Zbrusunová ✓

Chapter One

„Alexi, drž už hubu!" zuřivě buším na jeho zatracený dveře, polepený snad stovkou různých nálepek od nápojů, čokolád a amerických fotbalistů. „Otevři ty dveře, smrade!" ječím znovu na zavřené dveře, které se mi přímo vysmívají do xichtu. Hudba na druhé straně se podivně rychle ztiší a já ho konečně slyším jít k tomuhle proklatému hnědému dřevu.

„Jo, už běžím, kotě," jeho hlas zní i za dveřmi nafoukaně, což mě ihned nakopává ještě víc a já zuřím a zuřím. Pak se dveře otevírají. „Copak, miláčku?" nasadí svůj úsměv, který by mě podle něj, měl pokaždé dostat do kolen, ale mě tenhle jeho úšklebek jenom vynáší výš na vrchol hory naštvání. Tenhle typan s čistě blond vlasy, širokými rameny, sportovní postavou, kterou má beztak jenom díky sexu a jeho vybledlýma modrýma očima mě teda na kolena nikdy nedostane. Ani na záda, břicho, hlavu a jiné abstraktní polohy při sexu.

„Ty magore jeden zatracenej! Já se tu pokouším, sakra, učit!" zakládám si ruce v bok a naštvaně si odfukuju vlasy spadené do očí.

„Jakoby ses někdy učila," z jeho hrdla vyjde přidušený smích. Vaří se ve mě krev a stoupá do nekontrolovatelné výšky. Pouštím ruce podél těla. Vykopávám před sebe a zasahuju cíl - jeho koleno.

„Au!" protestuje okamžitě a já zasahuju znovu a zas. Kopu ho všude kde můžu do noh a vyhýbám se jeho zadku a rozkroku. Ještě by si z toho snad dělal naděje!

„Okamžitě vyhodíš ty repráky z okna!" křičím jak ho kopu a postupujeme tak oba dál do jeho pokoje. Nikdy mě nepřestane udivovat, že i když je to takovej rozmazlenej fracek, má vždycky větší pořád jak já.

„Au, sakra, přestaň!" natahuje před sebe ruce a snaží se ubránit mým kopancům, které znovu a znovu doráží na jeho stehna a lýtka a prostě chodidla.

„Vypni to!" přestávám a stoupám si pevně na zem. Mířím prstem na jeho dva malé repráčky, které dělají ten největší hluk na světě. Jakmile ho naposledy kopnu pod koleno, složí se na zem a já se otáčím a s pořádnou ránou přibuchuju jeho dveře, až mi ruka vyletí nahoru. To stejné opakuju se svými dveřmi. Chvíli čekám, jestli ve vedlejším pokoji bude znovu slyšet nějaký hlásek, ale je tam ticho. Upravuju si vlasy, strkám si je za uši a uhlazuju nahoře a pak si opět sedám za stůl a urovnávám svůj notebook.

Moje vlasy se kolem něj rozprostřely jako sametová peřina. Jeho ruce klozali čím dál tím níž, jak se mě snažil pevně uchopit. Tonula jsem v jeho lásce, v jeho náruči, v jeho blízkosti. Zničehonic se ocitám pod ním. Jemně a zkušeně mi odvrací hlavu bokem, odhazuje moje vlasy z krku, aby nezavazely a pak se naklání, tesáky vysunuté a jeho oči hladovějící po krvi. Znovu se kousíček odhaluje.

„Opravdu tohle chceš?"

„Ano."

Z vedlejšího pokoje se rozezvučí hlasité bum a buch a další zvuky typické pro rock. Kurzor mi zůstává blikat na místě když se odrážím od stolu a dojíždím na kolečkové židli až ke dveřím. Seskakuju, olizuju si rty a připravuju se na bitku století.

Vycházím ze svého pokoje a buším na jeho dveře. Beze slov, bez kopanců, bez nálady.

Hudba pořád duní když mi dveře s ironickým úšklebkem otevírá. Okamžitě ho odstrkuju z dveřního prostoru, přecházím jeho pokoj rovnou k těm repráčkům a jemně z nich vyjímám jeho telefon na kterém svítí, že si nově stáhnul písničku.

Takže proto tu byl chvíli takový klid, stahoval tuhle hrůzu.

To mě nakrkává ještě víc a tak mobil pokládám a s repráky v ruce přecházím přes jeho pokoj k zavřenému oknu, otevírám ho jednou rukou.

„Co to kurva..." nestíhá to doříct, protože jeho dvě zlatíčka už letí střemhlav dolů na ulici. „Annie!" zaječí na mě a hrne se k oknu. Obcházím ho a s hrdým úsměvěm opouštím tenhle egem nabitý pokoj.

Svoje dveře pro jistotu zamykám a sedám si ke stolu. Vytahuju si jediné sluchátka, které mám a zastrkuju je do svého mobilu. Pouštím si náhodnou písničku a dávám to na co nejhlasitější možnost.

Ignoruju dveře, které se za mnou otřásají v pantech a prokřupávám si ztuhlé prsty. Jsem prostě dokonalá.

Znovu se hrbím nad počítačem a dopisuju scénu Matta a Charlote, kteří spolu prožívají kousavou chvilku v jednom hotelu.

...když jsem souhlasila, jeho ruce doputovaly na své místo a já jsem snad po tisícáté hlasitě zavzdychala. Cítit ho v sobě a přitom cítit jeho zuby, projíždět mojí kůží. Chtěla jsem se stát tím, čím je on, abych mu dopřála to, co on dopřával mě už druhý den.

Nepopsatelnou slast.

Prohrabuju si rukou vlasy a snažím se uklidnit rozbouřené hormony, které se vždycky úplně splaší, když popisuju Charlotinu rozkoš, působenou Mattem.

Kéž by se tady teď objevil nějaký upír, nejlépe Matt a vypadal by přesně tak, jak jsem si ho vysnila já. Tmavé hnědé vlasy, zářivě modré oči, rozkošná bledá pokožka. Můj malý upírek na hraní.

A místo toho mám vedle v pokoji nějakýho debila a to je tak všechno.

Vlastně můj bývalý kluk, Matt, se na mě vykašlal teprve před měsícem a já jsem z toho nic nedělání už tak vyčerpaná, že ani nevím jestli něco chci.

Ani nevím jak na to zase začínám myslet, ale je to tady. Myšlenky na nahýho Matta Renoldsona a jeho fakt důstojný penis v mé puse, ve mě, na mě...sakra!

Třepu hlavou a rychle to ze sebe vytřepávám. Sakra! Tohle na mě nikdy nefungovalo. Zvedám se a zkoprněle si beru taštičku s hygienou a ručník. Je čas na sprchu, nejlépe studenou.