Zbrusunová ✓

Chapter Sixteen

Zastavujeme o asi dvanáct minut později, tvrdí to teda můj mobil. Právě si zapínám vyzvánění a strkám ho zpátky do tašky, kterou pak podávám Alexovi a on ji cpe ke svým věcem pod sedadlo, které pak zamyká. Objevujeme se u jezera v parku.

Je to tu jako les a byla jsem tu zatím jen jednou na oficiální prohlídce od Samanthy. To jsem ale stála támhle kousek na mostě a sledovala nanejvýš tak kačenky.

Stromy jsou tu vysázeny hustě, takže v jedné části se jde výborně schovat. A právě v téhle části se zřejmě nacházíme. Alex mě vede kousek od motorky dolů, kde je polorozpadlá lavička. Usazujeme se. Koukám dopředu přes řeku, kde je osvícená restaurace a probíhá tam zřejmě zrovna nějaká oslava, protože od tam jde hodně zvuku hudby a taky křiku.

„Takže," sedám si na ruce, abych je trochu zahřála a taky, aby nedělaly co nemají. Třeba něco nechtěly honiti.

„Řekni mi něco o sobě," Alex přehazuje jednu nohu přes lavičku a sedí tak natočený ke mě.

„Proč?" odporuju s úsměvem.

„Proč ne?" dloubne do mě prstem. Mé tělo se nebrání a já se trochu nakláním.

„Co já vím co s tím pak budeš dělat," krčím rameny.

„Tak začneme s něčím jednoduším. Ty studuješ literaturu, že?"

„Jo," uvědomuju si, že vůbec nevím co studuje on. Na škole je tolik různých oborů, že si ani netrofám odhadovat.

„Proč. Proč ji studuješ?"

„Vlastně jsem trochu mimo obor ze střední školy. Tam ze mě měla být pečovatelka. Měla jsem se starat o staré lidi, postižené nebo děti v dětských domovech."

„Oh, to ses teda fakt trochu sekla."

„No jo," sleduju upřeně protější břeh a lidi, kteří si povídají u vody a lidi, kteří bláznivě poskakují na nějakou písničku na terase.

„Tak proč? To tě zajímá historie takovýho Shakespeara?"

„Ne. Teda, jo, ale je v tom něco víc. Nikomu to neříkám," otáčím se k němu. Probodává mě pohledem a hraje si přitom u toho s kůrou z lavičky.

„Ani mě ne?"

„Možná. Prvně chci vědět, co studuješ ty," pouštím ruce zpod zadku a opírám si jednu nohu nahoru, tak abych byla natočená k němu.

„To nevíš?" podiví se a skrčí u toho obočí.

„Nevím. Tolik se o tebe nezajímám, Alexi," zasměju se.

„Sport. Běh především. K tomu mám základní předměty, matiku, chemii, děják, angličtinu, biologii a teď nově i tělocvik s dalšíma oborama," u posledního předmětu se zašklebí a podívá se k vodě.

„Cože? On je na škole i tělocvik, jako prostě tělocvik?"

„No...dneska to říkali na té akci. Čím jsi poslouchala?" nahýbá hlavu na bok.

„Asi jsem měla na práci lepší věci," namítám s pohledem upřeným na něj.

„Třeba někoho sledovat?" odhadne tajemně správně.

„Přesně tak," zašeptám a nepouštím uzdu jeho pohledu. „Proč se zavedl tělocvik, Alexi?" snažím se přimět, abych na něj přestala zírat, ale moc mi to nejde.

„Zase další pokus bohatých maníků," pokrčí rameny a pak se otáčí k párty naproti. Uf.

„Ach jo," nepřestávám na něj zírat, ale vůbec mi to nevadí. Zírala jsem na něj celej den a pořád mě na něm něco udivuje.