Zbrusunová ✓

Chapter Fifty Three

Sundávám si bundu a věsím ji zpátky na věšák. Upravuju si sukni níž, abych nevypadala, že jsem dělal bůh ví co a znovu sebevědomě nakráčím do jídelny.

„Omlouvám se," odvětím jen a vyhnu se nějakému rozvádění příběhu. Nikdo to tu nemusí vědět. Jakmile dosednu, Chloe mi stiskne stehno. Usměju se na ni a když na mě hodí tázavý pohled pokrčím rameny. Babička naproti mě má svraštěné obočí a nesmyslně si mne spodní ret.

„Promiňte," zvedne se najednou od stolu. Slyším bouchnout vchodové dveře po chvíli co odejde z jídelny. Opět se rozhostí ticho a ozve se jen občasné zacinkání příboru. Marlene pořád něco žvýká. Vypadá to, že je těhotná, protože by jinak tolik nejedla, vypadala jako slušná holka, ale teď si úplně nemůže pomoct.

Po pěti minutách ticha a žvýkání Samovi přítelkyně se dveře znovu otevřou. Vím co mě bude čekat a tak si sedám rovně a zírám před sebe. Těknu pohledem na Matta, který mě sleduje jako ostříž. Rychle odbočím pohledem směrem, kde seděla moje babička, dokud mě nezradila.

„To opravdu není nutné, paní Stuartová," ozve se Alex. Slyším, že tam něco šustí a tipuju, že si sundává bundu.

„Přece vás nevyženeme, Alexi," slyším babičku. Ještě než se objeví ve vchodu, stisknu Chloeinu ruku, která mi tiskne koleno a propletu si s ní prsty. Jsem ráda, že je tu a že mě podrží. Moje kamarádka mě sleduje, zatímco namáhavě polykám a snažím se nadechnout. Babička mě opravdu takhle jednoduše podrazí? Kdo by to řekl, že už mi v tomhle podělaným životě nezbyde nikdo jiný než Chloe? Ta má ale Marka a brzo taky odejde. Tuším to. Pak to zase budu jen já a můj odraz v notebooku.

Když se objeví ve vchodu do jídelny, nespouštím pohled ze židle před sebou. Jelikož jsme dojedli, matka se chvatně zvedá a začíná sklízet ze stolu.

„Bohužel už jsme dojedli. Dáte si s námi kávu?" položí moje máma talíře do dřezu a vrátí se pro další. Dívám se, jak Samuel násilím vytrhává Marlene talíř s čokoládovým dortem.

„Jsem si jistá, že ještě něco zbylo, Agatho. Anne, mohla bych tě poprosit, aby ses o tohohle mladého muže postarala?" vyjedu pohledem výš na moji babičku, která drží jednu ruku na Alexových zádech a druhou mu tiskne k srdci. Snaží se mi snad něco naznačit? Opravdu jsem přesvědčená, že párkrát na to místo poklepe prstem. Ví, že to vidím, ale hodlám to ignorovat.

„Nemohla bych raděj..."

„Nemohla," odbude mě babička a zarazí tak moje snažení se z toho vykroutit.

„Mám tu s tebou zůstat?" nakloní se ke mě Chloe. Než stihnu zareagovat, babička mě předběhne.

„Chloe, zlatíčko, mohla bys mi pomoct přesunout kávu do obývacího pokoje?" pouští Alexe a ten zůstává stát ve dveřích. Také zůstávám sedět a sleduju ho, jak si tře ruce o kalhoty.

„Dobrý den, jsem Samuel Wood, otec Anne a vy jste?" zareaguje na něj jako první můj otec. Zvedá se rychleji než moje máma před chvílí a podává mu ruku.

„Alex Jones. Jsem její spolužák," oznámí mu Alex. Super. Teď bude ještě podivnější, že je tady jenom jako můj spolužák.

„A co takový spolužák z Anglie dělá až tady?" ozve se s plnou pusou Marlene. Netuším kde sebrala další jídlo, ale pusu plnou má něčeho, takže si to asi ukradla. Je jediná kdo mluví. Moje matka potichounku uklízí nádobí, Piercovi sedí jak zařezaní a jen sledují celou scénu, zřejmě se doma budou dobře bavit, až se naší rodině budou smát. Těknu pohledem k Mattovi, který mě pořád sleduje. Párkrát hodí očima k Alexovi, ale jinak zůstává přilepený na mě. Mám něco na xichtě? Co to je za hru toto?