On Our Own

43.

1268 slov. Myslím, že vás čeká nejdelší kapitola v historii OOO! :D

Tahle je pro všechny, kdo přežili Back To You <3 (ehm, je to vůbec někdo takový? :D)

"Umm...Harry...myslím, že k tobě něco cítím...asi....teda určitě....Ne, tak by to nešlo..."

"Harry, jsi krásný a....Ne, tak taky ne!"

"Moc ti to dneska sluší...a každý den taky...a...nechceš být můj přítel? ...Ne! Ještě jednou."

"Můžu tě políbit? ...Nebo se nebudu ptát, to by taky šlo.." 

Louis stál už půlhodiny u zrcadla v koupelně a přemýšlel, jak to Harrymu řekne. Už zítra. Na nic ale nepřišel, asi to udělá spontánně. Jedním si je ale jistý, nemůže se dočkat.

"Lou! Máme hlad a Dolinka a Elnie jsou vzhůlu!" slyšel hlásek jedné z dvojčátek a cestou dolů po schodech přemýšlel, jestli mají hlad nebo hrad. U nich jeden nikdy neví. 

Našel je v kuchyni a ukázalo se, že to byl opravdu hlad. 

"Vydržíte to ještě? Za dvě hodinky bude večeře." A ne tak ledajaká večeře. Rose přivede svého přítele. Louis neví, jak se má cítit. Na jednu stranu se těší, až potká člověka, který dělá jeho sestru tak šťastnou, ale na stranu druhou se netěší vůbec, protože je to pořád jeho malá sestřička a on její velký protektivní bratr. A navíc tomhle rodinném seznamovacím rituálu tak trochu zastává roli otce. A taky matky. 

"Jak jste se vyspinkali, drobečci?" odhrnul dečku z kočárku, kde menší dvojčátka přes den spala. Zatímco Ernie vypadal nadmíru spokojeně a možná by si ještě chvíli zdříml, Dorinka nespokojeně rozhazovala ručičkama a obličej měla celý rudý a zkroucený, jak usilovně brečela.

"Ženské...nemám pravdu brácha?" usmál se na Ernieho, který, hned jak se Dorinka utišila, znovu usnul.

"Tak pojď princezno, zjistíme co ti chybí."

"Já jsem plincezna!" zaprotestovala Daisy, ale to se samozřejmě nelíbilo Phoebe.

"Ne! To já jsem plincezna!"

"Všechny jste moje princezny," řekl rychle Louis, protože hádky mezi čtyřletými holčičkami nebývají zrovna růžovoučké.

"Takže si na tu večeži můžeme dát šatičky?" zamrkala děvčátka svýma modrýma očkama a Louis neodolal a svolil. To ale netušil, že se, poté co je poslal se převléknout, vrátí v kostýmech jako Anna a Elsa. Chvíli je chtěl poslat zpátky a vybrat jim nějaké normálnější šaty, ale aspoň ten chlapec pozná, do jaké rodiny se to chystá přidat.

Poté co Dorinka byla přebalená a spokojená, ručičky na ciferníku se pomalu ale jistě blížili k hodině H a tak bylo čas zkontrolovat, jestli je Lottie připravená.

"Lotts?" zaklepal na dveře, a když mu otevřela v teplácích a roztrhaném tričku, Louis si povzdechl a otráveně si promnul obličej. Ach ta puberta.

"Mohla by ses prosím převléct?"

"Proč?"

"Říkal jsem ti to ráno. Přijde ten-"

"Já vím, kdo přijde. Moje otázka zní, proč bych se kvůli němu měla převlékat, když to není můj přítel a stejně mě neuvidí," řekla otráveně a nezapomněla přitom puberťácky protočit panenky.

"Protože u té večeře se sejdeme celá rodina u stolu, jako to obvykle u rodinných večeří bývá."

"No, tak to hodně štěstí se sháněním rodičů a Fizzy." Dveře práskly, jak je za sebou Lottie zabouchla. Tak tohle přehnala. Ani nevěděl jak a kdy, ale slzy mu vytryskly z očí. Něco, co se mu poslední dobou stává poměrně často. Utíkal do svého pokoje, ignoroval křik všech dvojčátek, zamkl se uvnitř a se třesoucíma-se rukama vytáhl mobil z kapsy a okamžitě vytočil číslo, které už znal zpaměti.