Zbrusunová ✓

Chapter Fifty

Za uplynulou půl hodinku se o Marlene dozvídám víc než bych chtěla. Je hodně upovídaná, ale vlastně mi to nevadí, protože kdyby nemluvila ona, musela bych mluvit já a to by bylo mnohem horší než ji poslouchat.

Marlene pracuje v oddělení nějakého personálního, vůbec tomu nerozumím, ale je mi jasné, že to bude dost dobrá pozice, podle toho co říká, teda.

Má dvě mladší sestry, Colin a Eleanor. Samuela miluje z celého srdce a určitě si ho chce vzít. Taky doufá, že ji co nejdřív požádá o ruku, myslí si, že tady pár náznaků je. Píšu si to do poznámek v hlavě. Musím ho zkontrolovat co to provádí.

Před druhou hodinou nás moje matka zahání do pokojů se převléct do slavnostnějšího. Mě poručí, abych si vzala sukni, protože chci přece Matta přilákat zpátky a vysvětlit mu, že jsem vlastně vůbec nechtěla odjet.

„...určitě tě vezme zpátky, už jsem mluvila s jeho matkou. Říkala, že tě moc miluje," gestikuluje prstem. Sedím na posteli a zírám na ni. Co to mele?

„Blbost," mávnu nad tím rukou.

„Nemluv se mnou takhle," upozorní mě ještě a pak práskne dveřmi a nechá mě samotnou. Beru si černé triko s dlouhým rukávem, světle modrou sukni a prostě svoji šedou tenisku. Svazuju si vlasy do culíku, abych předešla otravným dotazům o mých vlasech ze strany paní Piercové, matky Matta. Vždycky ráda komentovala moje vlasy a když ne ty, tak polovinu mě samotné. Máš špatné nehty. Co ty nohy! Tady vidím chlup! Skandál no.

„Anne?" ozve se tátův hlas a lehké zaklepání. Přejdu ke dveřím a pustím h o dovnitř.

„Ahoj," pozdravím ho. Rychle mě objímá a pak si mě prohlíží.

„Co to máš s nohou?" svraští obočí.

„Nehoda na motorce," pokrčím rameny. Odstupuju od něj a otáčím se na  bok. Ukázuju na růžové puchýře na nohou.

„Jak je to možné? Řídíš motorku?"

„Neřídila jsem ji já," zavrtím hlavou. Jsem připravena na kázání o bezpečnosti na motorce i když vím, že to dělá nerad. Jednou mi vyprávěl, že taky jednu měl a moji matku na ní prý vozil napříč LA. Zvláštní představa. Teď si ani nedají pusu.

Dole se ozve zvonek a oba otočíme hlavy ke dveřím.

„Připravena?" pozvedne obočí. Musím se pousmát, protože tuhle dovednost mám po něm.

„Ne," zasměju se. Rychle si nasazuju zbylou náušnici a pak si upravuju sukni. „Dobré?" zvedám pohled k tátovi.

„Nakopeš mu prdel, holčičko," ušklíbne se na mě. Zasměju se a následuju ho dolů. Doufám, že je to Chloe, ale není. Jako vždy jí to bude trvat dýl. Její rodina určitě připravila nádherné uvítání. Balonky a obrovský nápis v obýváku.

„Ahoj," slyším zezdola, nemusím se dívat a vím, že je to paní Piercová. Netuším jak se jmenuje jménem, protože mi to nikdy nesdělila. Je snad ještě horší než moje matka.

„Agatho," ozve se pan Pierce. Ten je ještě uťáplejší. Jeho žena je leader v rodině a jde to hodně vidět.

„Stevene," rozhodí ruce táta, už schází ze schodů. Moje nohy se k tomu nějak nemají. Všichni se zdraví a já mezi těmi hlasy slyším i Marlene a Sama, museli tam jít dřív jak mi s tátou. Co mě ovšem nejvíc rozrušuje je hlas Matta. Je to známý a teplý zvuk, rezonující mi v celém těle. Tahle moje láska asi nikdy neskončí, ale taky moje nenávist. Mají to holky pěkné rozdělené.

Když se ubezpečím, že jsou všichni v jídelně, seběhnu schody, v rámci možností a pak zvednu bradu, nadechnu se a vejdu dovnitř.

„Ah, tady ji máme!" zazáří falešně máma. „Annie, v pořádku?" osloví mě. V očích má velice hraný zájem.

„Jistě, máti," pohnu hlavou, ale pokusím se jen nepatrně, chci dát najevo, že nervózní nejsem.

„Anne," protlačí se ke mě Matt. Prohlédne si mě a já jeho. Má na sobě tmavé kalhoty, košily a sako. Vypadá dobře, sakra dobře. Obvykle čeré vlasy má teď mírně hnědé, ale pořád tmavší jak Mike.

„Matthew," okatě ho přejedu očima dolů a nahoru. „Ztloustl jsi," usměju se na něj falešně, co to dá a pak ho obejdu a zamířím k jeho rodičům. Tohle si nenechám ujít. „Pane Pierci," podám mu ruku a čekám až ji šokovaně přijme. „Ráda vás zase vidím, nová kravata?" prohodím konverzačním tónem, nečekám však na odpověď a podám ruku jeho ženě. „Paní Piercová! Krásná jako obvykle."

„Děkuji ti, Anno," pohodí hlavou a ukáže mi jak je dokonalá. Jenže já si umím vymýšlet, obzvlášť když někoho nemám ráda.

„Tyhle šaty jsou Hilfinger?" otevřu překvapeně pusu.

„Jistě," povytáhne se žena nahoru.

„Ukažte," rozhodím ruce a naznačím, aby se otočila. Celá pyšná na sebe sama se přede mnou zatočí. Když je pohledem zpátky na mě, zatetelím se radostí já. Přehnaně sprásknu ruce.

„Ah, ten vzor dole. Loňský model?" sevřu rty, pokývu dvakrát rychle hlavou a pak se vydám ke svému místu u stolu. Vím, že už není moje a nejspíš tu vegetuje Marlene, ale je mi to fuk. Chci být naproti své babičce, která na mě zírá pobaveně a pyšně. Ryhcle na ni mrkám a tentokrát se usmívám doopravdy.

„Čekáme ještě na hosta Anne, ale myslí, že to není potřeba nějak obalovat. Můžeme podávat jídlo?" rozhodne matka. Věděla jsem, že mi to nějak vrátí, ale přes Chloe to dělat teda nebude.

„Myslím, že bychom měli počkat," ozve se zaraženě Samuel.

„To je v pořádku. Vy si dejte a já počkám," usměju se na ně na všechny a sleduju, jak si sedají ke stolu. Matt zakotví vedle mé babičky. Nespouští ze mě oči. Věnuju mu jeden pohled, který snad vůbec nic neříká a pak se zase odvrátím. Moje matka začne s tátou servírovat maso. Paní i pan Piercovi ho přijímají. Marlene nemá na výběr, té tam to maso prostě přiletí.

„Dáms i až budeme kompletní," chytne můj bratr matku za ruku a posune ji dál k Mattovi. Ten je n s úsměvem zakroutí hlavou.

„Drahoušku, počkám na její přitelkyni," poukáže na mě babička. Matka začíná být rudá zlostí. Když se nedívá, zartikuluju na babičku a Sama děkuju. Na Matta jen kývnu. Oplatí mi to.

Fajn, tohle proběhlo celkem hladce. Zatím.