On Our Own

38.

Enjoooooooooooooy!

"No a tak jsem mu řekl, když jsem tam přišel, jsem mu řekl...to už jsem řekl, že?" začal se Harry přihlouple smát, zatímco si otvíral další pivo. Tím ale vzbudil Modroočka, který spal v jeho klíně.

Původně se dívali na fotbal a u toho popíjeli, ale o pár plechovek později se začali projevovat jejich opilé nálady a rozhodli se podívat na Zápisník jedné lásky. Louis u toho začal brečet a tak mu Harry nabídl, že ho obejme, což Modroočko uklidnilo a zároveň uspalo. Tohle potřeboval jako sůl. Proto také Kudrlinkovi zavolal a sám se k němu pozval. Marně se mu Harry snažil vysvětlit, že už nějaké plány má. 

"Promiň...ehm...asi jsem trošku usnul.."

"Nevadí. Jsi roztomilý když spíš," políbil ho na spánek a Louis zčervenal. Možná za to mohl ten alkohol v krvi, ale cítil se tak spokojeně jako už dlouho ne. Kdyby mohl, zůstal by v tomto momentu navždy. Dovede si totiž představit, že ranní probuzení nebude tak příjemné jako tohle ve...sakra. Tři hodiny ráno. Vyskočil a začal se motat po místnosti. Kdyby si pamatoval, kam jen dal mobil! Co když volala Rose, že je něco s dvojčátky! Co když volali z nemocnice, že je něco s Fizzy! Kde je vůbec Lottie? Měla mu dát vědět až přijde domů!

"Lou? Stalo se něco?" zeptal se Harry najednou překvapivě střízlivě a starostlivě. Položil pivo a přivinul si Modroočka do náručí. Tomu se ze zoufalství spustily slzy a opřel se čelem o Harryho hruď.

"Nemůžu najít mobil," vysoukal ze sebe mezi vzlyky, ale Kudrlinka věděl, že jde o něco víc. Ale alkohol mu zablokoval schopnost převádět hluboké myšlenky ve smysluplná slova.

"Máš ho v kapse, hlupáčku," políbil ho na čelo a pousmál se. V tomhle případě mu alkohol blokoval sebeovládání. 

23 zmeškaných hovorů

"H-Harry...já...musím jít."

"Nechoď Lou, prosím, nenechávej mě tu samotného." Harry v tu chvilku vypadal jako ztracené štěňátko, a i přesto, že z toho Modroočka bolelo u srdce, prostě musel jít. Pokud se něco stalo...

"Běž spát, za chvilku vstáváš kvůli pekárně." Což byla pravda, ale pekárna bylo to poslední, co Harryho teď zajímalo.

"Zůstaň," prosil, když už Louis vycházel ze dveří.

"Promiň Harry..." Dveře se zavřeli a oba chlapci z nich ještě na pěknou chvíli nespustili oči, avšak každý z jiné strany.