Jste skvělí! Takový ohlas i po takové době!
Chci vás po tom delším čekání odměnit, takže..
první komentující se opět objeví v příběhu ^·^věnování: třístá (300.) hvězdička ★
Děkuju všem!Uběhl týden a nebylo by dne, kdy Dee nedohlížela na děti a Louis nebyl s Harrym.
"Lou? Zítra odjíždím na tábor. Jen jestli jsi na to nezapomněl," přišla Lottie v pátek večer do jeho pokoje a podala Dorince spadlý dudlík, aby ve své postýlce nezačala brečet.
"Ehm, to je už zítra?" podivil se Louis, zatímco si upravoval vlasy před zrcadlem. Už za třicet minut měl s Harrym schůzku v parku a nebyl vůbec připravený.
"Jo. A Fizzy odjíždí taky."
"Sakra," zaklel, ale Lottie nepoznala, jestli kvůli té situaci nebo kvůli tomu, že nemohl najít tričko, které si očividně chtěl obléknout.
"Takže nezrušíš dnešní plány a nepomůžeš nám sbalit se?"
"Už je moc pozdě, abych to rušil. Dee je tady za deset minut a já už mám být za půl hodiny na místě." Mezitím konečně našel triko, které hledal, ale k jeho velkému zklamání bylo špinavé. Povzdechl si a šel hledat jiné.
"Proč sem vůbec chodí? Zvládla bych to."
"Jo, to jsme minule viděli. Víš co, nachystej si oblečení a věci, co si chceš vzít a pomoz Fizzy udělat to samé. A já večer až přijdu, tak vám to dám do kufrů spolu s věcmi, které potřebujete podle přihlášky. Jsme domluvení?" usmál se na ni a v duchu hlavně na sebe, jak bravurně to vymyslel, aniž by někdo strádal.
"V noci," řekla Lottie, v tónu jejího hlasu značná naštvanost.
"Co?"
"Vracíš se v noci. Ne večer." Louis věděl, že má pravdu.
"Promiň Lo-"
"Mně se neomlouvej," přerušila ho a při odchodu z místnosti ukázala na dvě dětské postýlky u stěny. Louis pochopil, co tím myslela. Na jednu stranu věděl, že své malé sourozence zanedbává, ale na stranu druhou se nemohl vzdát večerních schůzek s Harrym. Svým způsobem ho to udržovalo při životě. Vracel se vždy plný energie a těšil se na druhý den. Odcházím jen večer, to už stejně skoro spí. Jinak jsem s nimi od rána. Což je většina dne, uklidňoval se v duchu. Nedělám špatnou věc. Mám právo mít vlastní život.
Když už nabyl své sebevědomí zpět, zvonila u dveří Dee. Pozdravili se, objali a Louis už mával svým mladším sourozencům a slíbil, že až budou spinkat, dá jim pusinku na čelo, až přijde.
Večer byl kupodivu teplý a tak ani nelitoval toho, že si doma nechal mikinu. Prohlížel si lidi, kolem kterých procházel, a z nudy hádal osudy těch lidí. Kdo jsou, kam jdou...jako malý tuhle hru miloval. Je pravda, že jeho dedukce za tu dobu prošly značnou obměnou. Třeba ta dívka co sedí na autobusové zastávce a brečí do telefonu - s tou se určitě rozešel její přítel, pravděpodobně taky přes telefon, a ona teď obvolává své kamarádky a stěžuje si, jaký idiot to je. Pokračoval by dál, ale přerušilo ho vibrování v kapse od kalhot. Naštěstí se s ním nemá kdo rozejít, spíš naopak, takže vytahoval mobil bez rozpaků. Rozzářil se, když viděl jméno na obrazovce.
"Ahoj Rosie! Jak se máš?! Povídej, přeháněj! Hlavně mluv!"
"Mluvila bych, kdybys mě nechal," zasmála se na druhém konci nejstarší z jeho sester. Poté začala vyprávět, jak skvěle se má a jak se jí nechce domů."Žádné nechci domů! Za dva týdny tě budu čekat, dýl už bychom to bez tebe nevydrželi," žertoval Louis, i když ta druhá část tak úplně lež nebyla. Dee nemohla hlídat jeho malé sourozence navěky.
"Ale když tady je tak pěkně! Každý den se chodíme koupat do jezera! A na vedlejší louce se pasou ovečky! Chodíme jim každý den s dětmi nosit suché pečivo z předchozího dne. Za kým budu chodit ve městě?" přidala se k žertování Rose. Louis už se chtěl zasmát a převést hovor jinam, když tu ho napadlo jak pokračovat a třeba se dozvědět něco, co by se normálně nedozvěděl.
"Tak když ne za námi, tak za tím svým přítelem. Jste pořád spolu?"
"Ano jsme. Teď jsme si teda týden ani nepsali, protože jsem vůbec nemám čas, ale ano jsme. Spokojený?" nahodila hravý tón, protože věděla, že Louis by určitě chtěl vědět víc, ale tohle mu musí pro teď stačit.
"Lepší než nic," zasmál se Louis. Snad toho jejího do konce prázdnin potká. Jestli jim to spolu vydrží..
Neví ale jestli chce, aby jim to vydrželo. Přece jen, je to pořád jeho malá sestřička..
ŞİMDİ OKUDUĞUN
On Our Own
FanfictionNic nemůže být lepšího, než když vyjdete vysokou školu a máte celý život a svět před sebou. Můžete cestovat, zachraňovat svět, vydělávat miliony nebo se jen tak válet před televizí, sledovat fotbal a popíjet pivo. Tahle nějak si svůj život po vyso...