On Our Own

20.

Druhé kulatiny! (a zděšení, že už OOO píšu rok)

speciální poděkování @Dee0Toustova za komentář <3

"Tak jak bylo včera, Lou?" usmála se na něj natěšeně Rose, když mu podávala ranní šálek čaje. Bylo kupodivu klidné nedělní dopoledne a Louis byl rád, protože mu vůbec nebylo dobře.

"Nevím, nic si nepamatuju," vzal opatrně hrníček a vnímal teplo, které z něj proudilo.

"To ses tak opil?" začala se smát, ale když viděla výraz na tváři jejího bratra, smích ji rychle přešel.

"Promiň Lou. Stalo se něco? Chceš si o tom popovídat?" přisedla si k němu a pohladila ho po paži. V očích se jí zrcadlila starost. Vždyť to přece ona ho vyslala večer ven, aby se odreagoval. Ale pokud to mělo opačný efekt, nejradši by včera mlčela a třeba by si spolu pustili nějaký film! Ne, ona musí být přehnaně aktivní a vyslat ho ven, kam třeba ani nechtěl. Příště se ho radši zeptá..

"V pořádku, asi to musím nějak vstřebat," snažil se o úsměv, stoupl si a vydal se na zahradu. Sedl si na zahradní houpačku a přemýšlel. Opravdu si ze včerejška moc nepamatuje. Jen ukrutnou zimu a poté teplé rty na těch svých. Ale ani za nic si nemůže vzpomenout čí byly! Ale jedno ví jistě...moc se mu to líbilo. Už dlouho se necítil tak bezstarostně jako při tom polibku. Jediné na čem záleželo, byly rty neznámého na těch jeho. Kéž by si vzpomněl, alespoň jak vypadal...teď jediné co by mohl udělat, je dát inzerát do novin: "Hledám člověka, co mě včera v pozdních večerních hodinách políbil v parku u starého dubu. - Louis Tomlinson. Pozn, líbá skvěle" 

"Lou?" uslyšel tichý hlásek. Od toho jeho včerejšího záchvatu se na něj všechny kromě Rose bály promluvit.

"V pořádku Lottie, pojď sem," usmál se, tentokrát se do toho dokonce nemusel nutit, a poklepal na prázdné místo na houpačce. Lottie rychle přiběhla, sedla si a ukázala Louimu sešit.

"Nechápu to a zítra z toho píšeme pololetku. Vysvětlíš mi to?" podívala se na něj velkýma modrýma očima, které nechtěl zklamat, ale musel. 

"Já už to dávno neumím, nechceš poprosit Rose?" 

"Ta šla ven," řekla smutně Lottie a už se chtěla zvednout, že na to půjde přijít sama, ale jak Louis viděl její svěšená ramena, neměl to srdce ji takhle nechat.

"Víš co Lotts? Podívám se na to, třeba jsem to nezapomněl." Lottie se rozzářili oči a běžela zpátky na houpačku. Jak se ukázalo, nebylo to nic těžkého a holčička to během čtvrt hodiny pochopila. Poděkovala, objala ho a běžela pravděpodobně do svého pokoje. I Fizzy se od rána učí, protože je čeká poslední týden testů. Když tak nad tím přemýšlí, Rose se pravděpodobně šla učit k nějaké kamarádce. Poslední dobou chodí velmi často. Jestli je tomu tak, Louis je rád, protože ví, jak je pro Rose těžké se s někým kamarádit. Teenageři nemají rádi chytré jedince. Snad ze skryté žárlivosti.

Phoebe a Daisy si hrály na pískovišti, tak se Louis vydal zkontrolovat drobečky, kteří podle chůvičky stále spinkaly. A bylo tomu tak. Spokojeně oddechovaly a ve spánku se usmívaly. Zas pro jednou byl klid. Ale trošku se bál, aby se to nepokazilo.

---

Týden přežili všichni ve zdraví a překvapivě i s celkem slušnými studijními výsledky. Louis byl hrdý na všechny svoje sourozence a tak trochu i na sebe, protože všechno šlape tak jak má. Sice na úkor jeho osobního života, ale to je zanedbatelný detail. Co ho děsilo více, byly stále se blížící prázdniny a představa sedmi dětí a jeho 24 hodin denně, 7 dní v týdnu v jednom domě. Přesto že to poslední dobou mezi nimi klape, ponorková nemoc je zrádná. Proto se začal dívat na tábory, kam by holky mohl přihlásit. Samozřejmě obě sady dvojčátek jsou ještě malé, ale ty starší mu na pár týdnů vezmou do školky. A kdyby byl třeba jen týden pouze s dvěma nejmladšími, určitě by mu to prospělo.

"Pojedete na tábor," oznámil jim u večeře a všechny najednou přestaly štěbetat.

"My neceme Lou," mračily se Phoebe a Daisy. Bylo vidět, že myšlenka odloučení od jejich domova se jim vůbec nezamlouvá.

"Vy ne princezny, vy jste na to ještě moc malinké, půjdete do školky. Ale vy tři pojedete,"snažil se znít přesvědčivě, ale hlas se mu trochu třásl, protože je nechtěl do ničeho nutit. Na druhou stranu, potřeboval si odpočinout a ne že by je neměl rád, ale bez nich to bude jednodušší, a i pro ně to bude lepší! Najdou si nové kamarády, budou hrát hry a zapomenou na všechny starosti. Louis má z táborů jen ty nejlepší vzpomínky, nejraději by se do těch let vrátil..

"Našel jsem jich pár, co by se vám mohly líbit, po večeři si můžete vybrat." Holky přikývly, vzaly si příbor, popřály si dobrou chuť a pustily se do jídla.

Vybírání proběhlo hladce. Rose si zvolila malý stanový tábor, kde bude pomáhat jako instruktorka, Lottie si vybrala tábor místní herecké školy s tím, že vždy chtěla být herečka a Fizzy se hned zalíbil tábor na jedné odlehlé farmě, kde bude celou dobu se zvířátky.

Ten večer, po tom co uložil malé do postýlky, Louis usínal klidně a spokojeně. Všechno bude dobré..