On Our Own

41.

 22:22 make me a wish!

Návštěvní hodiny skončily, ale Louis nevypadal, že by se chystal domů. Seděl zamrzlý v židli a díval se do prázdna. Harry ho musel téměř odtáhnout z nemocnice, posadit do svého auta a odvézt k sobě domů, protože v tomhle stavu ho nemohl nechat jít samotného.

"Posaď se Lou, udělám ti kakao," řekl Kudrlinka, když za nimi klaply domovní dveře.

"Nebylo by tam spíš něco silnějšího?" zeptal se otráveně Louis, když Harry zmizel v kuchyni. Všechno už mu bylo jedno. Když ji tam viděl, jak chudinka leží v té nemocniční posteli a on nemohl udělat nic, aby jí pomohl...cítil se tak bezmocný.

"Je to recept mojí babičky, vždycky mi pomůže!" Modroočko něco nesouhlasně zamrmlal, ale brzy to vzdal. Nemůže přijít domů opilý za světla. A nemůže přijít domů za tmy. Ne tak kvůli Rose, která by byla naštvaná tak či tak, ale hlavně kvůli dvojčátkům. Nechce, aby ho kdy viděli v takovém stavu a ráno jim slíbil, že jim poví pohádku na dobrou noc. 

"Tady máš, Lou. Vypij to, dokud je to teplé." Harry neměl ani sebemenší tušení, co pro Modroočka tahle věta znamená. Jeho myšlenky se ubíraly ke všem těm hrníčkům čaje, které si uvařil a vypil až po pár hodinách za studena. Polovina těch hrníčků byla zapomenuta i několik dní.

Nikdo z chlapců dlouho nic neříkal, ale neobklopovalo je nepříjemné ticho, naopak. Louis se mírně opíral o Harryho rameno a vdechoval jeho vůni. Opět cítil ten pocit bezpečí a naprostého duševního klidu, který pociťoval jen v Kudrlinkově přítomnosti. Když byly oba hrnky kakaa prázdné, Modročko začal zívat.

"Pustíme si Frozen?" navrhl Harry, poté co odnesl nádobí do džezu a posadil se zpátky na pohovku. Louis protočil panenky.

"Víš, kolikrát jsem to viděl? Holky si to pouští v jednom kuse," řekl ospale a promnul si unavené oči. Možná by měl jít domů...ale je teprve půl šesté odpoledne. Zdřímne si, aby byl plný sil.

"Holky?" zarazil se Harry a Modroočko propadl panice. On to opravdu řekl nahlas? To ne! A co má teď dělat? Nemůže mu říct o jeho dalších sestrách! Dneska toho viděl až moc! Viděl jednu z nejkřehčích částí jeho života! Louis se mírně bojí, jak s tím Harry naloží.

"Mám radši Na vlásku," špitl tiše a doufal, že to Harry nebude chtít dál rozebírat. Měl štěstí. Kudrlinka jen mírně pokývl hlavou a začal hledat onen film. Když začala hrát úvodní Disney melodie, Louis byl tak unavený, že si lehl hlavou na Harryho klín a položil se na pohovku. Ten vůbec nic nenamítal. Jen vzal deku, kterou měl položenou vedle sebe a svého drobného společníka jí přikryl.

Během filmu začaly téct Modroočkovi zničehonic slzy po tvářích a nemohl to zastavit. Harry si toho všiml téměř okamžitě, protože mu mokré kapky padaly na kolena.

"Lou? Co se děje, broučku?" Kdyby Louis nebrečel, možná by se nad tím pojmenováním pozastavil, ale jeho momentální mentální stav mu to nedovoloval.

"Chtěl bych mít vlasy jako Locika," šeptl smutně mezi vzlyky a Harry se začal smát, což u Modroočka spustilo ještě větší proud slz.

"Kdybych měl vlasy jako Locika, mohl bych ji uzdravit! Nemusela by tam ležet celé dny sama, bez vědomí o okolním světě a my bychom se minutu co minutu nemuseli bát, že ji ztratíme!" řekl nejhlasitěji co mohl a Harry ztuhl. Došlo mu, co tím myslel. Cítil se tak hloupě, že se mu smál.

"Tvoje sestřička bude v pořádku," zašeptal a začal si jemně hrát s jeho vlasy. Byly tak hebké.

Louis chtěl znít naštvaně, chtěl oponovat, ať neříká něco o čem neví, jestli je pravda, ale Kudrlinkovi prsty v jeho vlasech mu mírně otupovaly mysl. Nechtěl, aby přestal.

Po chvíli ale ucítil na svých vlasech něco jiného, než Kudrlinkovi prsty...byl to polibek.