On Our Own

62.

Moc se omlouvám, že další kapitola nebyla dřív! Na anglické škole kde bydlím máme Wattpad bloknutý...ale teď jsem konečně doma v Česku!

Na omluvu a za odměnu, že jste tak skvělí, tu máte takovou trošku fluff kapitolku! O:)

Užijte si poslední týden školy!

"Dvojčátka už spinkají a holky se v pokoji dívají na film," přišel Harry do kuchyně, kde Louis seděl u stolu a popíjel čaj. Teplý. " Jsou tam trochu na těsno, ale až vyklidíme druhé patro, každá by měla mít svůj pokojíček."

"Děkujeme Harry. Nevím, jak ti to všechno, kdy vynahradím," usmál se na něj upřímně, vzal do rukou deku, kterou si před chvílí položil na vedlejší židli a otočil se, směrem do obýváku. "Dobro noc."

"Kam jdeš, Lou?" podivil se Kudrlinka, když se Modroočko otočil a vydal na cestu.

"Promiň, jsem unavený. Půjdu si lehnout."

"To vidím. Proto se ptám, kam jdeš."

"Do obýváku na gauč?" Harry mu na to nic neodpověděl, popadl Modroočka kolem pasu, hodil si ho přes rameno a kráčel s ním do své ložnice. Tam ho položil na postel, přikryl peřinou až po noc, na který mu následně daroval pusinku.

"H-Harry? Co to děl-"

"Dobrou noc, Lou. Krásné sny," pohladil ho Kudrlinka po vlasech a už už by se Louimu zavřela očka únavou, kdyby neviděl svého společníka vycházet z místnosti.

"T-ty...ty tu se mnou nezůstaneš?"

"Musím zadělat těsto na chleba, aby do rána vykynovala. Spinkej broučku, přijdu hned jak budu hotový." Tato odpověď Modroočka uspokojila a protože byl tak unavený z toho stěhování, hned jak zavřel oči, usnul. Harry ještě pěknou chvíli stál ve dveřích a pozoroval spícího chlapce. Musel se štípnout, aby uvěřil situaci, ve které se právě nachází.

Chlapec, do kterého se bezhlavě zamiloval na letním táboře. Chlapec, o kterém 10 s těžkým srdcem přemýšlel, jestli na něj taky myslí nebo na něj zapomenul. Chlapec, do kterého náhodou narazil v parku a všechny emoce se mu vrátili. Chlapec, kterého si zapřísáhl, že zachrání. Chlapec, do kterého se zamiloval podruhé a ještě silněji než kdy předtím.

Ten stejný chlapec dnes spí v jeho posteli.

A když si vedle něj o dvě hodiny později lehne a Louis kolem něj obmotá svou drobnou ručku, Harry usne s tím největším úsměvem na tváři.

***

"Harry?" ozve se zpoza pece ospalý hlásek. Je půl šesté ráno a Harry ve své zástěře s rukama bílýma od mouky hbitě běhá po pekárně.

"Broučku? Proč jsi tak brzo vzhůru?"

"Nemohl jsem spát..." promnul si Louis očka a zívnul. "...nebyl jsi tam," dodal tiše, aby ho Harry neslyšel, ale marně.

"Pojď ke mně," řekl a přitáhl si Modroočka do náručí. Chlapec neprotestoval, unaveně si opřel hlavu o trup vyššího chlapce a poslouchal tlukot jeho srdce, který ho ukolébával zpátky k spánku.

Tak tam chvíli stáli a kromě vrčení pecí nebylo nic slyšet. Pak ale Louis promluvil.

"Co jsme?"

"Jak to myslíš, Lou?"

"Ty a já. J-" dořekl by to, kdyby se s chůvičky, kterou nosí Harry všude sebou, neozval pláč nejmenších dvojčátek.