On Our Own

54.

Nejsem zvyklá na tolik úkolů, takže se mírně topím.. :D

Ale na vás jsem si čas našla a napsala další kapitolu 0:)

ENJOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOY

Louis usnul Harrymu v náručí, když se dívali na film. Zůstali v jeho pokoji, protože se Louis bál nechat dvojčátka sama v místnosti. Proto není divu, že se Rose tvářila poněkud podiveně, když je objevila spolu v posteli. Ještě než ale stačila něco říct, Harry naznačil ať je potichu aby ho neprobudila, a tak Rose místo "chytré" poznámky zašeptala:

"Co se stalo? Vkradl ses nám do domu a umučil ho svým sametovým hlasem?" Dobře, neodpustila si to.  Harry se ale jen ušklíbl. Byl na takové řeči zvyklý, Louis byl středem jejich konverzací od toho velkého nedorozumnění.

"Zavolal mi." Rose chvilku nevěděla, jestli si Harry nedělá srandu, protože zná svého bratra, a tohle nezní jako něco, co by on dobrovolně udělal, po tom co se stalo.

"Dorinka vypadla z postýlky a nepřestávala plakat a byl jsem jediný, kdo mu zvednul telefon." Po tomhle vysvětletní už mu Rose uvěřila, ale když jí došel význam slov, která právě řekl, zděsila se.

"Cože?! Je v pořádku?!" vyndala ihned holčičku z postýlky a začala jí pusinkovat hlavičku.

"Klid, probudíš ho." Harry cítil, jak se Louis v jeho náručí mírně pohnul, ale naštěstí pořád spal a to je dobře. Spánek je jedna z věcí kterou opravdu potřebuje.

"Jsi v tom až po uši," okomentovala Rose když viděla, jak Kudrlinka pozoruje jejího bratra, jako by byl ten nejkrásnější drahokam. A v Harryho očích opravdu byl.

Rose si chtěla ještě rýpnout do svého kudrnatého kamaráda, ale Louis se začal pomalu probírat a tak radši vycouvala ze dveří a zmizela ve svém pokoji.

"Dobré ráno broučku," nemohl si pomoci Kudrlinka a políbil ho na čelo. Louis vypadal jako rozespalá sovička, která vypadla z hnízda. Ale jen co se trochu rozkoukal, vyskočil z postele jako by do něj udeřil blesk.

"C-co...co ty tady děláš? V mojí posteli...my-my jsme spolu...? Ne, to ne-"

"Klid, Lou. Podívej, jsem zcela oblečený," řekl Harry s úsměvem, ale v jeho hlase bylo slyšet mírné zklamání.

"A není ráno, je odpoledne. Rose před chvílí došla ze školy," dodal, když viděl, že je Louis stále mírně vyděšen.

"Rose?! Rose!" začal Modroočko volat přes celý dům a jmenovaná brala schody po dvou, kdoví co si ti dva podělali.

"Co se stalo?" zastavila se celá udýchaná ve dveřích, trochu překvapená, že nevidí roztrhané polštáře, rozbité rámečky a převrženou skříň. Možná by měla přestat sledovat tolik reality show.

"Jen jsem chtěl vědět, jestli už jsi doma," řekl Louis tichým hlasem a přesměroval svou pozornost na dvojčátka v postýlce. Rose ho pozorovala napůl zmateně a napůl otráveně. Nezvládala ty jeho výkyvy nálad.

"Harry?" Kudrlinkovi poskočilo srdíčko, když Louis řekl jeho jméno. To, jako ho vyslovuje Harrymu vždy vykouzlí úsměv na tváři.

"Můžeš odejít?" Nebyl to povel, ale otázka. Jenže to lámalo srdíčko možná ještě o trošku víc.