Chapter Seventy Six

343 8 2
                                    

Po půl hodině takovýhle hrátek jsem uznala i já, že tohle se hodí ledatak do knihy, protože vyprávění by nikdo neuvěřil. Je snad možné, abych visela hlavou dolů a prožívala to nejlepší? Je snad možné že on stál jenom na patách? To se ani neptejte v jaké poloze jsem byla já.

Dokážu si představit vaše nechápavé a šokované výrazy. Jak jsem JÁ mohla takhle klesnout! Ba ne. Je to opačně, právě jsem vzlétla a cítím se skvěle.

Sedím s mokrou hlavou a celá prokřehlá z teploučké vody na gauči a notebookem na kolenou. Musela jsem utíkat, zamknout se a zabarikádovat košem na prádlo, aby se na mě přestal dobývat. Chce se mnou i do sprchy? Proboha ten kluk je mašina!

Teď, když se cítím tak svěle, čekám až se umyje i on a mezitím si chatuju s holkama. Každá jsme si před pár dny změnila nick, tudíž tady je vysvětlení:

ARMYGirl ...Samantha

KOZATICEno.1 ...Chloe

Hvězda ...moje maličkost

Teď se přesuneme do výše zmíněné chatovací místnosti.

KOZATICEno.1 - To si děláš srandu! opravdu tlikrát?!

Hvězda - nezajímej se a koukej co píšeš

KOZATICEno.1 - takže míň krát! jojo, vím, že jsem blízko!

ARMYGirl - nech ji bejt, Chloe

ARMYGirl - určitě má sex ještě teďka!

Hvězda - mlčte trubky. Je ve sprše.

KOZATICEno.1 - a proč tam proboha nejsi s ním?!

Hvězda - protože už osprchovaná jsem

KOZATICEno.1 - si jsem se přepočítala. vracím počet óček na dvě

Hvězda - :D ty jsi koza

ARMYGirl - já furt stojím za čísle třicet pět. naše hvězda by si to zasloužila

Hvězda - děkuju! to je aspoň podpora, chloe styď se!

„Co děláš?" ozve se ode dveří koupelny. Polekaně zvedám hlavu a pak se musím  zazubit když uvidím, jak si dal ručník jako kovboj. Proklatě nízko.

„Píšu si s holkama," vrátím oči zpátky na obrazovku notebooku.

„No vidíš. Musím napsat klukům, jaký mám scóre," zvedá prst a pak rychle přechází kolem mě k ložnici. Dívám se na jeho záda a musím si pořádně oddechnout a zkrotit nohy, aby se okamžitě nezvedly a nechtěly vyrazit za ním.

ARMYGirl - asi už je venku z koupelny

KOZATICEno.1 - takže těď už má nohy nahoře

ARMYGirl - a vzdychá v komoře

KOZATICEno.1 - :D :D tak to bylo dobrý!

Hvězda - vy jste dobrý blbky. vyšel, ale už zase zmizel napsat kamarádů, jaký má scóre. Už ho určitě nechce navyšovat!

ARMYGirl - kolik je vůbec hodin?

Hvězda - no jo, to jsem vám chtěla říct. jeho matka mě zítra povzala na rodinou večeři, když se odtam Alex zdejchnul. zřejmě je to pomsta.

KOZATICEno.1 - to je blbost, určitě si tě oblíbí. Nemáš blond hlavu, yslím, že to bude čekat

Hvězda - yslím?

KOZATICEno.1 - no jo...neumím psát.

ARMYGirl - jsou tři hodiny ráno, nejdeme spát?

Hvězda - UŽ?! Panebože, musím se jít chystat!

ARMYGirl - ne ty musíš jít spát, brouku

Hvězda - dobře, tak pujdu spát

KOZATICEno.1 - ta pujde ledatak spát s někým (upřímné uchechtnutí)

Hvězda - -_-

ARMYGirl - padej pryč Annie

Hvězda - dobrou...

Zaklapávám rychle notebook a odkládám ho na noční stolek. Zvedám se a odcházím do své ložnice. Když procházím dveřmi, vidím Alexe s telefonem u ucha, jak si zrovna natahuje boxerky, stíhám zahlídnout ještě půlku jeho zadku a musím se rychle odtrhnout, aby to nevypadalo, že stalkuju.

„Hele kámo, musím končit. Jo." zasmání „Tak to víš že jo," dosmání. „Fajn. Ahoj," odkládá telefon bokem a ještě u toho kroutí hlavou.

„S kým si mluvil?"

„Mark," usměje se na mě. „Říkal něco o reprácích," mrkne na mě a pak zvedne ze země svoje tričko a přehodí ho přes židli, kde je i zbytek jeho oblečení.

„Aha," sednu si na postel a podívám se na ruce, protože tohle není zrovna věc kterou bych teď chtěla řešit.

„Můžu tu přespat?" ozve se najednou za mnou. Otáčím se a vidím ho, jak si kleká na postel a pomalu se ke mě krade. Svaly na pažích se mu napínají, takže chvilku přemýšlím, že by tady mohl i víc než jen spát.

„Ehm, ne?" řeknu škobrtavě.

„Co?" zarazí se čemuž se musím zasmát.

„Jasně, že můžeš," zakroutím hlavou a pak si lehám na svoji půlku a zalízám pod peřinu. „Fakt tam zítra musím?" zeptám se ho, když si taky leze pod peřinu a posunuje se tělem ke mě.

„To teda musíš," odbije mě rychle. Převracím se na záda a zakládám si ruce na břiše. Alex se na mě lepí bokem, jednou rukou se podpírá a druhou mi odhrnuje vlasy, i když to vůbec není potřeba. Moje starost o to, jak teď asi vypadá můj kulatý obličej znovu narůstá až málem vypadává ven.

„Když já se bojím," vzdychnu a odvrátím se od něj. Chytá mě za tvář a jednou nohou na mě přelézá.

„Neodvracej se ode mě," jeho výraz je vážný, takže chápu, že tohle asi myslí vážně. Obracím hlavu zpátky na něj, ale neslézá ze mě. Vzdychnu a protočím oči. Ušklíbne se a vlepí mi pusu na tvář. Jeho obličej volně sklouzává k mému krku.

„Alexi, měli bysme spát," ozvu se, ale jen zavrčí, což asi znamená, abych zmlkla. No to teda ne! Cítím jeho ruku, která mi zajíždí pod jednou nohavicí pod kraťase a výš. Tisknu nohy k sobě a zabraňuju tak přístupu ke svým partiím. Teda, dostal by se tam, ale musel by se snažit, což vím, že neudělá.

„Annie?" osloví mě a jeho ruka ztuhne v pohybu.

„Chtěla bych spát. Čím dřív vstaneme, tím dřív bude novej den," nabídnu mu a on se jen zašklebí  sleze ze mě.

„První společná noc a hned tě bolí hlava?"

„Hlava mě bolela při naší opravdové první noci," usměju se a otočím se k němu zády, aby mě mohl vzít do náruče, což taky vzápětí dělá. Tiskne se na mě celým tělem, rukou mi zajíždí na břicho a tvoří mi tam malé kroužky přes tričko.

„Teď bolí hlava mě," zabrble. Otáčím se a dávám mu pusu na první místo kam dosáhnu. To je v jeho případě ucho, protože leží tak špatně, že to nejde jinak.

Zašeptám mu dobrou noc a otočím se zpátky. Jeho rty na chvíli spočinou na mém krku a pak se odtáhne a zaboří se mi tam celým obličejem.

Usínám klidně a spořádaně, jako pravá holka. Něčí holka. Jen občas mě probouzí jeho neustálé hlazení, které obsahuje moji kůži v místech jako jsou stehna

Zbrusunová  ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat