Zbrusunová ✓

Chapter Sixty Six

K bytu dojíždíme za půl hodiny a něco. Sam už tu má auto, takže jdeme poslední. Mark a Alex tahají věci nahoru a já se mezitím převlékám do kraťasů a toho tílka. Topí se tu jak prase, takže jsem zpocená ani nemusím hejbnout prstíkem. Ještě že mi to Chloe řekla a já si vzala kraťase, jinak bych tu teď byla v teplákách a v bazénku, jak by ze mě teklo.

Kluci to tahají dost dlouho, třikrát se jim nabízíme na pomoc, ale pokaždé na nás oba vrhnou takový pohled, který jasně říká: prosímtě, jednou jsem chlap, tak padej ženská.

„Zavolám pro odvoz," plazí se Chloe po Markovi. Neustále se líbají, jakoby se neměli třicet let vidět. Sam je někde vzadu a já postávám vedle Alexe. Oba sledujeme scénku před námi, kdy to vypadá, že si Mark Chloe chytne za zadek a rovnou zasune. Těkám očima k Alexovi. Stojíme prakticky stejně. Já založené ruce za sebou a on ruce v kapsách, oba jakobychom se museli držet silou vůle, abychom po sobě neskočili jako divá zvěř.

Mě možná drží při zemi ještě něco. Vlastně je to to nejhlavnější, protože je to lano kterým mi ovázal ruce Alex.

„Strašně rád bych ti dal pusu," zašeptá Alex vedle mě. Prudce se nadechnu.

„Tak ahoj," usměju se na něj a pak se otočím a rychlým krokem obějdu všechny krámy v obýváku. Pryč od nich. Pryč od Alexovi pusy. Rychle! Mizím v mém novém pokoji a rychle beru do ruk druhý váleček co tu má Sam.

„Nějaký průser?" zastaví se Sam v pohybu.

„Ani ne," usměju se na ni a zběsile začnu malovat stěnu.

„Tak jo," promluví Sam strojeně a pokračuje dál v práci.

„Já jenom," přestávám pracovat a máchám válečkem ve vzduchu. Ještěže jsme potáhli země. „Je to tak strašně složitý! Já bych ho chtěla, chápeš? Prostě se ho dotýkat a on mě, ale něco mě drží zpátky a nevím co s tím mám dělat!" chytám se za srdce. Barva mi stéká po noze dolů na kroksu.

„S tímhle nic nedělej. Annie, má tě rád, sama si to řekla a  jde to vidět. Kterej kluk by se půl hodiny tahal s těma krámama? Kdo by se nabídl, že ti pomůže složit nábytek a ještě ti ho zaplatí, no wau!" naznačí rukama půlkruh ohňostroje.

„Jenže ti něco provedl," ozve se za mnou Chloe. Otáčím se za ní a sleduju, jak si uvazuje šátek na vlasy jako správná hospodyňka a bere si do ruky štětec. „Podle mě se ti to snaží jen vynahradit," pokrčí rameny a začne máchat štětec v barvě.

„Myslíš?" dýchám zrychleně, na takové tiátry nejsem zvyklá.

„No, vlastně mi to řekl, tudíž to vím," kývne na mě s úsměvem a přesune se k jednomu rohu. Začne pomaličku natírat rožek, aby se barva nedostala jinam než na požadovanou zeď.

„Cože?" nechápu ji.

„No včera, ještě než jsme ti to řekli, plánovali jsme jak to provedem a taky tu byla samozřejmě otázka financí. Ze začátku jsem nevěděla proč do toho Mark tahá Alexe, ale pak mi to došlo. Když jsem Markovi řekla, že tě vystěhují, hned to volal Alexovi a vymysleli tenhle pláneček," naznačí úvozovky ve vzduchu.

„Takže..."

„To věděl od začátku a pak když jsme nesouhlasili s tím, že tě bude sponzorovat, dal jako pádný argument to, že tě málem znásilnil a něco ti dluží."

„To je se mnou jakože jenom proto, že mi něco dluží?" můj hlas zní nasraně.

„NE!" vykřikne Chloe. „To jsem říct nechtěla!" přechází ke mě a chytá mě za ramena. „Ani si to nemysli!" třese se mnou.