On Our Own

40.

Slavíme další kulatiny! 

Věnování: Abych odpověděla na tvou otázku: Teď :D

"Zaznamenali jsme u vaší sestry po nasazení nové léčby jistý pozitivní progres," řekl primář dětského oddělení, jakmile se Louis usadil u něho v kanceláři.

"To znamená, že se v nejbližší době probudí?"rozzářili se Modroočkovi oči.

"To znamená, že v nejbližší době neumře," řekl chladně a všechna zář byla ta tam. S tímhle doktorem mluví teprv minutu a už ho nemá rád.

"A-aha."

"Ale pokud budeme s léčbou pokračovat, doufáme, že se nám podaří její stav definitivně stabilizovat a mohli bychom  se pokusit ji probudit z umělého spánku. To ovšem, pokud vám to vaše finanční situace dovoluje. Uvědomuji si, že tenhle typ léčby je velice nákladn-"

"Podařilo se mi docela slušně prodat dům po mých prarodičích, takže o mou finanční situaci nemusíte mít starost," přerušil ho Louis. Štve ho, jak se do toho všichni pořád pletou. To, že je mladý neznamená, že takovým věcem nerozumí.

"Omlouvám se, ale byl jsem informován, že se staráte o dalších šest sourozenc-"

"Sedm. Můžu ji vidět?" přerušil ho znova. Ví, že jeho maminka by mu dala kázání, jak to mluví s vyšší autoritou, ale jeho maminka tu není a on na nějakou hlubokou promluvu s primářem opravdu nemá sílu.

"Jistě, sestřička vás tam zavede." Už chtěl říct, že cestu najde sám, ale to už následoval slečnu chodbou, která mu byla moc známá.

Posadil se u postele své malé sestřičky a srdce mu kleslo o něco níže. Vypadala tak slabě. Kde jsou ty časy, kdy radostně běhala po zahradě? Kde je ta doba, kdy ho nutila účastnit se čajových dýchánků s celou plyšovou rodinou? Kde jsou ty léta, kdy ji nemohli dostat z bazénu? Kde jsou ty zimy, kdy se hodiny sáňkovala na kopci za zahradou? Kde jsou ty jara, kdy nadšeně pletla věnečky z kopretin? A ty podzimy, kdy s výskotem skákala do kup spadaného listí?

Od chvíle co přijel z vysoké si ji pamatuje jako tichou osůbku, která seděla v koutku se svojí plyšovou kočičkou, jako by ona byla ta jediná, která jí rozuměla. Jistě, tenkrát si Louis myslel, že je to způsobeno smrtí jejich rodičů. Nikdy nepátral, jestli jí něco není...až bylo pozdě.  To ho přivádí na myšlenku, jestli to, co považuje u Lottie za pubertu, není taky něco víc. Začíná být paranoidní. 

Promnul si oči a podíval se na mobil, aby zjistil kolik času ještě zbývá do konce návštěvních hodin. Místo toho si ale všiml, že má novou zprávu.

Nechceš jít ven? Zvu tě na zmrzlinu!

Harry xx

Harry...toho taky neviděl dobrý týden. Možná proto už nemá sílu fungovat. Celý týden totiž musel utěšovat své sestry a malinká dvojčátka, ale on taky čas od času potřebuje utěšit. A věřte, že ani tříleté holčičky ani půlroční miminka, ať jsou roztomilá sebevíc, to nedokážou.

Jsem v nemocnici.

Odepsal a povzdechl si. Podíval se na Fizzy a v tu chvíli mu připadala, jako kdyby jen klidně spala. Na tváři jí pohrával lehký úsměv i přesto jak byla bledá.

VE KTERÉ?!

Odpověď přišla téměř okamžitě. Louis nad tím moc nepřemýšlel. I kdyby chtěl, neměl na to sílu.

U sv. Bartoloměje.

Odložil mobil na noční stolek a vyprávěl Fizzy pohádku, kterou si pamatoval od své babičky. Byla o princi, který měl spoustu krásných sester a bílého koně. A ten kůň nejenže uměl mluvit, ale také létat. I když měl princ své sestry tuze rád, občas si připadal, že mezi princezny nezapadá a tak kdykoli byl smutný, nasedl na svého bílého koně a letěl přes moře na ostrov, kde v chaloupce bydlel-

"Omlouvám se pane Tomlinsone, ale tenhle pán se nechtěl uklidnit, dokud vás neuvidí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jste v pořádku-" otevřela dveře sestřička, která ho dříve odváděla od pana primáře a než stačila domluvit, zpoza ní vyběhl udýchaný kudrnatý mladík.

"Harry?"

"LOU!" Jakmile ho Kudrlinka uviděl, živého a zdravého, vrhl se mu do náruče a malém ho umačkal.

"Au, rozdrtíš mi žebra," řekl žertovně, ale ve skutečnosti nechtěl, aby ho Harry pustil. Opět se cítil v bezpečí, jako nikde jinde. Už už cítil, jak se mu klid vkrádá do mysli, když v tu ho Kudrlinka vypustil ze své náruče se strachem, že mu opravdu ubližuje.

"Promiň. Jsi v pořádku? Není ti něco? Cítíš se dob-" začal ho starostlivě obletovat a až tehdy si všiml, v jaké místnosti se vlastně nachází. Chvíli bylo slyšet jen pípání přístrojů, které udržovali Fizzy při životě.

"Tvoje sestra?" zeptal se Harry opatrně a Louis jen přikývl. Posadil se zpátky na židli a slzy mu vběhly do očí. Neví ani proč, možná to bylo tím, že ho srazila realita. I Harry vidí jak jeho sestřička mrtvolně leží a vypadá tak křehce, jako porcelán po babičce, takže to nebyla jen nějaká halucinace způsobená nedostatkem spánku. 

Ticho přerušilo nepříjemné skřípání. Louis se lekl, že ten zvuk vydávají ty přístroje a že se něco děje, ale to si jen Harry přisunul židličku vedle té jeho.

Ani jeden z chlapců nic neříkal. Nepotřebovali to. Louis nechal své slzy volně stékat po tvářích a držel drobnou ručku své sestry, ve snaze ji alespoň trochu zahřát.

V tom ucítil jemný stisk dlaně, ale nebyla to Fizzy, byl to Harry.