On Our Own

17.

Zjistila jsem, že nejlíp funguje psaní nových kapitol v dějepise a zeměpise :D
Tady ji máte, já jdu na měkkýše a vy si užijte nádherný den <3

Byla neděle, táhlo se k večeru a v domě byl překvapivě klid.

Rose byla venku, Lottie a Fizzy se učily, Phoebe a Daisy hrály a Doris a Ernie leželi v kočárku na zahradě natěšení na mléko, které jim Louis právě připravoval.

Když čekal, až začne vřít voda, porozhlédl se kolem a musel se pousmát. Všude bylo uklizeno, nikdo ani nekřičel ani nebrečel ani neutíkal z domu...prostě všechno jak má být. Byl na sebe hrdý, konečně to všechno zvládá.

Když už měl obě láhve připravené, šel zpátky na zahradu, vzal Doris z kočárku, sedl si s ní na zahradní houpačku a vložil jí do úst dudlík jedné z lahví. Mezitím co hladová holčička horlivě pila mléko, Louis se nadechl čerstvého vzduchu a poslouchal zpěv ptáků.

"Lou? Zkontroloval bys mi to, prosím?" přinesla Fizzy ve svých drobných třesoucích se ručičkách sešit.

"Všechno v pořádku, Fizz?" odložil Louis láhev, kterou právě krmil Doris a svou nejmenší sestřičku odložil k bráškovi do kočárku.

"Jo, jen potřebuju zkontrolovat domácí úkol," předala mu sešit a snažila se usmát.

"Opravdu? Nemáš třeba nějaké problémy s kamarády ve škole?"

"Nemám žádné kamarády," šeptla téměř neslyšně a po tváři jí ztekla slza.

"Pojď ke mně," otevřel svou náruč a holčička do ní vběhla a začala brečet.

"Šššš," pevně ji držel, hladil po vlasech a ona jen tiše brečela.

"Lou! Phoebe mi nechce půjčit panenku!" ozvalo se po chvíli zevnitř a Fizzy se odtáhla. Louis viděl ten zlomený výraz v jejích očích, tak si ji chtěl přitáhnout zpět a předat jí všechnu radost co v něm zbyla, jen aby se ona upřimně usmála, když v tom se ozval křik a následný pláč. Omluvně se na svou sestřičku usmál a šel se podívat, co se stalo.

V obýváku našel brečící Phoebe a Daisy, která si v klidu hrála s panenkou.

"No tak holky, co se děje?" klekl si, aby byl v jejich výškové úrovni a čekal na odpověď.

"D-Daisy mě bo-bouchla," vydala ze sebe mezi, možná trochu hranými, vzlyky Phoebe.

"Plotože mi nechtěla půjčit panenku!" bránila se druhá z dvojčátek.

"Je to moje panenka!" zvedla se naštvaně Phoebe, jako by úplně zapomněla že před chvílí brečela, a snažila se jí svému dvojčeti vytrhnout z ruky. Ta se ale bránila a tak udělala to, co čtyřletému dítěti přijde jako nejúčinnější řečení. Bouchla ji. To se ale Daisy nelíbilo, tak ji bouchla zpátky. Panenka spadla zapomenuta na zem a dvojčátka si zanedlouho málem škubaly vlásky. Louis se je snažil odtrhnout, ale překvapivě měli sílu.

"Tady asi někdo nechce kokinko." Při posledním slově obě zpozorněly.

"Chceme!" vykřikly sborově. Louis se pousmál, zabralo to.

"No ale zlobivé holčičky nemůžou kokinka."

"My jsme hodné!" usmály se jako sluníčka, objaly se a zase byly nejlepší kamarádky a ponořily se do svého imaginárního bezstarostného světa.

"Tak si pěkně hrajte," stoupl si a trochu sykl, když mu křuplo v kolenou. Asi už stárne. Chvilku počkal, aby se ujistil, že si dvojčátka budou opravdu pěkně hrát a pak se vydal zpátky na zahradu za Fizzy. Mělo to jediný problém - už tam nebyla.

Chtěl se tedy vrátit ke krmení těch nejmenších, ale mléko v láhvích už bylo studené a obě miminka spinkali v kočárku s uschlými slzami na tváři a pravděpodobně hladoví.

Posadil se na židli a frustrovaně vydechl.

Jako velký bratr zase zklamal.