On Our Own

36.

#ShortUpdate
#aletenkonecsemilíbiltakhle:D 

"Lou?" Je léto a asi třicet stupňů. Přesto se třese zimou.

"Lou?" Měsíc se líně povaluje na nebi a hvězdy jsou poslušně seřazeny do svých konstelací. Nevzpomíná si, že by se setmělo. 

"Lou?" A ten hlas. Ten známý hluboký hlas. Škoda, že jsou to jenom halucinace. Že majitel toho hlasu není poblíž.

"Úplně se třeseš." Najednou ucítil jemnou látku objímající jeho holá ramena.

"Lepší?" Konečně se odhodlal vzhlédnout. 

"Harry," zašeptal. Hlasitěji to nešlo, jeho hlas vypověděl službu. Kudrlinka k němu natahoval hrnek čaje a hvězdy málem zčernaly závistí nad jeho zářivým úsměvem.

"Jak jsi mě tad-"

"Jde sem vidět z okna kavárny. Vypadal jsi, že potřebuješ společnost," mrkl na něj a modrookému chlapci zaskočil doušek čaje. On si pamatuje..

"Ahoj Kudrlinko," pousmál se modrooký chlapec a posadil se vedle mírně nervózního Zelenoočka.

"Ehm...co tady děláš?" Kudrlinka se nejistě podíval po táborovém areálu, jestli někde nečeká skupinka puberťáků a chlapec vedle něj jen neplní nějakou hloupou sázku. Když ale v dohledu nikoho nespatřil, mírně zčervenal. On opravdu přišel sám od sebe.

"Vypadal jsi, že potřebuješ společnost," usmál se Modroočko. Ten úsměv, který Kudrlinka zbožňuje od prvního dne, co ho spatřil, byť je to teprve den.

"Jsem Louis, třetí chatka od jezera."

"Harry, druhá chatka od lesa."

A tak začal příběh dvou zamilovaných patnáctiletých chlapců, který bohužel skončil stejně rychle jako začal. Po dvou týdnech se museli rozloučit a co se stalo na letním táboře tam také zůstalo. Ztratili na sebe kontakt a deset let se neviděli. Ale svět je malý a Harryho rodina se z nedaleké vesničky přistěhovala právě do města, kde bydlí Louis.

Možná to nebyla náhoda. Možná ho poslal anděl strážný, aby Modroočka zachránil.