Zbrusunová ✓

Chapter Forty

Když mám promazanou půlku přátel a odesílám žádost Mikovi, abych ho mohla sledovat a on mě, ani nevím proč to dělám, když to je jen puberťácký výjev, ale nějak mi to nedá. Mezitím jsem si natočila vodu do skleničky co jsem našla. Už jsem stoprocentně vystřízlivěla a cítím se skvěle. Bolest v noze plně ustoupila a bolst v oblasti genitálií se začíná teprve projevovat. Rozhoduju si dát rychlou sprchu a doufám, že když vylezu ven, bude Mike sedět na barové židli a sledovat mě, ale nic takového se neděje. Pomalu si odmotávám obvazy a odhazuju je bokem.

Jsou to už dvě hodiny, prej budu hned zpátky. Cha!

Suším si vlasy ručníkem a pak vytahuju hřeben z kabelky a rozčesávám si vlasy, párkrát jimi hážu dolů a nahoru a zorděluju si je tak od sebe, aby rychleji uschly. Je něco málo po druhé hodině ráno a mě se začíná chtít spát.

Přesunuju se do kuchyně a chystám si dva lívance, polévám je jogurtem a sypu na ně jahody. SEdám si a v tichosti je jím. Kručící žaludek to okamžitě umlčuje.

Chvíli přemýšlím, jestli mě nezatáhl do cizího bytu a teď se prostě nezdejchnul, což je dost pravděpodobné. A! Chyba je na světě. Jeho chyba.

Když mám dojezeno, uklízím po sobě a chytám lívance i jemu, kdyby se náhodou vrátil. Je mi jedno jestli se tak stane, ale nechci nic podcenit.

Vracím se do postele a rozhoduju si jít lehnout, protože co mám dělat jiného? Když už mám zadarmo klid a ticho vlastního bytu, využiju toho. Na koleji je pořád hluk a navíc bych určitě musela poslouchat skřeky odvedle, na což teda rozhodně nemám náladu.

Páni, za celej večer jsem si nevzpoměla na Alexe. To je super!

Není...jak jsem mohla taky rychle zapomenout? No, nezapoměla jsem - napomínám se. Ale vlastně jsem ho jen vytěsnila. Určitě na něj nebudu naštvaná, ale i tak mě zajímá proč mě odmítl v tý stodole, co jsem vlastně řekla tak strašnýho. To se ho musím stoprocentně zeptat.

Vyhrála jsem sázku, tu líbací a vyhrála jsem cenu, že má vydržet bez sexu měsíc nebo možná dva. Pamatováka fakt nemám dobrýho. Je mi jedno, že to nedodržel, vyhrála jsem a to je to důležité. Konečně jsem vyhrála a taky jsem přišla o panenství a to znamená, že už si nemáme co dát.

Klidně na něj zase můžu bušit přes zeď a onmě může provokovat. Je mi to fuk, protože já jsem teď celá a tak si strčte Alexe někam.

„Annie," budí mě zatřepání ramene. „Spíš?" zeptá se mě cizí hlas. Chvilku mi trvá než ho poznám. Otáčím se a protírám si oči. Netuším kolik je hodin, ale určitě jsem moc dlouho nespala.

„Hm," zamručím a otočím se na záda. Donutím se otevřít oči a podívat se kolem sebe. „Kolik je?" ptám se ho a rozhlížím se po pokoji, jestli někde neuvidím budík. Nikde nic.

„Něco po třetí hodině. Děkuju za jídlo. Bylo to úžasně dobrý," otevírám pořádně obě oči a koukám přímo do těch jeho.

„Není zač," pousměju se a pak oči zase zavírám. Postel se po mých bocích zhoupne. Otevírám oči a dívám se tentokrát na jeho čelo. Zašklebím se, protože je blíž než bych chtěla. Vlastně nademnou klečí s jednou nohou pořád dole, protože ji nemá kam dát.

„Dej si bacha, jsem zraněná," upozorňuju ho a přetáčím se na bok, abych unikala, no jemu.

„Nespinkej," zašeptá a sehne se, aby mi dal pusu na rameno.

„Spinkám," odbidu ho.

„Udělala jsi mi dokonalou svačinku, jsi oblečená v mém oblečení, což je mimochodem hrozně rajcovní, ale nejhorší je, že voníš jako já. Sprchovala ses?" nadechne se mých vlasů.