On Our Own

29.

Venku je na umrznutí a já tu mám popisovat, jak krásně je v létě...proto mi to možná nejde :D

poznámka: poangličtinila jsem tvé jméno, snad to nevadí O:)

Půl hodiny po tom, co na tábor odjela Lottie, byl čas rozloučit se s Fizzy. Zatímco Louis nervózně přešlapoval a na hodinkách sledoval zpoždění autobusu, dívenka zírala do prázdna a křečovitě svírala plyšovou kočičku.

"Fizzy? Opravdu tam chceš jet? Jestli nechceš nemusíš. Můžeš zůstat se mnou a s dvojčátkama doma," ptal se Louis, když autobus konečně přijel. Fizzy ho objala, zamávala mu a už se šla usadit do autobusu. Nepřekvapilo ho chování jeho sestřičky, protože posledních pár týdnů se nechovala jinak. počkal, až vozidlo s malými táborníky zmizí za zatáčkou a poté vytáhl mobil z kapsy a vytočil již známé číslo.

"Ahoj Lou, připravený?" ozval se v telefonu hlas zelenookého chlapce.

"Za pět minut jsem tam."

"Proč mě nikdy nenecháš tě vyzvednout?" byl slyšet ten smutný tón v jeho hlase.

"Jsem už ve městě, tak proč bych chodil zbytečně domů?" vymyslel Louis rychle výmluvu. I když momentálně to výmluva ani nebyla, opravdu ve městě byl. A pravý důvod mu jednoduše říct nemůže.

'Protože nechci, abys věděl, že mám sedm mladších sourozenců o které se starám poté, co nám rodiče umřeli při autonehodě.'

Ano, jednou mu to bude muset říct, ale ještě nepřišla ta správná doba.

Když se blížil k místu jejich schůzky, všiml si na hodinkách, že jde poněkud pozdě. Představení, které měli v divadle navštívit už začalo. Neuvědomil si, jak dlouho mu bude trvat cesta pěšky. Kdyby ten autobus přijel včas...

"Lou! Tady jsi!" vyšel Harry ze dveří divadla, když už si Louis začínal myslet, že šel na představení bez něj.

"Už jsem se bál, že nepřijdeš," pobídl ho, aby ho následoval dovnitř.

"Promiň, autobus měl zpoždění," vyslovil Louis rychleji, než o tom stihl popřemýšlet. Harry se naštěstí na bližší informace neptal a Modroočkovi spadl kámen ze srdce. Musí si víc hlídat to, co říká. Málem se prozradil.

"Harry? Má to vůbec ještě cenu? To představení už začalo, nepustí nás tam."

"Nějak se proplížíme," mrkl na něj šibalsky Harry a Louimu nezbylo nic jiného, než ho následovat. Tak tam stáli v přísálí a přemýšleli, jak se dostat do sálu, když v tom zazvonil zvon ohlašující přestávku. Chlapcům se rozzářili oči a utíkali směrem k sálu, kde se rychle usadili na svá místa a dělali, že tam první třetinu představení byli. I když po přestávce bylo předstírání těžší, protože neměli ani pojetí, o co se v té divadelní hře jedná. Po skončení se divili, že je někdo nevyvedl ven, museli se smát opravdu hlasitě. Louis se smál tak moc, až ho začali bolet břišní svaly...a to už se mu nestalo opravdu dlouho. Nechtěl se vrátit domů za svými ubrečenými sourozenci a cítit ten podivný pocit v jejich domě. Ví, že je to od něj sobecké, ale nemohl si pomoct. Miluje své sourozence z celého srdce, ale...ale. 

"Kam teď?" navrhl rychle Louis, než si to stihl rozmyslet. Svědomí ho může rozežrat později.

"Znám jednu skvělou čajovnu."

Klid. Bylo to první co Louis cítil, když vešel dovnitř.  Všude to vonělo čajem a pro něj, jako pravého angličana, to bylo pohlazení po duši.

"Ahoj. Jsem Christine. Co vám mohu nabídnout?" usmívala se na ně mladá dívka. V tomhle podniku byste spíše čekali bělovlasou babičku, která vám čaj přinese v ručně malované tradiční konvici a přidá k tomu vlastnoručně upečené sušenky, ale ne všechno je tak, jak se zdá. A bylo příjemné být obklopen lidmi stejného věku. Oproti batolatům je to příjemná změna.

Harry objednal pro oba a Louis si nemohl nevšimnout, jak po Kudrlinkovi dívka pokukuje. Nelíbilo se mu to. Ani trochu. Nevěděl, co to cítí. Nemůže to být žárlivost. 'Je to jenom tvůj kamarád'  připomínal si v duchu.

Když Christine přišla podruhé, pokukovala úplně stejně i po Modroočkovi a tomu došlo, že se strachoval zbytečně. Dívka vypadala velice přátelsky a pravděpodobně se tak usmívala na všechny, které potkala. Byla prostě od přírody usměvavý člověk.

Z hrníčků stoupala pára a chlapci seděli víceméně v tichosti. Ne, že by nevěděli co říct, stačila jim přítomnost toho druhého.

Toho dne Louis po dlouhé době vypil svůj čaj teplý.