On Our Own

35.

Doufám, že se tu ještě najdou tvorové, kteří na OOO nezapomněli a věnovaní patří @nataliesvozilova , která mě vytáhla ze spisovatelského záhrobí.. :D

"Opatrně Phoebe! Daisy, neběhej!" snažil se Louis napomenout dvojčátka, která pobýhala kolem nemocniční postele.

"Lou? Ploč Fizzy požád spinká?" zeptala se Daisy, zatímco se poslušně posadila na židli.

"Zdá se jí moc dlouhý sen, musí si ho nechat dozdát." Dvojčátka byla naštěstí s vysvětlením spokojená a začala jejich starší sestře povídat, co se jim za pár dní, od té doby co ji naposledy navštívili, přihodilo. Louis se smutně pousmál a vyšel ven na chodbu zkontrolovat nejmenší dvojčátka, která spinkala v kočárku. Posadil se na lavičku a vložil tvář do dlaní.

Lottie s ním od příjezdu z tábora nemluví, Rose věčně není doma a nikdo pořádně neví, co je s Fizzy. Musel si v hlavě urovnat, jestli na některého sourozence nezapomíná. Někdy si přeje, aby jeho rodiče neměli tolik dětí, ale pokaždé, když se mu tahle myšlenka vkrade do hlavy, přinese sebou i slzy, které se mu neovládatelně kutálejí po tvářích. Je rád, že je má a udělá všechno pro to, aby je všechny měl i nadále.

"Pane Tomlinsone?" objevil se před ním doktor Stanley, "Máte chvíli čas? Nebojte, sestřičky se vám o ně postarají," pokynul hlavou směrem ke kočárku.

"Stav vaší sestry je velmi...řekněme...neobvyklý," sdělil mu doktor, když se usadili v jeho kanceláři.

"Co to znamená 'neobvyklý'  ?" dotázal se opatrně Louis. V tu chvíli chtěl utéct. Teď to přijde. Řeknou mu, že jeho sestra má poslední týden života a on s tím nebude moci nic udělat.

"Znamená to, že léčbu nehradí pojišťovna."

Louis se neubránil a začal se smát. Když ale viděl kamennou tvář doktora Stanleyho, ihned přestal.

"Promiňte, ale to bylo tou úlevou. Čekal jsem, že to bude něco opravdu špatného..."

"Pane Tomlinsone. Léčba může být velice nákladn-"

"A to ji mám jako nechat umřít??!!" neudržel se a zakřičel. Doktor Stanley chtěl něco říct, ale to už Louis vyběhl z jeho kanceláře, pobral všechna čtyři dvojčátka a pospíchal pryč z nemocnice.

"Lou? Co se děje? Ploč utíkáme?" ptala se Daisy pořád dokola, ale její starší neodpovídal a tak to po chvíli vzdala. V autě na cestě domů začali Dorinka a Ernie srdceryvně brečet, ale Louis nevěděl, jak je uklidnit. Nevěděl, jak uklidnit sebe, natož dvě nemluvňata.

Rose přiběhla, ihned jak Louis zaparkoval v garáži.

"Co se děje? Proč tak brečí? Stalo se jim něco?" vyptávala se Rose, ale její starší bratr jen pokrčil rameny a vystoupil z auta.

"Jdu se projít," řekl a už byl pryč. Nohy mu každým krokem těžkly a ani nevěděl, kam vlastně jde. Svět se mu mlžil a on přemýšlel, kdy do naposledy do sebe dostal nějaké tekutiny. Vzpomíná si jen na zapomenutý hrnek ranního čaje.

A jídlo? Kdy naposledy snědl něco pořádného? Pravděpodobně, když jeho rodiče byli ještě naživu.