Zbrusunová ✓

Chapter Two

...jeho ruce mě smrtelně chladně chytily za košily a prudce škubly k sobě. Ocitla jsem se ve vzduchu, ale né na dlouho. Přirazil si moje bezvládné tělo na svoji pevnou chladnou hruď.

„Ano!" Vyšlo mi z úst a hlava se mi sama od sebe zkroutila doza

Vytrhávám si sluchátka z uší a zaposlouchávám se do hlasů vedle, které už křičí tak hlasitě, že přeřvaly moji hudbu.

„Woodová?!" ozve se cizí hlas z druhého pokoje. Aa ksakru.

„Vedle," slyším ještě jak Alex udává moji adresu a pak už jen težké kroky po pokoji, chodbě a následně mohutné bušení do dveří. Nadskakuju a radši rychle zaklapávám notebook a ženu se ke dveřím. Ještě před otevřením si rychle sundávám plátěné kraťase, co jsem dosud měla na sobě a přes zadek si přetahuju mikinu, která teď na mě visí jediná.

„Ano?" Otevírám dveře a hned se koketně opírám o zárubeň. Přede mnou stojí další pořádnej chlap. Páni...ten má ale tělo. Alex se může jít zahrabat. Jeho tmavé oči na mě hledí z pořádné výšky, dlouhé prsty poklepávají na zeď vedle mých dveří.

„Ty jsi vyhodila moje repráky z okna?" zahřmí až mi naskočí chloupky snad po celém těle.

„Ne, vyhodila jsem jeho repráky z okna," nahýbám se blíž k cizinci a ukazuju na Alexe, který je taky opřený u svých dveří a se zájmem nás pozoruje. Zapadám zase zpátky a tentokrát se přibližuju k tomu klukovi s hnědýma vlasama přede mnou a zakládám si ruce na prsou.

„Jo, ale ty byly moje," ospravedlňuje se osoba naproti mě.

„Tak to je mi líto, to jsem nevěděla!" chytám se přehnaně za srdce, ale vypadá to, že to funguje. „Můžu ti je zaplatit?" Otáčím se k němu zády a přecházím ke stolu naproti dveřím, abych si vzala peněženku. Když jsem u tašky, která velice příhodně polehává na zemi u postele, beze studu se ohýbám a umožňuju tak klukovi pohled na moje ucházející pozadí.

„Kolik?" Zvedám se co nejrychleji a začínám vytahovat peníze.

„Víš co? Nechci peníze," ozve se najednou mnohem blíž než bych předpokládala. Otáčím se s úsměvěm a dělám jak nejsem nervózní, což dokazuju nervózním chováním...chápete? Škrabkání ve vlasech, nervózní přešlápnutí a tak. Prostě jsem se snažila působit sexy nervózně a to z jediného důvodu - neměla jsem peníze.

„Panebože, to né. Rozbila jsem ti repráky," znovu se začínám přehrabovat v peněžence. Chytá mě za ruku a zastavuje tak moji činnost.

„Touhle rukou. Tohle," pouští mě a naznačuje ve vzduchu pár tahů nahoru a dolů.

„Oh, chceš ho vyhonit?" opět předvádím překvapenou.

„Možná trošku sexu?"

„Ehm, no víš, já jsem docela ...no, nechci mít sex před svatbou," začínám se schválně ošívat a stahovat si mikinu ještě níž pod zadek, to ovšem odhaluje moje ramena a ty se stávájí bodem pozornosti cizince.

„Aha...tak mi ho vykouříš?" S upejpáním teda problém nemá, chlapec.

„To bych mohla," krčím rameny a ženu se ke dveřím, abych je zavřela. Rychle je přibuchuju, dneska už po druhé. Tentokrát však přecházím k té osobě tady a né ke svému míláškovi, notebůškovi.

„Jsem Mark," představuje se mi, naprosto zbytečně.

„Anna," podávám mu ruku a on s ní potřásá. „Vykouření na seznámení? Hmm-m," nakláním hlavu na bok. Stoupám si před něj, tlačím ho za hruď, ach bože ta hruď, k posteli a on si na ni sedá jakmile na ni narazí nohama. Klekám si před něj a on si s úsměvěm stahuje tepláky ke kotníkům a hned na to i trenky.