Zbrusunová ✓

Chapter Sixty Seven

Budí mě ostré světlo přímo do očí. Au! Oh, to jsem asi řekla opravdu nahlas. Sakra, prosím, jen zatáhněte!

„Co je?" ozve se odněkud Alex. Otevírám oči a hned zanadávám znovu. Zaprvé se mi do očí dostane šílené světlo a za druhé mě neuvěřitelně píchne u hlavy. Pootevřu oko a dívám se, jak Alex vyskakuje ze židle a žene se ke mě.

„Budeš zase zvracet?" ptá se mě a pak udělá něco neuvěřitelného. Natáhne ke mě ruce, jakoby se mě chtěl dotknout. Celá kamením.

„Co to děláš?" napřahuju před sebe ruku a chystám se odrazit jeho útok. Jsem si jisstá, že malý dotek jeho kůže bych přemohla, jen ho od sebe odstrčit.

„Oh," zastaví se Alex v pohybu a zničeně klesne na kolena vedle postele. Rozhlížím si pokoj za ním. To je jeho pokoj. Polknu.

„Kde jsi spal?" zeptám se polohlasem.

„Půlku noci u tebe, ale pak jsi zase zvracela a já vytuhnul na židli," na chvíli se otočí za sebe a oba se podíváme na židli. Boha, to snad...

„Zvracela jsem?" polknu po druhé. Alex mě sleduje a pak kývne.

„Co si pamatuješ?" zeptá se mě nakonec.

„No, jen to, jak Chloe volala Markovi a ptala se, jestli je mi zle. Pak už jenom takovej sen a teď tohle," rozhodím ruku nahoru. Au! Sakra, to jako každej pohyb, hlavo? Opravdu?

„Sen?" vyptává se dál Alex.

„No jo. Byl jsi v něm taky. Zvracela jsem, uh, byl to fakt divnej sen," přitáhnu si peřinu blíž k tělu.

„Nenesl jsem tě náhodou?" Alex tiskne oči k sobě a pak zvedá ruku a stiskne si i kořen nosu.

„Jo, jak to víš?" znejistím.

„Protože to nebyl sen," pustí si nos a otevře oči.

„Oh," hlesnu a můj oběh se zcela zastaví. Sakra, cože? Takže jako, fakt jsem zvracela? Před ním? Poooočkat. On mě nesl! Sakra, sakra, sakra! „Alexi, ty ses mě dotknul," koloběh se spouští a teče neuvěřitelně rychlým tempem. Srdce mi tluče jako o závod.

„Promiň, strašně moc jsem nechtěl!" Alex se nadzvedne a skoro to vykřikne. Stáhnu obličej bolestí a on pochopí a ztlumí to. „Mark mě tam nechal. Vzal jenom Chloe a Sam. Nemohl jsem...on mi řekl, že jednou jsi moje holka tak se o tebe mám postarat," chytá si hlavu do ruk a zběsile si tře temeno a tahá za vlasy.

„Hej, hej...v klidu," snažím se ho zastavit, ale nevím jak. Pořád to dělá.

„Fakt se omlouvám, ale ty ses nechtěla probudit a já zpanikařil. Zvracela si a spala...promiň," říká mi překotně. Fajn, tohle je čím dál horší.

„Alexi," zkouším to znovu, ale pořád se tahá za vlasy a ubližuje si. Proč to dělá?! Zvedám ruku a dřív než se stihnu zastavit nebo zkamenět mu chytám ruku, která zrovna hodlá vyškubnout pramen vlasů a pevně ji stisknu. Alex se zastavuje v pohybu. Rychle ho pouštím a stahuju ruku k tělu. Zvedá hlavu a podezřele si mě měří.

„To je v pořádku. Děkuju ti," pokusím se usmát, ale celá mimika mě bolí.

„Taky jsem tě svlíknul," řekne tiše. Nejsem si prvně jistá, jeslti to myslí vážně a tak rychle zvedám peřinu a opravdu. Mám na sobě jen kalhotky a podprsenku. Rychle si přitisknu peřinu zpátky k tělu.

„Dobře...říkala jsem ještě něco? Proč jsem u tebe v pokoji?"

„Vzbudila ses v autě, říkala jsi mi spoustu věcí, který ani nestojí za řeč. Pak už jenom když jsem tě nesl nahoru. To jsi mi řekla, že chceš spát se mnou. Že mě chceš nebo tak něco. Pomiň, ale tohle jsem nemohl. Něco jsem ti slíbil a tohle co jsi po mě chtěla...věděl jsem, že bys byla naštvaná," čeká na moji reakci a tak přikývnu. Bože co jsem to blábolila! „Svlíknul jsem tě, protože jsi byla celá pozvracená," nasadí mému trapasu korunku. Rychle si zakrývám rukou oči.