„Běžte si umýt ruky holky, pořádně i mýdlem! Kdoví, co všechno jste v tom parku chytali!" nahnala Rose holky - kromě Doris samozřejmě - do koupelny, jakmile se všechny vyzuli. Vyndala mezitím obě miminka z kočárku a šla je rovnou posadit do jejich židliček u stolu.

„Dobrou chuť rodino!" popřál všem Mark, když se usadil do čela stolu. Pan Tomlinson pracuje dlouho a těžce, o to víc se vždy těší na rodinnou večeři, kdy si se svými dětmi pěkně popovídá. Vždycky se jich ptá co je nového, co bylo ve škole a holky mu s radostí odpovídají. Dokonce Lottie ani neprotáčí oči a nadšeně vypráví, co všechno se událo. A dnes tomu nebylo jinak.

Když už byli po jídle i nejmenší a bylo sklizeno ze stolu, holky se rozutekli do svých pokojů a Jay se rozezvonil telefon.

„Už za 10 dní? To je skvělé Boo! Ani nevíš, jak moc se na tebe všichni těšíme. Ale teď už budu končit broučku, musím jít vykoupat Ernieho a Dorinku. Miluju tě!" Kdyby jen Jay tušila, jak tyhle poslední slova byla důležitá, možná by tolik nespěchala.