On Our Own

24.

Na konci jsem si pro vás - mé věrné čtenáře - něco připravila, takže to určitě nepřehlédněte!

Uběhla asi hodina a Louis by na prstech nemohl spočítat, kolikrát už se upřímně zasmál. Určitě nejvíc za poslední dobu. Povídali si o všem a o ničem a Modroočko si užíval ten klid, který Kudrlinka spolu se svým hlubokým tónem hlasu a tím jak pomalu mluvil, přinášel. Cítil se, jako by ležel na mráčku a zdáli slyšel zpěv andělů. Proto si také nevšiml, že se ho Harry už chvíli na něco ptá.

"Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" zeptal se trpělivě znovu, zatímco dojídal zákusek, který si chlapci před chvílí objednali.

"Bylo mi sedmnáct, tobě patnáct..." lovil Louis ve vzpomínkách. Fakty si moc nepamatoval, za to na pocity nikdy nezapomněl. Kdyby zavřel oči, slyšel by šumět les, v něm bublat potůček, ale vybavil by si hlavně toho krásného chlapce s ještě krásnějšíma zelenýma očima, jak se směje až se mu vedle růžových rtů tvoří ďolíčky. A ty jeho čokoládově zbarvené kudrlinky, které mu všechny holky záviděly a díky kterým - spolu s jeho nevinností - vypadal jako anděl spadlý z nebe.

"Myslel jsem si, že už to není víc možné, ale zkrásněl jsi," podotkl ještě a již snad po milionté důkladně zkoumal každý detail Harryho obličeje. I když už jej znal téměř nazpaměť, nemohl se stále zbavit úžasu. Byl tak nádherný. Kudrlinka pod jeho pohledem zčervenal a snažil se vymyslet nějakou smysluplnou otázku, aby mohl odvést řeč od tohohle téma. Naštěstí ho Louis vysvobodil a zeptal se on.

"Co tady vůbec děláš? Myslím jako ve městě. Neviděl jsem tě tady od té doby, co jsi přestal jezdit na tábor."

"Byl jsem na internátu a potom na výšce v-"

"Dostudoval jsi?" skočil mu do řeči Louis.

"Přerušil studium na nějakou dobu...nebo ho možná už nikdy nedokončím, to ještě nevím. Máme rodinnou pekárnu a rodiče přestali stíhat a sestra studuje v Americe...takže na mě padla jakási nepsaná povinnost. Upřímně, vůbec by mi nevadilo tu pekárnu v budoucnu převzít a živit se tím."

"Myslíš tu pekárnu u parku?"

"Jiná pekárna ve městě není, Lou," zasmál se Harry a ani si nevšiml, jak Modroočka tím oslovením rozhodil.

"N-no... já...Strašně krásně to tam voní a chutná ještě líp! Chodil jsem tam s maminkou, když jsem byl malý a teď tam chodím s-" zarazil se. Samozřejmě, že chtěl zmínit, jak své sestřičky a brášku brává tu a tam na loupáčky a croissanty a jiné pochutiny, ale nevěděl, či je správná doba na to, aby se o nich Harry dozvěděl. Není to zrovna lehké sousto na spolknutí. Ne, že by se za ně styděl a ví, že dříve či později bude muset jít z pravdou ven, ale dnešní odpoledne probíhalo tak klidně a to on nechtěl narušit. Potřeboval to, aby všechno zvládl.

"Ty jsi ještě na výšce?" zeptal se Harry, když Louis stále mlčel, pravděpodobně ztracen ve svých myšlenkách.

"Dalo by se říct, že jsem ji úspěšně dokončil," zasmál se při vzpomínce na svůj průlet vysokou školou. Připomínala spíš jízdu na horské dráze. Až se sám divil, že dostudoval bez větších problémů. Harry jen přikývl a už měl na jazyku další otázku.

"Kde teda pracuješ?"

Starám se o svých sedm sourozenců, poté co nám umřeli rodiče, zvonilo mu v hlavě. Snažil se přijít na nějakou odpověď, kterou by mu mohl říct, aniž by řekl pravdu, když tu zavadil pohledem o hodiny.

"Sakra. Bylo to moc krásné Harry, ale budu muset jít...já...tady jsou peníze...moc ti děkuju za dnešek, opravdu, tak dobře už jsem si dlouho s nikým nepopovídal...ztratil jsem pojem o čase...já...musím, promiň...zavolám ti!" 

"Lou!" volal za ním ještě Harry, ale to už Louis utíkal domů, vytáčejíc číslo Lottie a doufajíc, že jsou všichni v pořádku.

Takže! Pokud byste měli zájem, protože už to bude 25. díl (to je čtvrt ze sta!!) uděláme si Character Q&A!!!!!

Do komentářů piště otázky na jakoukoli postavu, na cokoliv co vás zajímá, otázek může být klidně více...prostě se ptejte a já doufám, že vám budu moct odpovědět co nejlépe :D

Už se těším!!!