On Our Own

48.

Strašně se omlouvám za moji češtinu, ale po týdnu v Edinburku už neumím žádný jazyk kromě hatmatilky všeho dohromady :D

Takže pokud to nebude dávat smysl...ještě jednou se moc omlouvám :D

O to víc mě potěší vaše ohlasy! ♡

Enjoooooooooy!

První den školy byl zvláštní. Všechno bylo stejné jako rok předtím. Kamarádi se po dvou měsících prázdnin vítali, učitelé byli plní energie a uklizečky smutně pozorovali, jak jim studenti špiní čerstvě umytou podlahu.

Pan ředitel všechny přivítal, popřál jim štěstí do nového školního roku a poté, co našli své nové třídy a vyfasovali nové učebnice, byl čas jít domů.

Rose se ale domů jít nechtělo. Tam rozhodně všechno stejné nebylo. Ba naopak.

Sotva vstoupila do dveří, uslyšela srdcervoucí pláč. Neváhala ani chvíli a okamžitě utíkala najít zdroj toho povyku. Co se sakra stalo?!

Překvapivě zdroj nebyl jeden, ani dva jak by všichni čekali. Zdroje byli celkem tři.

"Lou?" Její bratr seděl skrčený v koutě a nepřestával se třepat. Rose se ho snažila dotknout, probrat ho z toho smutnění, ale sotva se k němu její ruka přiblížila, Louis vyskočil a začal křičet jako smyslů zbavený.

"NECH MĚ!"

"Lou, uklidni s-"

"BĚŽ ODE MĚ PRYČ!"

"L-"

"NEPŘIBLIŽUJ SE!"

"Lou, klid. Ernie se tě bojí," vyndala Rose brečícího chlapečka z postýlky a snažila se ho uklidnit. On ale začal natahovat své malinké ručičky k Modroočkovi.

"Tata, tata!"

"On ti řekl..." Rose nemohla uvěřit svým uším.

"AŤ MLČÍ! MLČ!"

"Lou..."

"Tata!"

"NE! DEJ HO PRYČ! UBLÍŽÍM MU!"

"Lou!" Rose nechápala, co se s jejím bratrem děje. Proč by mu chtěl ubližovat?

"UBLÍŽÍM MU! VŠEM VÁM UBLÍŽÍM!"

"Co se tady děje?" přišla Lottie domů, poněkud překvapená tím, co se uvnitř odehrávalo. 

"NECHOĎ SEM! UBLÍŽÍM TI!" otočil se na Lottie, která se lekla a nebyla v tom sama.

"Tata!" chlapeček začal opět popotahovat a Louis se sesunul na zem.

"Ublížím vám...tak jako jsem ublížil  Fizzy." V tuto chvíli to Rose pochopila. Pořád se viní za smrt jejich sestry a bojí se, že ublíží všem ostatním. Kdy už pochopí, že to nebyla jeho chyba?

"Lou?" předala miminko Lottie a opatrně si k Modroočkovi přiklekla. Nekontrolovatelně se třepal a díval se do prázdna, jako by nebyl přítomen.

"Všem vám u-ublížím.." Jeho hlas byl tichý, téměř neslyšitelný.

"Lou!"

"Omlouvám se.." Hlava mu klesla a Rose se v tu chvíli zastavilo srdce.

"LOU!!" vzala jeho tvář do dlaní a opatrně s ní zatřepala. Nic.

"LOU! NO TAK!!" propleskla ho zleva, zprava, ale opět žádná odezva. Ani si nevšimla, že jí vytryskly slzy z očí. 

"LOTTIE! ZAVOLEJ ZÁCHRANKU!"

"A-Ale..." Lottie chtěla poukázat na miminko v její ruce, ale Rose to bylo v tu chvíli jedno. Nevnímala ani brečící Dorinku, která byla celou dobu 'uvězněná' v postýlce.

"HNED!"