On Our Own

12.

Po nějaké chvíli je tady OOO! A nějakou chvíli to bude trvat než bude další...
(Takže pokud se třeba někomu líbí můj styl psaní nebo prostě nemá co číst, doporučuju svůj staronový příběh Mountain love, který teď budu přidávat hodně často pokud bude zájem)

A konečně věnování, protože počítač už to umí! :3 (děkuju za ty komentáře ^·^) (a zdravím ze zapadlého městečka do zapadlé vesničky! :D)

Mimochodem, mluvila jsem už o tom, jak moc miluju History? ♥

Rodinka už trávila v parku třetí hodinu když se začalo stmívat, ale Louis neměl to srdce zavelet, že se jde zpátky domů. Starší dvojčátka vesele běhala po hřišti a kolem stromů, Ernie sladce spinkal a Doris si užívala výhled na svět v náručí svého nejstaršího bratra. Všichni vypadali tak šťastně, nechtěl jim to vzít.

"Lou! Lou! Dívej jak jedeme!" volaly Daisy a Phoebe ze skluzavky. Louis zvedl hlavu a s úsměvem ukázal palec nahoru. Položil Doris zpátky do kočárku k Erniemu, podíval se na hodinky a povzdechl si. Měli by jít domů.

"Máte hlad holky?" zvolal směrem k houpačkám a dvojčátka ihned přiběhli.

"Jo! Strašný!" Louis se nad jejich reakcí pousmál a pohladil je obě po vláskách.

"Co byste řekli na to, kdybychom si objednali pizzu?" Očka holčiček se okamžitě rozzářila a jejich bratr věděl, že se trefil. Udělá cokoliv, aby aspoň jeho malé sestřičky byly šťastné.

》》》》

"Lolo! Lottie! Fizzy!" volala Daisy směrem do horního patra k pokojům svým nejstarších sester, když krabice už byla na stole v jídelně a pizza v ní voněla na celý dům.

"Pojďte na večeži! Je pizza!" dodala Phoebe po chvilce, když se zhora nic neozývalo. Věděla, že pizzu milují. Čekala proto, že ihned uslyší cvaknutí klíčů v zámku - protože všechny byly zamnuté ve svých pokojích - a dusot tří párů nohou, jak běží dolů po schodech, ale nic z toho se nestalo.

"Pojďte papat holky nebo to bude studené," pobízel je Louis se smutným výrazem ve tváři, zatímco seděl u stolu a krmil Doris a Ernieho. Taky si přál, aby zase jedli v jednu dobu u jednoho stolu jako rodina.

》》》》

Louis po vydatné večeři zahnal Daisy a Phoebe vyčistit si zoubky a mezitím co byly v koupelně, uložil miminka do postýlek. Když ti nejmladší spali, přišel holčičkám přečíst pohádku a dát jim pusinku na dobrou noc. Poté co usnuli, sešel dolů, vzal krabici ještě s polovinou pizzy, z ledničky pivo, rozvalil se na pohovku a pustil si fotbal. Tohle mu chybělo. Chovat se jako normální mladý muž.

Chvilku po tom, co jeho oblíbený tým vstřelil gól a on to zrovna zapíjel, uslyšel tichý hlásek.

"To je pivo?" Otočil se a uviděl Fizzy, jak k sobě tiskne svoji plyšovou kočičku Lisu. Ale co ho zaujalo nejvíce byli její oči. Uplakané, vystrašené...jako z hororu. Dobře, možná ty horory až moc sleduje.

"To je...jenom limonáda," řekl, když ještě více zkoumal její zlomený pohled. Věděl, že nesnáší moc dobře když dospělí pijou alkohol. Od té doby, co jejich strejda odjel po pár lahvích piva v podnapilém stavu z jejich domu a nedojel do cíle chová dívka ke zlatavému nápoji ve skle odpor.

"Aha," zašeptala a sedla si na kraj pohovky. Louis vypnul televizi - i když chtěl vědět jak to dopadne, jeho sestřička byla důležitější - a poposednul si blíž k ní.

Seděli vedle sebe, dívali se na černou obrazovku televize a v obýváku panovalo hrobové ticho, které narušoval jen tikot hodin z kuchyně. Byl to velmi nepříjemný zvuk a dodával tomu momentu ještě větší depresivitu.

Po chvíli už to Louis nevydržel a přivinul si sestru do náruče. Pevně ji objímal, jako by snad měla každou sekundou zmizet. Fizzy zabořila svůj obličej do bratrovi hrudi a nechala slzám volný průběh. Neměla sílu je zastavit. Ve svých drobných ručkách křečovitě svírala jeho tričko, brečela a nevypadala, že by plánovala v nejbližší době přestat.

"No tak, princezno, neplakej, co se děje?" Ale odpovědi se mu nedostalo.

Když se po dvou hodinách usedavého pláče ubrečela k spánku, vzal ji Louis do náruče, aby ji odnesl do postele a zděsil se nad tím, jak lehoučká je. Musí zjistit co s ní je. Co nejdřív.

Když už byl nahoře, zkontroloval všechny sourozence a možná mu i ukápla slza při pohledu na své nejstarší sestry, které ve spánku vypadali tak bezstarostně, protože jejich vztahy visí na vlásku a on neví co udělat, aby je zachránil.