On Our Own

26.

Dneska jenom taková krátká kapitolka, měla jsem chuť napsat další, ale neměla jsem moc času :/ Doufám, že se i tak bude líbit!

"Lou? Ty zase někam jdeš?" uslyšel tichý hlásek, když se upravoval před zrcadlem. Otočil se a uviděl Fizzy, jak si k hrudi tiskne plyšovou kočku.

"Mám schůzku s...kamarádem. Ale přijde chůva, ta se o vás postará," klekl si, aby byl v její výšce a pohladil ji po hlavičce.

"Dobře," špitla a odběhla do svého pokoje.

"Lou! Nenechávej nás tady zase," přiběhla k němu dvojčátka a pevně ho objala. Od rána si s nimi 'za trest' musel hrát, protože musely jít spát bez večeře a pusinky na dobrou noc. Když Louis slyšel to o té večeři, chtěl si to s jeho sestrou, která je měla včera na starosti vyřídit, ale ta byla pryč a zůstal po ní jen vzkaz na ledničce: Šla jsem k Amber, přespím tam, neměj o mě strach, zítra jsem doma, Lottie

"Dneska přijde chůva a bude si s vámi hrát, jo? A zítra si spolu uděláme čajový dýchánek, platí?" Dvojčátka chtěla něco říct, ale přerušil je zvonek. Louis se chystal jít otevřít, ale Daisy mu skočila na záda a Phoebe mezitím utíkala ke dveřím.

"Kdo jste?" řekla, ne příliš přátelským hlasem. Chovala se spíše jako hlídací pes než roztomilá čtyřletá holčička v růžových šatičkách a korunkou ve vlasech.

"Ehm, já jsem-" 

"Omlouvám se, holky jsou trochu..." přemýšlel Louis co říct, zatímco se snažil setřást Daisy, "Phoebe!" zvýšil mírně hlas, když na něj začala šplhat i druhá z dvojčátek. Dívka ve dveřích nezadržela smích.

"V pořádku, aspoň se nebudu nudit. Ahoj princezny, já jsem Dee," usmála se na ně, ale holky se ještě víc přitiskly na svého staršího bratra.

"Já jsem Louis a tohle jsou Phoebe a Daisy. Pojď dál," pobídl ji a když vcházela, pozorně si ji prohlédl. Mladá, usměvavá...měl štěstí, že mu z agentury neposlali nějakou starou paní, která by celý večer jen proseděla u televize a o děti se nepostarala. Holky už se ho pustily a šly si hrát do obýváku a Louis mezitím zavedl chůvu do jeho pokoje, kde v postýlce poklidně spali ti nejmenší.

"Dorinka a Ernie. Teď vypadají jako andílci, ale počkej až se vzbudí. Nejspíš to bude každou chvíli, ukážu ti jak jim udělat mlíčko," šeptal, aby je nevzbudil. V kuchyni jí uvařil čaj, ukázal co a jak a když se podíval na hodiny, zjistil, že je tak akorát čas vyrazit.

"Fizzy, další sestra, je v pokojíčku, zavolej ji potom na večeři, nediv se že je taková divná a tichá, něco se s ní děje. Jo a možná ještě přijde Lottie, puberťačka, nikdy nevíš co od ní čekat. A kdybys mohla něco uvařit, asi by jim prospělo něco jiného než ty polotovary, co jim dávám já..." mezitím co mluvil, nervózně se díval na hodiny. Když si toho Dee všimla, málem se utopila čajem, jak se začala smát.

"Kdy tam máš být?" zeptala se, když úspěšně polkla čaj.

"Kde?"

"No na tom rande."

"N-nejdu na rande," zčervenal a Dee se začala smát ještě víc.

"Utíkej, ať na tebe nemusí dlouho čekat."

"Ale-" Louis chtěl namítnout, že určitě na něco zapomněl, ale pak si vzpomněl, že své telefonní číslo jí dal a pravděpodobně jen zbytečně stresuje. Navíc uslyšel pláč vycházející z jeho pokoje a tak si rád pospíšil do předsíně, obul si boty, rozloučil se, poděkoval Dee a už byl na cestě do pekárny.

Sotva vyšel ven a ovál ho teplý letní vánek, všiml si, že mu před pár minutami přišla sms.

Těším se!
Harry

Zrovna šel kolem výlohy a tak viděl úsměv, který mu na tváři uměl vykouzlit jen Kudrlinka.