Slavíme další kulatiny OOO a mám pro vás Velké oznámení!
Člověk, jemuž je dnešní kapitolka věnována, mě a) sleduje, b) odposlouchává, c) čte myšlenky, protože vždycky ví, co se stane. Já už nevím, jak tě mám překvapit osobo! :D
(P.S. To bylo to Velké oznámení :D pardon, jestli jste čekali něco jiného :/ :D )
Bez dalších řečí...
...ENJOOOOOOOOOOY
"Otevři to," pobídl ho Harry. Modroočkovi se klepali ruce a když otevřel krabičku, zastavil se.
"Myslel jsem, že to bude...vtipné," nemohl se Harry udržet a začal se smát, protože pohled na frustrovaného Modroočka v rozpacích ho nemálo bavil. Ale po chvíli se začal trochu mírnit, protože mu došlo, že maličcí už určitě spí.
"Blbečku," řekl konečně Louis, což rozesmálo Harryho ještě víc, ale modrooký chlapec nad tím jen protočil panenkama a dodal: "Ne." V té chvíli se Kudrlinkův smích změnil v obrácený úsměv a jeho oči vyzařovali smutkem.
"T-to je tvoje odpověď?" zeptal se tiše a teď byla řada na Modroočkovi, aby se zasmál.
"Ne. Na to, že to mělo být vtipné. Není...Co to má vůbec znamenat Harry?" Krabičkau pořád svíral Kudrlinka a stříbrný klíč se stále blyštil uvnitř. Louis si ho nevzal. Zatím.
Harry položil krabičku na stolek v předsíni a vzal Modroočka za obě ruce. Jeho drobné ručky přesně padli do těch velkých, které patřili Kudrlinkovi a to vykouzlilo oběma chlapcům na tvářích úsměv.
"To je klíč od mého domu."
"Budu ti ho hlídat, abys měl někde náhradní, když si zapomeneš klíče?" zeptal se zmateně Louis, což Harryho rozesmálo.
"To je nabídka k nastěhování."
"To nemůžu Harry. Nemůžu je tady nechat samotné, copak to nechápeš? Mám za ně právní zodpovědnost! Nejsou dospělí, nemůžou bydlet sami v domě! A navíc, nenabízel jsi to ještě před chvílí R-" přerušil ho Harryho polibek.
"Ta nabídka samozřejmě platí pro všechny, hlupáčku," usmál se zamilovaně a neudržel se a věnoval modrookému chlapci pusinku na nos. Zmatený Louis je roztomilý Louis.
"Ale ty máš speciální nabídku k nastěhování. Platí i do mé postele," zašeptal mu ještě do ouška a hned jak to řekl, zmizel ze dveří. Krabička stále stála na stolku a byla jediným důkazem toho, že se to Modroočkovi jen nezdálo.
A tak tam stál v předsíni, s úsměvem na zčervenalých tvářičkách a pocitem Harryho rtů na těch svých.
ŞİMDİ OKUDUĞUN
On Our Own
FanfictionNic nemůže být lepšího, než když vyjdete vysokou školu a máte celý život a svět před sebou. Můžete cestovat, zachraňovat svět, vydělávat miliony nebo se jen tak válet před televizí, sledovat fotbal a popíjet pivo. Tahle nějak si svůj život po vyso...
