61.

520 64 3
                                    

Dnešní kapitola je krátká a po dlouhé době, protože se pomalu ale jistě blížíme ke konci a mně se nechce OOO skončit :((


"Harry? Kde je ta krabice s hračkama?"

"Viděl jsem ji v koupelně."

"Co dělá v koupelně?"

"Zeptej se Lottie, ona tam byla naposled," křičeli na sebe Harry a Rose přes tlusté stěny.

"Lottie! Kde mají dvojčátka hračky?" dívčin hlas přesunul pozornost jinam a tak mohl kudrnatý chlapec v klidu vybalit krabici s oblečením.

"Kudlinko?"

"Ano princezničky?"

"Bude tu s námi bydlet i Louis?"

"Ale samozřejmě! Co vás to vůbec napadlo, že by s náma nebydlel. On jen...musel si ještě něco s někým vyřídit. Na večeři bude už doma, nebojte. Co kdybychom mu připravili jeho oblíbené jídlo?"

Harry říkal holčičkám pravdu. Louis si opravdu musel něco s někým vyřídit. A ten někdo byl Louis sám.

Modrooký chlapec seděl na podlaze domu, ve kterém vyrůstal. Sledoval prázdné stěny, na kterých ještě před pár dny bývaly rodinné fotky a právě jednu z nich právě třímal v ruce. Byla to fotka jeho rodičů.

"Maminko, tatínku..." začal a po tváři mu stekla první slza.

"Měli jste ve mě důvěru, ale já jsem vás zklamal. Nezvládl jsem to. Je nás o jednoho míň a stěhujeme se pryč. Neudělal jsem, co jste po mně chtěli. Nedokázal jsem se o ně postarat," svíral pevně fotku ve své dlani, až se mu roh skleněného rámečku začal zarývat do dlaně a osvobodil malé kapky krve, které si našli cestu ven. Louis je fascinovaně pozoroval. Tak tohle ho drží při životě. Tohle a ještě něco. Tedy spíše někdo..

"Někoho jsem našel, mami," řekl po chvilce.

"Myslím, že by se ti líbil. Je hodný a má nás rád. Všechny. Kdybys viděla jak se dvojčátkám rozsvítí očka, vždy když vstoupí do místnosti...kdybys viděla jak dvojčátka vyrostli...Daisy a Phoebe mě dokonce jednu chvíli ignorovali a bavili se jen s ním," zasmál se nad vzpomínkami.

"Ale myslím, že mě má rád...o trošku víc. A myslím, že já jeho taky."




On Our OwnHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin