Zbrusunová ✓

Chapter Seventeen

„Proboha, Chloe," vyskakuju do výšky, když mi někdo prudce rozhrnuje závěs u sprchy.

„To jsi mi neřekla, že jsi byla na rande s Alexem! Musela jsem se to dozvědět od Samanthy!" kamarádka nechává rozhalený závěs a zakládá si ruce v bok.

„Od Samanthy?" podivím se a vypínám vodu.

„Jo. Potkala jsem ji s Maxem v baru. Krásnej páreček jsou, chci taky vojáka, ale to je vedlejší!" chvíli se zasní a pak se rychle vrací do reality a nasazuje zase ublížený výraz.

„Dobře, Alexovi jsem to dlužila, ale buď v klidu. Nic se nestalo, jen jsme si dali pusu," stahuju ručník z tyčky a zahaluju se do něj. Chloe se natahuje pro můj šampón.

„Pusu?! Jakože takovou tu letmou, jen tak na rozloučenou nebo fakt žhavej polibek?!" spěchá za mnou Chloe.

„To druhý, myslím," odhaduju a u toho se na ni zubím jako lev.

„Panebože, málem jsem ti ho převzala, proč jsi něco neřekla?" zastavuje se Chloe u umyvadel.

„Já ti ani nevím, asi jsem to prostě nějak nechtěla řešit. Byla jsi první, okay," krčím rameny. Společně vycházíme ven na chodbu. Chloe za mnou poslušně ťapká.

„Ahá!" ukazuje na mě prstem. „Takže jak jsi s ním chatovala a byla nepříjemná, prostě jsi žárlila, už to chápu," rozhazuje kamarádka rukama až mále narazí do zdi.

„Ztiš to, ano? Zdi jsou tenké!" okřiknu ji a nevěřícně zakroutím hlavou.

„No jo, no jo, vždyť už mlčím," Chloe se ke mě přitáčí. „Ale je to boží! A Mark je fakt...dobrej," zazubí se a mrkne. Musím protočit oči když si uvědomím co tím myslí.

„Jo, to jsem viděla," pokračuju chodbou.

„Au!" vykřikne najednou Chloe kousek za mnou a já se zastavuju přímo před dveřma Alexe a otáčím se.

„Co to děl-" nestíhám to doříct, protože dveře naproti Alexovi se otevírají a někdo mi prudce stahuje ručník z těla. Vypísknu jak se lekám a snažím se zakrýt svoje části těla. Slyším za sebou jen smích, zvuk foťáku a pak když se otáčím a hodlám se vrhnout na dvě děvčata, která si mě fotí a neustále se smějou, do spánku mě udeří něco tvrdého, co mě bolestně sráží na zem. Dalších pár klapnutí fotek.

„Vy kurvy jedny!" slyším řvát Chloe a dívám se na zem vedle sebe, kde leží můj šampón. No jistě. Připletla jsem se Chloe do rány.

Dveře se přibuchují, ale místo toho se otevírají jiné a to přímo naproti jim. Slyším zděšené zalapání po dechu a rychle tam otáčím hlavu.

„Proboha! Promiň!" Alex si ihned zakrývá oči rukou, ale pak je mírně roztahuje a dívá se na mě skrz prsty.

„Zavřít!" zahučím a zvedám se. Chloe už stojí u dveří a zběsile na ně buší.

„Okamžitě otevřete! Tohle vám nedaruju! Vím jak se jmenujete a kde bydlí vaše rodiny!" nadává a přestává bušit do dveří, aby do nich mohla kopat nohou.

„Alexi!" okřiknu ho, když se snažím dostat do pokoje a vidím, jak ke mě Alex naklání hlavu už bez ruky na obličeji.

„No co!" ohrazuje se a pak už mě nestydatě pozoruje. Hlasitě zařvu vpadávám do svého pokoje. Hodlám přibouchnout dveře, ale to už tam je nastavená noha.

„Co chceš?" vykukuju hlavou zpoza dveří.

„Chloe to šla nahlásit, stěžovat si a zničit jim život. Teda to říkala. Tohle je tvoje myslím," Alex mi podává láhev se šampónem. Strhávám ji k sobě a znovu se pokouším přirazit dveře. „No tak, už jsem stejně všechno viděl!" zasměje se a zapře se o dveře.