Opravdu krátká kapitola dneska, protože zítra mám školu :/
ENJOOOOOOOOOOOOOOOOOY
Uběhli dva týdny od doby, kdy Louis začal pracovat. Každý den byl víceméně stejný. Dopoledne trávil s nejmenšími dvojčátky, sotva Rose přišla ze školy předal jí je a vydal se pěšky na hodinovou cestu do restaurace, tam pracoval do půlnoci a hodinu šel zase domů. Nemohl říct, že ho ta práce nebavila. Ale na druhou stranu ani to, že by ho nějak extra bavila. Byla to prostě práce, kterou potřeboval, aby uživil svou rodinu. Mluvíce o penězích:
"Od příštího týdne začínám pracovat celé dny," oznámil jen tak mimochodem Louis během večeře. Jeho sestry ztichly. Dvojčátka vůbec nevěděla o čem mluví, Rose s Lottie se podivily.
"Proč?" řekly jednohlasně, zatímco Daisy s Phoebe se vrátily zpět k jejich konverzaci o jednorožcích.
"Dostal jsem první výplatu a nestačí to na naše výdaje. Navíc ještě pořád splácím hypotéku na tenhle dům, univerzitní půjčku a nějaké faktury z nemocnice," frustrovaně vydechl a zabořil hlavu do dlaní.
"Jsou s mou prací spokojení a ví v jaké jsem situaci, tak mi nabídli, že můžu pracovat celé dny. To už jsou lepší peníze," pokračoval, když jeho sestry nic neříkaly.
"Jenže kdo bude hlídat dvojčátka, když budeš v práci?" napadlo Lottie. Do školky je ještě nevezmou.
"To jsem právě ještě nedomyslel. Zítra poprosím jedny ze sousedů a časem si třeba budeme moct dovolit chůvu."
"Já to zařídím!" vykřikla najednou Rose, "Ty sousedy. Zařídím to hlídání. Půjdu hned po večeři!"
"Opravdu? To by mi moc pomohlo. Můžeš je poprosit, aby si je vzali tak od sedmi do té doby než přijdeš ze školy? Musím tam být brzo ráno a vrátím se po půlnoci.
"Neboj, zařídím to," zavolala ještě ze zádveří a už byla na ulici. Její kroky ale nevedli k sousedům, mířili si to rovnou do pekárny.
ŞİMDİ OKUDUĞUN
On Our Own
FanfictionNic nemůže být lepšího, než když vyjdete vysokou školu a máte celý život a svět před sebou. Můžete cestovat, zachraňovat svět, vydělávat miliony nebo se jen tak válet před televizí, sledovat fotbal a popíjet pivo. Tahle nějak si svůj život po vyso...
