Zbrusunová ✓

Chapter Twenty Seven

„Co to proboha bylo!" Chloe pohodí hlavou tak moc, že by mě prásklo v krku, ale ona to zvládá bez vytáček a ještě k tomu má na obličeji fakt udivenej výraz.

„Co," zeptám se nepřítomně a ukrojím si kus palačinky a pak sleduju okolí, jestli se někde neobjeví Alex a nezlíbe mě znovu. Den začal tak dobře a najednou bych měla prohrávat? Ehm, ani mě nehne.

„No tohle!" mávne rukou Chloe a obsáhne můj prostor. „Tak to jsi dělal včera?" práskne dlaněmi o desku stolu, až jí poskočí vidlička.

„Ne a teď mě omluv," usměju se na ni a pak se zvednu od stolu. Přecházím k pultu u kterého si zrovna nabírá Alex jídlo. Ihned mě zpozoruje a zářivě se usměje. „Klid jdu v přátelsk-" v půli věty se nahýbám a dávám mu dvě rychlé pusy na tvář. „Ha!" rychle couvám o krok dozadu. „Čtyři osm! Srovnávám skóre, chlapče," uchechtnu se a zakmitám rukou ve vzduchu.

„Ha - ha," hlesne. „Jedeš dneska se mnou?" Háže si kousek jakéhosi jídla do pusy a znovu se usměje i přes žvýkání.

„Ne. Jedu s Chloe," otočila bych se, ale neodvažuju se, protože bych mohla prohrát.

„Tak jo," pokrčí rameny a pak se zničehonic rychle nahýbá, málem mi klopí talíř na triko a snaží se zasáhnout jakoukoliv část mého obličeje rty, ale naštěstí se lekám tak, že cukám hlavou do boku a tak mi Alex padá na rameno a já využívám volných rukou a volné příležitosti a chytám jeho hlavu pevně do obou ruk a přitahuju si ji k sobě. Zasahuju čelo, tvář a znovu tu stejnou tvář a pak nos a omylem oko, obočí a taky bradu, to jak se vrtí, dosahuju i na druhou tvář a to celkem třikrát.

Když mi dojde, že se nehýbe a že ho pusinkuju v přeplněné jídelně a to přímo uprostřed, kde na nás jde fakt hezky vidět, odtahuju se.

„Wau!" vykulí na mě Alex oči plné pobavení. „Pokračuj!" pobídne mě. Stahuju z něj ruce a nervózně si je otírám do kalhot.

„Ehm," rozhlížím se okolo na vykulené spolubydlící, šokovaného Marka a když zahlédnu polomrtvou Chloe, cítím se fakt špatně...ztrapněně. Alex mě aspoň zlíbal u stolu, ale já jsem na to vůbec nemyslela a rovnou jsem ho přepadla uprostřed místnosti. Krávo, krávo!

„No, takže..." Alex si odkládá talíř na spoustu kukuřice a oprašuje si ruce jednu o druhou. Zničehonic mě chytá za tváře. Jeho velké ruce mě mají doslova v hrsti a já jsem tak překvapená, že ani nestíhám zareagovat když si mě přitáhne k sobě a začne do mě bušit, ano bušit, rty do těch mých. Snažím se vykřiknout nebo vykroutit, ale jeho stisk je pevný a neúprosný. Co to?

„H-ej! Pu-sť m-ě!" snažím se to zakričet, ale vzhledem k tomu, jak do mě neustále naráží až to bolí. Nakonec se mi daří uhnout hlavou, ale on toho nenechává a útočí na mojí tvář. To už se směju a odstrkuju se od jeho hrudi. Jeho rty se na mé pokožce taky roztahují do úsměvu, to citím.

„Čtrnáct," pusa. „Patnáct!" naposledy na mě ulpí a to o něco dýl než předtím, aby mě následně pustil. Málem z toho padám na zadek. „Dvacet tři kočko! A to je teprve ráno, ano!" vykřikne Alex a rozhodí ruce do prostoru. „Ano!" zopakuje a bouchne pěstí do vzduchu na počest svému vítězství. Moje tělo se zřejmě nepřestane smát, takže se to snažím zamaskovat rukou před ústy. Raději se rychle otáčím a zajíždím zpátky na židli před Chloe.

„Do prdele!" vykřikne na mě a pak jí hlava s duněním dopadne na stůl. Smích mě přechází a přichází teenegarské uculování.

***

V průběhu dne a společné hodiny literatury se dostáváme k očividné převaze. Já mám 37 a on 49. Prohrávám a to i se spoustou podvodů. Nejlepší byl obzvláště ten, kdy jsem Chloe zasvětila do sázky, s vynecháním o co se vlastně vsázíme, a ona hned další přestávku zakročila. Přišpendlila ho na zdi a donutila mě, abych svůj dosažený počet zvýšila na třicet. Nechtěla jsem, ale když mě začal vybízet i Alex, uvědomila jsem si, že má navrh a tak jsem ho zlíbala a měla navrh asi tak tři minuty, protože pak mě chytli Mark a Peter a byla jsem ztracená.