Zbrusunová ✓

Chapter Thirteen

Ploužím se po chodbě k sobě do pokoje, nikdo mě nedrží, nikdo mě nemá v hledáčku a už vůbec nikdo se o mě nezajímá. Chloe se nám poblila v autobuse přímo na moje šaty a tím nemyslím ty šaty co měla na sobě, ale moje červené. Ty modré poblila v zápětí na zastávce, kde nás řidič vyhodil ven.

Chlapci zřejmě usoudili, že potřebuje trojitý dohled, takže jsem dostala za úkol dostat se do svého pokoje, převlíct a vyspat se.

Jenže já mám poblitou i nohu, takže jim na nějakej spánek kašlu a jdu se umýt.

Odemykám si dveře a vcházím dovnitř. Sundávám si šaty a to co nejopatrněji, abych si blitky ještě nedostala do vlasů, fujky. Obaluju se do ručníku a beru sebou jak šaty, tak láhev šamponu na hlavu a tělo v jednom. Dobrý vynález toto.

S ručníkem přichyceným pod bradou se rychlým krokem bosých nohou po studené zemi přesunuju do koupelen.

„A pak tě líbal?!" zaslechnu, jakmile vejdu do oddělených ženských sprch.

„Ne! Pak mě teprve vzal za ruku," vysvětluje další dívčí hlas z druhé sprchy.

„A pak tě líbal!" ozve se ze třetí sprchy a i poslední, která by mohla být volná.

Jenže plnost těchle sprch se dá poznat i podle toho, že dvě holky si špitají v rohu a tvoří tak zřejmě frontu.

„Podáš mi šampon Elis?" napřáhne se ruka z první sprchy k prostřední. Teprve šampon? Argh! Otáčím se na patě a vycházím zpátky k umyvadlům. Přecházím kolem nich a otevírám dveře do chlapeckých sprch. Stáčí se na mě hned dva pohledy od zrcadel před sprchami. Dva kluci. Jeden s ručníkem na hlavě a v boxerkách a druhý s ručníkem kolem pasu a hřebenem zaraženým v hlavě.

„Čau," usměju se na ně a pak si to mířím rovnou k poslední sprše, která je volná. Tohle jsem ještě nikdy neudělala. Když tu někdo byl, prostě jsem počkala v holčičích, ale to jsem taky za nebyla poblitá, že ano.

Dva měsíce školy a já už se vyslíkám za tenkou plachtou, která je dlouhá pod kolena a to ani né o metr vedle straší parta nadržených kluků. Jsem já to ale nějak oprskla. Stačí pár měsíců bez mého energií sálajícího přítele s bohatě naplánovanou budoucností a jsem jak vyměněná.

Znovu kontroluju jestli nějakou škvírkou nejde vidět , červené šaty posílám k zemi a sundávám si ručník. Přehazuju ho na tyčku, která drží závěs a pak si sundávám prádlo.

Sakra, co s tím? No, mohlo by to pobouřit nějakou skupinku chlapečků, takže to asi jenom hodím na zem. A přesně to dělám. Podprsenka končí v rožku na zemi a hned za ní kalhotky. Pouštím vodu a šteluju to na teplejší teplotu, venku je začínající zima a já tam pobíhám nejdřív v pyžamu a apak v krátkých šatech? Jsem zralá na rýmu, horečku a zánět močáku v jednom.

Raději se natáčím čelem k plachtě, protože ji může taky někdo rozhrnout a to zcela bez problémů a bez povšimnutí, že ano.

A pak sbohem bláno.

Sama pro sebe se tiše směju a snažím se luštit řeči opačného pohlaví, než abych přemýšlela nad nějakýma částma sebe sama.

„Takže, ty jsi prvačka?" netuším kdo to řekl, ale myslím, že to byl jeden z těch týpků venku.

„Jo. Jsem tu první rok," odpovídám jim zdvořile, ale můj obličej se hroutí do grimasy co-asi-chtějí?

„My jsme tu druhý a tohle se mi stalo poprvé. Bobe?" osloví ten co se mě ptal poprvé svého druha.

„Mě ne, já viděl jednu třetačku. Jenže tu jsem fakt viděl a taky klacka jejího přítele," opáčí Bob nadutě, takže to asi bude ten s hřeben, podle hlasu teda.

„Tak to já tady žádnýho klacka nemám, nebojte," znovu se tiše směju a vtírám šampon do těla, hlavně na místa, kde mě zasáhly zvratky.

„Klidně ti tam nějaký strčím, jeptiško," ozve se najednou přicházející hlas. Chytám plachtu a vystrkuju ven hlavu a srážím se přímo s pochodujícím Alexem v trenkách a ručníkem přes rameno. „Páni, to bych do tebe neřekl, že budeš tak odvážná," zhodnotí mě pohledem. Rychle kontroluju jestli opravdu nevidí něco víc, než bych chtěla a pak strkám hlavu zpátky.

„Jak se má moje láska?" rychle si mačkám šampon do ruky a pak si jimi zajíždím do vlasů.

„Mám se dobře, děkuju za optání," Alexův hlas zní blíž a jak uslyším zatahování závěsu, uvědomím si, že je zřejmě vedle.

„To jsem ráda a teď mi řekni jak se má Chloe," protáčím oči nad jeho narcismem.

„Zvracela ještě jednou, ale bezpečně do odpadkového koše, se kterým někam zmizel úplně bledý, takže bych řekl, že se další várka poroučela z něj. No, ale o příjemnějších tématech, netuším co to Chloe pila, ale je mimo dost na to, aby zůstala do osmi ležet, takže žádný rande nebude."

„To je příjemnější téma?"

„Pro tebe je. Budeš mě mít jen pro sebe," slyším, jak se usmívá ... to říkám, ego jako mrakodrap.

„To máš ale sakra smůlu, protože já jdu do práce," odpovídám automaticky i když si nejsem vůbec jistá, jestli je to pravda.

„A jak se tam dostaneš?"

„Pokud sis nevšiml, už umím jezdit autobusem," vypínám vodu a ždímu ji z vlasů.

„Pokud sis nevšimla, autobusáci tě dlouho nepustí dovnitř, kvůli Chloe. Takže, kdy vyrážíme?"

Strhávám ručník z tyče a omotávám si ho kolem těla. Raději rožek zastrkuju dovnitř a pak se natahuju pro šaty a spodní prádlo. Šampon pokládám na hromádku a vylézám ven. Bob a přítel stojí pořád na svých místech, ale jejich činnost zázrakem zanikla.

„Hm," pozvedávám obočí a oni se prakticky vyprovází sami. „Nemusíš mě vozit, nemám ráda motorky," zalžu a snažím se ignorovat odraz v zrcadle, které míří přímo na sprchu a taky na Alexovi nohy. Zastavuje vodu a jelikož nejsem zvyklá na okamžité vylezení, poskočím, když se plachta otevře.

„Aha!" zakřičí s úsměvem.

„Co," ignoruju ho a urovnávám si vlasy na místo, což moc nejde, jak jsou mokré.

„Sledovala jsi mě. Chtěla jsi vidět můj penis?" přistupuje blíž s ručníkem pořád pouze přitisklým na jeho .... jeho... podbříšek...ach bože...jeho .... kde jsem to byla?

„A viděla bych ho vůbec?" zvedám rychle pohled k svým očím v zrcadle a snažím se chovat přirozeně normálně.

„Spíš bych řekl: přehlídla bych ho vůbec?" i s úšklebkem na rtech se jeho bílý ručník ocitá jinde než by měl být. Strhávám pohled na druhou stranu a dělám, že si něco kontroluju na noze. Moc záživná činnost opravdu.

„Takže," zakoktám a pak se rychle zvedám zpátky do pozoru a s plnýma rukama se otáčím na odchod.

„Počkej," zastavuje mě rychle.

„Hm?" otáčím se a moc moc se snažím být normální, tvářit se normálně a chovat se ještě normálněji.

„Vezmu ty šaty," natahuje ke mě ruce.

„To nemusíš," odporuju, ale on už háže tou svojí patkou až se voda rozletí do stran a rychlým krkem přechází ke mě. Nedává mi na výběr a prostě si bere šaty. Rychle chytám látku svého spodního prádla a šampon. Jakmile jsou šaty v jeho náruči, dost vzdálené od hrudi, schovávám ruce za záda, aby neviděl moje kalhotky a podprsenku, které mačkám do kuličky.

„Už mám ty modré. Takže je nechám vyčistit zároveň, jo?" usměje se na mě a pak pokládá šaty do umyvadla.

„Jsi hodný," otáčím se a co nejrychleji mizím.