Zbrusunová ✓

Chapter Fourteen

Volám Sam hned jak jsem převlečená v riflích a černém tričku. Domlouvám se s ní, kdy se pro mě staví, abychom to obě stihly.

Rychle si ještě fénuju vlasy a beru si kabelku co jsem měla i celý den a která se vyhla Chloeninu útoku. Obouvám si šedé tenisky a vycházím z pokoje a klepu na Alexe. Otevírá hned, už taky oblečený, jen vlasy pořád mokré.

„Za chvíli je tady pro mě odvoz, nespěchej. Děkuju ti za nabídku," povím mu slušně a pak se otáčím na patě a odcházím.

„Kdykoliv!" slyším za sebou ještě když sbíhám schody. Zvedám ruku a mávám mu, aniž bych se otočila.

Schody doopravdy beru rychle a ještě odbočuju do druhého patra a ťukám na Chloeniny dveře. Nečekám na pozvání, protože by mohla klidně spát a vcházím.

„Anne!" stačí jenom vykřiknout kamarádka, protože to už se otáčím a znovu za sebou přibuchuju dveře.

„Panebože!" ulevím se pár dalšími nadávkami a raději rychle mizím pryč.

Mark? Proboha, proč zrovna ten? Ha, tohle bude jistojistě jeho nejlepší den v životě.

Mark a takováhle poloha. To prostě museli vedět, že tam vtrhnu a nastavili se schválně tak, abych viděla naprosto všechny detaily! Aah...panebože!

***

„Kafe latté, dvě dávky karamelového sirupu a dvě brownies," opakuju Samanthe za sebou a ta jen rychle přikyvuje a začíná chystat nápoj. Dívka se přesunuje kousek vedle. Jelikož nejsou další zákazníci ve frontě na rychlovku, podlízám pult a beru si z něj prázdný tác. Sbírám prázdné sklenky u jednoho mladého páru v prvním boxu.

„Ještě něco?" zeptám se.

„Banánový šejk a dvě brčk, prosím," objednává sebejistě chlapec a já se na něj musím usmát. To je teda romantika.

„Hned to bude," sbírám tác a pokládám ho zpátky na pult. Pak přecházím rychle k poslednímu stolu ke kterému si před chvílí sedly dvě holky.

„Extra oříškové latté," mává na mě prstem jedna.

„Dvakrát," opakuje její gesto druhé děvče a pak se znovu horlivě a arogantně věnují své konverzaci. Jen slyším něco jako dal mi prst do zadku  a moje chůze se ztrojnásobuje.

Prolízám pod pultem v momentě kdy se dveře otevírají. Prakticky si rozbíjím hlavu o desku když uvidím ty nablýskané boty a oblekové kalhoty.

Jo, možná jsem divná, ale jak si někdo někoho nepamatuje, já si prostě pamatuju všechny a prostě hned poznám když do místnosti přijde někdo komu jsem včera vykouřila, že ano.

„Slečno," pozdraví mě Filip zatímco se škrábu na hlavě a pomáhám si tak od bolesti.

„Filipe," hrnu se k pokladně dřív než to stíhá Sam.

„Jak milé zase se setkat," pohodí na mě nepatrně hlavou.

„Co si dáš?" ptám se a snažím se uklidnit tep.

„Dal bych s-" nestíhá doříct, protože mi zapípá až moc hlasitě mobil v zadní kapse kalhot. Rychle ho vytahuju, ignoruju příchozí zprávu a znovu se zaměřuju na Filipa.

„Ano?" usměju se na něj a pobídnu ho tím, aby pokračoval.

„Dal bych si tebe, zítra večer, řekněme v hotelu po večeři?" přišoupne mi opět nějaký lístek, tentokrát je to jen telefoní číslo.

„Nevím jestli mě pustí z práce," šahám si na zadek, ale jen kvůli tomu, abych uklidnila vibrace telefonu.

„V pořádku, kdy končíš?"