On Our Own

10.

Konečně jsem vstala z mrtvých!
Bylo toho hodně. MITAM, Anglie, Vánoce...a bum, je tu nový rok.
Najde se v roce 2016 někdo kdo si rád přečte kulatý díl OOO a třeba zanechá i nějaký ten pěkný komentář? ^·^ (věnování bude příště :D) (na chytrém telefonu to nejde) (dneska je to kratší, musíte mě přinutit psát to častěji a delší...jsem hrozná...hrozně líná :D)

"Rosie! No tak otevři!" klepal Louis na dveře pokoje své nejstarší sestry avšak marně. Zevnitř se ozývali jen tlumené vzlyky už po dobu jedné hodiny.

"Rosie, musíš mi říct co se stalo, pomůžu ti!" Odpovědi se mu však nedostalo. Povzdychl si a šel zkontrolovat miminka do jejich pokoje, který je zároveň i jeho ložnicí. Hodiny na stěně hlásili, že musí jít vyzvednout Fizzy ze školy a dvojčata ze školky, ale když se podíval do postýlek a uviděl ty drobečky spokojeně spinkat, neměl to srdce je budit.

"Prosím, pohlídej Ernieho a Dorinku, musím jít vyzvednout holky!" křikl ještě na Rose a zabouchl za sebou dveře.

Teplý červnový vánek mu přinesl úsměv na tvář. Jako dítě měl rád tohle období. Otevírali se koupaliště, člověk mohl vyjít ven jen v tričku a hlavně, blížil se konec školního roku. I když posledních pár týdnů plných testů bylo nesnesitelných, dva měsíce prázdnin za to přece jen stáli. Teď ho ale představa osmitýdenního volna děsila. 24 hodin denně a 7 dní v týdnu bude plný dům. Bude muset vymyslet co podniknou, nemůžou přece jen sedět doma a dívat se na televizi...i když to by se jemu samotnému asi zamlouvalo nejvíc.

Jak přemýšlel, čas utíkal rychleji a on se najednou ocitl před školou, z které právě vybíhal dav dětí. Jen jeho sestřičku nikde neviděl. Když už chtěl vykročit a jít ji hledat do útrob školy, uviděl drobnou postavičku otevírat s velkou těžkostí obrovské vchodové školní dveře a ihned v ní poznal svoji mladší sestru.

"Fizzy, tady jsem! Ahoj, princezno, jak bylo ve škole?" objal ji a podivil se, jestli vždy působila tak křehce a zranitelně.

"Dobře," pípla a vydala se směrem ke školce, kam věděla, že její bratr má cestu. Louis se mírně zamračil nad jejím chováním, ale nechal to být. Problémy s Lottie a teď už i s Rose mu bohatě stačili. Nechtěl udělat z jejich domova válečné pole.

Po cestě domů, když mu dvojčata s nadšením vyprávěli co se jim přihodilo - přemýšlel nad chováním své nejstarší mladší sestry. Nikdy se tak nechovala. Vždycky byla usměvavá, pozitivní osoba co brečela jen u smutných konců romantických knížek a filmů. Nepoznával ji.

Štěbetání najednou utichlo a tak se Louis rozhlédl kolem sebe aby zjistil, že Phoebe a Daisy už opravdu nic nepovídají, ale vesele poskakují po chodníku. Musel se pousmát, taky by chtěl být takové malé nezstarostné dítě.

"Pozor, ať nevběhnete pod auto!" varoval je trochu vyšším hlasem, aby pochopili důležitost té věty. Co ho však znepokojilo, byla nepříjemnost třetí sestry.

"Kde je F-"? zastavil se v polovině věty, když se holčička vynořila zpoza rohu na konci ulice. Vlekla se šnečím tempem se svěšenými rameny a tak nebylo divu, že ji její sourozenci už dávno předběhli. Naštěstí už byli jen pár domů od toho jejich a tak se Louis nebál, že by netrefila domů. Raději začal v kapse lovit klíče, aby mohl pustit nedočkavé dvojčátka domů. Hned po otevření vchodových dveří ho však zarazil srdcervoucí pláč, vycházející z jeho ložnice.