On Our Own

42.

Přemýšlí mi to v angličtině a tak se omlouvám, že některé převraty a kombinace nedávají v češtině smysl :D
Užívejte prázdniny a taky poslední klidnou kapitolu 3:D

Prázdniny se rychle blížili ke konci a Louis byl spokojený jako nikdy. Po dlouhé době se cítil plný energie a snad i šťastný. A kdo za to mohl? Harry. Stačila jen jedna zpráva a Louis měl okamžitě na tváři ten největší úsměv.

Každý druhý den spolu navštěvovali nemocnici a to byli jediné chvíle, kdy se Louis neusmíval, i přes Harryho přítomnost. Fizzy se totiž nelepšila. Modroočko se vždy po prvních pár minutách rozbrečel a Harry ho objal, šeptal mu konejšivá slova, obdarovával ho pusinkami do vlasů, ale nic nezabíralo. Brečel, dokud nebyl čas odejít.

Pláč byl také to jediné, co mu zbývalo. Už udělal všechno, co bylo v jeho silách. Prodal dům po babičce, dokonce musel prodat i auto, aby bylo na potřebnou léčbu. A chvíli už to vypadalo, že se Fizzy začíná lepšit, ale od té doby je to s ní jen a jen horší.

Ale zpátky k těm radostným chvilkám, například k těm u Harryho doma. Většinu času proleželi u televize sledujíc všechny možné žánry od pohádek přes romantické komedie až po horory. U těch se Louis celkem bál, ale Harry si ho vždy přitáhl do objetí a nepustil, dokud nebylo po filmu. Což byl možná důvod, proč starší z mladíků pokaždé navrhl, aby se podívali na horor. 

Líbilo se mu, jak se k němu Kudrlinka chová. Občasné polibky do vlasů, letmé doteky, držení za ruce, když navštěvovali nemocnici, to jak mu říká Broučku a nejvíc ze všeho objímání. Louis se cítil jako v jiném světě, když ho Harry objímá. Ve světě beze strachu, starostí, problémů, temnoty a povinností. Ve světě plném světla, tepla, barev a lásky. Ano, lásky.

Harry také naučil Modroočka celkem slušně vařit, což bylo jeho sestrami u rodinného stolu velice oceněno! Dokonce sám upekl dort na oslavu narozenin starších dvojčátek! Harry by mu jistě rád pomohl, ale Louis se mu s existencí jeho ostatních sourozenců stále nesvěřil. Stejně jako neřekl nikomu doma o Harrym. Ale moc dobře si všiml, že Rose něco tuší. Jen se ho na to ještě nezeptala. Až doteď.

Louis se zrovna vrátil z obvyklé každodenní ranní procházky, kterou byla myšlena návštěva Harryho pekárny. To ale Rose nevěděla. Myslela, že se chodí projít po parku nebo tak něco. Ale i když cesta přes park vedla, Louis pokaždé zamířil do pekárny a jakmile vešel dovnitř a zvoneček nad dveřmi ohlásil jeho příchod, už na jeho oblíbeném stolku v rohu stál hrneček s teplým čajem a Harry přicházel se sladkým pečivem, které upekl jen pro modrookého chlapce. Sedli si spolu, popíjeli každý svůj horký nápoj a povídali si dokud nebyl čas jít. Na oba totiž čekali hladoví lidé. Na Harryho zákazníci a na Louiho sourozenci.

"Jsem doma!" ohlásil radostně, když vešel do dveří. Proto také každé ráno chodil za Harrym, měl potom dobrou náladu, což bylo hlavně pro dvojčátka důležité, aby ho tak viděli.

"Kde jsou všichni?" zeptal se, když uviděl jen Rose dívat se na televizi.

"Lottie spí, Phoebe a Daisy si hrají na zahradě a Dorinka a Ernie už se nemohli dočkat snídaně, tak jsem jim udělala mlíčko. Teď ho pijou v kuchyni." Louis už vykračoval, že půjde dvojčátka zkontrolovat, když tu ho Rose zastavila.

"Lou? Můžu se tě na něco zeptat?" Rose vypnula televizi a poukázala na prázdné místo na pohovce.

"Jasně," Louis se posadil a čekal, co z jeho sestry vypadne.

"Chodíš s někým?" 

"Ehm...j-já...nevím..."

"No tak Lou, neumíš lhát!" zasmála se, když viděla jak její starší bratr červená.

"Jenže já opravdu nevím, Rosie." Říkal pravdu. Po tom, co spolu začali trávit tolik času už věděl, že k němu něco cítí, ale nevěděl, zda jsou oficiálně něco víc než přátelé.

"Jak jako nevíš?"

"Ještě jsem mu tak trochu neřekl, že k němu něco cítím," vysoukal ze sebe tichým hláskem. Cítil se, jako by se zpovídal své starší sestře, ne mladší.

"Tak mi ho aspoň popiš! Jaký je, co dělá, jak vypadá...je pěkný?" Louis zrudnul ještě víc, pokud to bylo možné a Rose se musela nad jeho chováním zasmát. Byl v tom až po uši.

"Neřeknu! Ty mi o tom svém příteli taky nic neřekneš!" snažil se vymluvit, protože rád by ještě své dva světy měl chvíli oddělené. Stačí to, že Harry ví o Fizzy.

"Tak fajn. Udělejme dohodu. Pokud tomu svému panu záhadnému vyznáš své city, přivedu já toho svého pana záhadného," řekla Rose významně. Louis se nad tím chvíli zamýšlel, ale nakonec souhlasil.

"Platí." Podali si ruce a Louis už s úsměvem na tváři plánoval, jak to Harrymu řekne. A pokud to Harry cítí stejně, což dle jeho chování stoprocentně ano, nic nebrání tomu, aby se dali dohromady. Vodili by se po parku za ruce, sem a tam by si ukradli polibek...

...a na to už se Louis nemůže dočkat.