On Our Own

39.

Měla bych to co nejrychleji dokončit, protože prázdniny mám téměř celé plně nabité...a po prázdninách.. :D

Takže moc mě potěší vaše názory, které jsou jako benzín do mého psacího motorku :D

(to byl dost blbý "vtip", radši už běžte číst další kapitolu :D)

"Kde jsi byl?" stála Rose hned za dveřmi.

"Tobě taky dobré ráno," řekl Louis sarkasticky a snažil se ji obejít, protože jediné co teď potřeboval, bylo lehnout si a spát. Byl opilý, ospalý a celou cestu domů přemýšlel nad Harrym.

"Jsou čtyři ráno!!"

"A přesně proto by jsi neměla křičet, jestli nechceš vzbudit dvojčátka," řekl klidně, protáhl se kolem ní a zamířil si to rovnou do svého pokoje. Nebyl sám, Rose ho následovala.

"Odešel jsi hned po obědě a řekl jsi, že se do večera vrátíš! Měla jsem mít rande, na které jsem kvůli tobě nemohla jít!" supila ze sebe naštvaně, jakmile byli za zavřenými dveřmi a byla tedy menší pravděpodobnost, že je jejich malí sourozenci uslyší. Louis dělal, že ji neslyší, sundal si boty, tričko a padl do postele.

"Za deset sekund si sundávám kalhoty. Je na tobě, kolik toho chceš vidět." Než stihl začít odpočet, dveře od jeho pokoje klaply a Rose byla pryč. Oči se mu zavírali a během minuty už spal. Zdálo se mu o těch nejkrásnějších zelených očích.

"LouLou! Vstávej! Je láno!" Louis už chtěl svoje malé sestřičky okřiknout proč ho budí tak brzo, ale budík na jeho nočním stolku hlásil 11:43. Skoro čas oběda! Snídal vůbec něco? 

Ospale si promnul oči a uviděl čtyři modrá kukadla, jak sedí na jeho posteli a nevinně na něj hledí, jakoby před chvílí nevřeštěly jako paviáni a neskákaly po jeho posteli, jako by to byla trampolína.

"Máme hlad. Co bude na oběd?" zeptala se Daisy, zatímco to Phoebe vzdala a šla si hrát s panenkami.

"Pizza," povzdychl si Louis. Děvčátko sice radostně vyskočilo a předtím než odběhlo mu dalo velkou pusu na líčko, ale on ze sebe vůbec radost neměl. Přísahal si, že bude pro své sourozence vařit jen zdravá jídla, ale dneska na to opravdu nemá. Možná Rose by mohla něco...

"Rose?" nahlédl do jejího pokoje, ale prázdno.

"Rose?" vešel do kuchyně a byl rád že viděl člověka, který právě otvíral lednici.

"Dobré ráno, Lou. Vidím, že holky tě úspěšně dostaly z postele," zasmála se Lottie a nalila si sklenku pomerančového džusu, "Jo a pokud hledáš Rose, tak ta asi před hodinou někam odešla."

"No, tak to bych měl jít objednat tu pizzu," povzdechl si a šel hledat mobil. Našel ho u vchodových dveří a co ho překvapilo, byla zpráva od Harryho odeslaná těsně před čtvrtou ranní.

Doufm ž si vpo řádk dma

Hari xxxx

Musel se zasmát. Nepamatuje si, že by byl až tak opilý. Pokud ano, třeba si nebude pamatovat, co se stalo. Louis nevěděl, jestli je to dobře nebo špatně. O to víc ho potřeboval vidět. 

Můžu se za hodinku stavit?

Louis x

Odpověď přišla chvilku po poslíčkovi s pizzou.

Dneska nemám čas. Zítra?

Harry

Pokud mu vůně čerstvé pizzy a radost jeho sestřiček zvedla náladu, po téhle zprávě se zase blížila bodu mrazu.