Zbrusunová ✓

Chapter Fifty Four

Obcházím Alexe obloukem a nechávám ho tam stát se zavřenými oči, zcela nehybného, jen jeho ruka ve vzduchu něco značí. Chtěl by, ale neudělá to, protože ví proč. I já vím proč nechci, aby se mě dotýkal. Je to čerstvé a je to nemožné. Nevěřím, že se to doopravdy stalo, že se mi to jen nezdálo.

Beru ze stolu talíř s příborem a uklízím to do dřezu k ostatnímu nádobí. Vím, že to budu muset umýt, ale už tak jsme tady dlouho sami a vím, že tam za rohem mě všichni drbou. Matka se určitě snaží vymámit informace jak od babičky tak z mého bratra. Ví, že to oni dva mi pomohli k cestě do Londýna. Jsem přesvědčená, že ví, kdo má za touhle šarádou prsty.

„Jdeme," zavelím a otevřu dveře. Alex už mě zase sleduje a ostražitě se drží dál ode mě.

„...no a tak jsem podal přihlášku a samozřejmě mě hned vzali," slyším blahořečit Matta. Když vcházíme, jeho matka potěšeně zavzdychá a zatleská dlaněmi.

Půlka osazenstva si nás nevšímá. Babička se naším směrem jen usměje, Chloe se zatváří zamteně a Samuel mi může propálit díru do hlavy. Napodobím ho, pak hodím hlavou směrem k Marlene, která se cpe bábovkou a mluví s plnou pusou. Zvednu obočí a významně pokývu hlavou. My holky to poznáme, zajímalo by mě jestli to ví on.

„Sedni si na zem, moje matka mi stejně nedovolí sedět někde jinde, protože jsem podle ní o místo dávno přišla," nakloním se k Alexovi co nejblíž mi tělo a mozek dovoluje a zašeptám mu to.

„Dobře," hlesne na oplátku. Obejdu ho, prvně si na zem kleknu a pak se posadím na paty. Mám sukni a nedovolím si sedět tak jako Chloe vedle mě, do turka. Nejsem tak sebejistá, obzvlášť ne před klukem který mě málem znásilnil kvůli krátké sukni. To teda fakt ne.

„Alexandře, co studuješ?" zeptá se ho moje babička, obrátí se naším směrem na křesle. Paní Piercová se na ni zlostně podívá, myslím, že zrovna líčila úspěch jejího synáčka ve fotbale. To jo, v tom on vyniká. Odpikne jednu holku a někdo mu přihraje další.

„Vlastně to stejné co vaše vnučka, paní Stuartová," odpoví ji laskavě Alex.

„Prosím říkej mi Susan," nabídne mu moje babička. Nevím co Alex udělal, ale vřele se na něj usměje. Těknu pohledem k Mattovi, který šokovaně zírá na tu starou dámu. Jemu tykání kdysi taky nabídla, ale teď ho stroze opravuje zpět na paní Stuartovou. „Takže literaturu? Co tě na tom zaujalo?" klade mu babička další otázku.

„Zatím si ještě nejsem úplně jistý. Rok jsem už studoval, kvůli mému otci, sportovní zaměření, ale nějak mě to nechytlo," pokrčí vedle mě rameny, což zaregistruju, protože se mi na pokožce zčeří vzduch. Prudce se nadechnu, strašně ráda bych, aby mi položil ruku do klína nebo na stehno. Zároveň ve mě tahle představa ovšem vyvolává pocit paniky.

„Takže jsi propadl," neodpustí si moje matka uštěpačný tón. Rozhodně není ráda, že babička změnila téma a obrátila pozornost na přítele její nemilované dcery.

„To ne. Moje známky byly na vyznamenání. Prostě mě to jen nebavilo."

„Takže jsi něco rok studoval a pak ses prostě rozhodl, že toho necháš? Byl z tebe super sexy sportovec a ty ses dal na měkou poezii?" nakloní se k němu přese mě Chloe.

„Na poezii není nic špatného," opáčí zničehonic Matt. Moc nemluví, to je zajímavé, obvykle má hubu otevřenou celej den.

„Na špatné poezii jo," hlesnu tiše přes zuby. Nepamatuju si co za pošahanost mi složil naposledy, ale vím, že to bylo něco s červenou kytkou a žlutým ptákem...moment, ta kytka byla jinde.